Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3089/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem, sídlem Dvořákova 635/4, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. -261 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. července 2024 č. j. -236, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel požaduje ústavní stížností zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soudy jimi porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené v d.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel je recidivistou, trestní soudy jej za různé prohřešky celkem pětkrát potrestaly trestem zákazu činnosti, který spočíval v zákazu řízení všech motorových vozidel. Naposledy se tak stalo v roce 2022, kdy mu trestní soudy uložily tentýž trest na dva roky. V roce 2015 trestní soud vyhověl žádosti stěžovatele, aby podmíněně upustil od výkonu zbytku všech trestů zákazu činnosti (logicky vyjma posledního trestu z roku 2022). Zkušební doba činila pět let. Stěžovatel se neosvědčil, trestní soudy proto rozhodly, že stěžovatel musí vykonat zbytek všech trestů zákazu činnosti.

3. U předposledního, čtvrtého trestu zákazu činnosti se stěžovatel opakovaně pokoušel dosáhnout podmíněného upuštění od výkonu jeho zbytku (uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011 sp. zn. ). Nepodařilo se mu to ani v roce 2023, nepodařilo se mu to ani nyní. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že byť stěžovatel vykonal polovinu uloženého trestu (konec spadal na duben 2025), trestní soudy již dříve rozhodly o výkonu zbytku všech trestů zákazu činnosti včetně nynějšího v pořadí čtvrtého trestu. Trestní soudy proto nemohou o tomtéž trestu znova rozhodnout. Výjimka platí jen u trestu odnětí svobody (§ 91 odst. 5 trestního řádu), nyní však jde o trest zákazu činnosti. Pokud trestní soud rozhodne o výkonu zbytku byť jediného trestu, vykonají se všechny. Nadto stěžovatel se vůbec nepoučil, trestní soudy ho znovu potrestaly tímtéž trestem. Krajský soud se s těmito závěry v napadeném usnesení ztotožnil.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel uznává, že byl mnohokrát potrestán. Přesto se nedomnívá, že dřívější rozhodnutí o výkonu zbytku všech trestů zákazu činnosti brání trestním soudům, aby dodatečně rozhodly o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu. Odvolává se na usnesení Ústavního soudu, které takovou možnost připouští.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen ( až 31 , o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

6. Ústavní soud předesílá, že není vázán svými usneseními, ale nálezy, případně stanovisky pléna [srov. např. nález ze dne 19. 12. 2017

sp. zn.

(N 232/87 SbNU 781), body 24 a 25].

7. Stěžovatel obsáhle cituje z usnesení ze dne 16. 3. 2020

sp. zn.

. V něm se skutečně uvádí, že trestní soudy mohou opakovaně rozhodovat o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (bod 13). Proti takovému závěru se nicméně ohradil Krajský soud v Brně. Ten správně upozorňuje, že Ústavní soud tento názor vyslovil jen v jednom usnesení. Krajský soud nicméně neustal jen na tomto argumentu. Svůj odlišný názor podpořil vlastní právní analýzou a rovněž komentářovou literaturou. A ta mu dává za pravdu: pravidlo v se použije jen u trestu odnětí svobody [blíže Kalvodová, V. Komentář k , in: Ščerba, F. a kol. . Komentář. 1. vyd. (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 22; Púry, F. Komentář k , in: Šámal, P. a kol. . Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1445 násl., marg. č. 7; nebo Draštík, A. Komentář k , in: Draštík, A. - Fremr, R. - Durdík, T. - Růžička, M. - Sotolář, A. a kol. . Komentář. I. díl ( až 232). Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 668].

8. Lze dodat, že v až jasně rozlišuje mezi podmíněným "propuštěním" z výkonu trestu (odnětí svobody), na straně jedné, a podmíněným "upuštěním" od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (viz též nadpis oddílu sedmého: "Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce"). Ustanovení o podmíněném upuštění vůbec nehovoří, míří jen na opětovné podmíněné propuštění ("Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v po výkonu dvou třetin zbytku trestu. Opětovné podmíněné propuštění z výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí není možné."). S opětovným podmíněným upuštěním od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti vůbec nepočítá, nijak ho neupravuje, není tedy jasné, podle jakých pravidel by vlastně trestní soudy měly o podmíněném upuštění rozhodovat.

9. Pokud by snad Ústavní soud přistoupil na stěžovatelovu argumentaci, stavěl by se tím fakticky do role jakéhosi alternativního (pozitivního) zákonodárce a přepsal by jasná slova zákona. Vytvořil by nové pravidlo, právu dosud neznámé, čímž by vybočil ze své pozice negativního zákonodárce [srov. např. nález ze dne 12. 2. 2002

sp. zn.

(N 14/25 SbNU 97), část VII, bod 2].

10. Ústavní soud ani nepovažuje za neústavní rozlišování mezi druhy trestu a na ně navázanou odlišně pojatou možnost opětovného rozhodování o podmíněném propuštění (kterážto možnost se za zákonných podmínek připouští), resp. upuštění (což zákon nepřipouští). Ostatně v nálezové judikatuře lze pro tento názor, byť nepřímo, najít oporu [srov. přiměřeně nález ze dne 11. 5. 2022

sp. zn.

(N 59/112 SbNU 44), body 17 a 21]. Trestní soudy tak při výkladu podústavního práva nepostupovaly svévolně a svůj závěr přesvědčivě odůvodnily. V dosavadní nálezové judikatuře se kritizuje rozlišování mezi jednotlivými odsouzenými pro účely podmíněného propuštění z trestu odnětí svobody, nikoli rozlišování mezi odlišnými podmínkami pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a podmíněné upuštění od výkonu trestu zákazu činnosti [viz též nálezy ze dne 28. 11. 2018

sp. zn.

(N 195/91 SbNU 411), bod 32; ze dne 12. 2. 2019

sp. zn.

(N 24/92 SbNU 258), bod 19; ze dne 18. 6. 2019

sp. zn.

(N 116/94 SbNU 384), body 16 násl.]. Odlišnost mezi podmínkami pro podmíněné propuštění a upuštění je naopak logická a odpovídá odlišné povaze trestu odnětí svobody a zákazu činnosti.

11. Ústavní soud tak nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu