Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2915/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -3057 ze dne 25. července 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -3017 ze dne 2. dubna 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze ("městský soud") zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") zamítl stěžovatelovu následnou stížnost proti rozhodnutí městského soudu.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v , , a v d ("Listina") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

3. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení ve věci samé, v němž mu městský soud, rozsudkem č. j. -1226 ze dne 24. března 2015 uložil pro dva zvlášť závažné zločiny vraždy [ a 3 písm. j) ] ve stadiu pokusu trest odnětí svobody v trvání sedmnácti a půl roku ve vězení se zvýšenou ostrahou, trest zákazu pobytu na území Prahy na deset roků, trest propadnutí věci a povinnost nahradit škodu. Vrchní soud poté zamítl odvolání stěžovatele usnesením sp. zn. ze dne 9. června 2015; Nejvyšší soud však rozsudkem č. j. -61 ze dne 25. května 2016 zrušil rozsudek městského soudu a usnesení vrchního soudu ohledně skutku pod bodem I a za skutek pod bodem II uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání patnácti let. Následně městský soud usnesením sp. zn. ze dne 25. srpna 2016 zastavil trestní stíhání stěžovatele pro první skutek, neboť trest, který by mu mohl být uložen, by byl zcela bez významu vedle trestu uloženého Nejvyšším soudem. Následně podal stěžovatel třikrát neúspěšně návrh na obnovu řízení; o čtvrtém návrhu bylo rozhodnuto napadenými usneseními.

4. Stěžovatel namítá porušení práva na zákonného soudce, neboť novelou trestního řádu provedenou byl změněn § 30 odst. 4 trestního řádu, který stanoví, že z "rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení". U vrchního soudu byla věc přidělena jinému senátu, městský soud však změnu zákona nereflektoval. Dále stěžovatel namítá libovůli v rozhodování, porušení legitimního očekávání, neboť nebyli nesprávně k zadanému reviznímu znaleckému posudku vyslechnuti znalci, stejně tak nebyli vyslechnuti svědci. Stěžovatelovo očekávání bylo značné, soud činil kroky k výslechům, které následně neprovedl, stalo se tak za situace, kdy bylo obměněno původní složení senátu, tedy mezi odročením zasedání ze dne 8. března 2022 na 2. dubna 2024. Stěžovatel nedal nezbytný souhlas k pouhému čtení důkazů. Podle městského soudu nepřinesl ústavní revizní znalecký posudek nic nového, přestože řeší novou skutečnost - genetickou poruchu stěžovatele. Takový závěr by však mohl být vynesen teprve v obnoveném řízení [viz nálezy ze dne 21. dubna 2020 (253/2020 Sb., ST 50/99 SbNU 542) či

sp. zn.

ze dne 26. září 2018 (N 160/90 SbNU 599)]. Podle stěžovatele nebyla napadená usnesení řádně odůvodněna, a proto navrhuje jejich zrušení.

5. Ústavní soud po seznámení se s obsahem napadených usnesení i protokolů z veřejných zasedání dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Předně Ústavní soud uvádí, že se v minulosti zabýval již přezkumem rozhodnutí ve věci samé (usnesení

sp. zn.

ze dne 29. listopadu 2016) i předchozími návrhy na obnovu řízení (zamítavý nález

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

ze dne 28. dubna 2020 a

sp. zn.

ze dne 12. května 2021).

7. Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel původně navrhl řadu důkazů, zejména ústavní revizní posudek, jehož vypracování vedlo k odročení veřejného zasedání. Při pokračování veřejného zasedání věc projednával senát již v novém obsazení a s ohledem na tuto změnu i dobu odročení provedl podle § 219 odst. 3, ve spojení s § 238 trestního řádu, veřejné zasedání znovu. Znalecký posudek vyhodnotil jako listinný důkaz a stěžovateli umožnil vyjádřit se k jednotlivým bodům. Na provedení některých důkazů ve veřejném zasedání stěžovatel netrval, některé městský soud označil za nadbytečné, což řádně odůvodnil, jiné odmítl, neboť je stěžovatel navrhoval opakovaně a bylo o nich již v předchozích řízeních rozhodnuto. Městský soud zamítl návrh na obnovu řízení, neboť nezjistil, že by navržené důkazy byly dříve soudu neznámé, nebo by ve spojení s původními byly způsobilé odůvodnit jiné rozhodnuté o vině či trestu. Vrchní soud v postupu městského soudu nezjistil žádné vady, a proto stížnost zamítl.

8. Mimořádný opravný prostředek - obnovu řízení - obecný soud povolí, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině..." (§ 278 trestního řádu). Posouzení způsobilosti nového důkazu mít vliv na původní rozhodnutí je v kompetenci obecného soudu, který musí, aby dostál své zákonné povinnosti, zohlednit vypovídací schopnost nového důkazu ve vztahu k důkazům původním. Podle nálezu

sp. zn.

ze dne 22. října 2019 (N 176/96 SbNU 229) nesmí hodnocení provedených důkazů "přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností...". Právě toto porovnání v rámci své kompetence obecné soudy provedly a vyloučily, že by šlo o zákonem předvídané novum. Při svém rozhodování postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.

9. K namítanému porušení práva na zákonného soudce ( y) Ústavní soud uvádí, že stěžovatel pomíjí přechodné ustanovení novely trestního řádu, podle kterého se nové znění § 30 odst. 4 trestního řádu uplatní "na rozhodování o návrzích na povolení obnovy řízení, které byly podány po dni nabytí účinnosti tohoto zákona", kdy návrh stěžovatel podal před účinností novely. Nadto je i z napadených rozhodnutí zřejmé, že s ohledem na dobu, která uplynula od rozhodování ve věci samé, nastala přirozená změna v obsazení senátu projednávajícího jeho věc. Námitkou legitimního očekávání se zabýval již městský soud, který odkázal na zásadu iudex peritus peritorum, aplikovanou v důsledku změny obsazení senátu za situace, kdy vypracování znaleckého posudku zadala původní předsedkyně senátu, ve věci však městský soud rozhodoval již v novém složení.

10. Právo na přístup k soudu ( y) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává, což se v tomto případě stalo. Toto právo ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) však nezaručuje, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka. Řízení probíhalo za přítomnosti stěžovatele i jeho zástupce a stěžovatel měl prostor, čas a možnost vyjádřit se k průběhu řízení, nebyl tedy zkrácen ani v právech zakotvených v a 40 y.

11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu