Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3080/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Fialy, zastoupeného JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou, sídlem Brněnská 300/31, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2024 č. j. -333, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2024 č. j. -301 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. srpna 2023 č. j. -258, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PROAGRO Nymburk a. s., sídlem Poděbradská 2026, Nymburk, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva podle a d a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a Dodatkového protokolu k této úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Nymburce (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že stěžovatel je vlastníkem pozemků specifikovaných v rozsudku, a určil, že vlastníkem těchto pozemků je vedlejší účastnice. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudek soudu ve věci samé potvrdil. Dovolání stěžovatele také nebylo úspěšné. Nejvyšší soud jej odmítl jako nepřípustné, neboť dovolací námitky stěžovatele nezakládají přípustnost dovolání.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje skutkové okolnosti posuzované věci a argumenty, které předkládal obecným soudům. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že dovolací soud nesprávně a formalisticky posoudil jeho dovolání jako nepřípustné. Tvrdí dále, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna a soudy nesprávně posoudily vznik vlastnického práva vedlejší účastnice, když došly k závěru, že držela předmětné nemovitosti v dobré víře. Tento závěr pak stěžovatel považuje též za porušení svého vlastnického práva, neboť dovození dobré víry vedlejší účastnice je podle něj nepřijatelné stejně jako posouzení dalších skutečností ve prospěch vydržení vlastnického práva vedlejší účastnicí.

4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen ( až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( tamtéž). Ústavní stížnost je tak přípustná.

5. Ústavní soud předně připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není "čtvrtou instancí", která by posuzovala skutková nebo právní pochybení obecných soudů. Ústavní soud kontroluje dodržení ústavněprávních principů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. nález

sp. zn.

).

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namísto ústavně právních argumentů, resp. argumentů dokládajících porušení ústavně zaručených práv, předkládá námitky týkající se dokazování a právního hodnocení skutkových zjištění. Ústavní soud k tomu konstatuje, že ústavně právní argumentace nemůže spočívat pouze ve spojení námitek již uplatněných v předchozím řízení s ustanoveními y. Platí naopak, že pohybují-li se obecné soudy v hranicích daných ústavními zásadami, Ústavní soud není oprávněn zasahovat do hodnocení důkazů obecnými soudy (srov. např. nález

sp. zn.

). Toto je případ nyní projednávané věci, kdy zásah Ústavního soudu není opodstatněný.

7. Námitky, které stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá, se totiž prakticky neliší od těch, které vznášel před obecnými soudy, přičemž stěžovateli nelze přisvědčit, že soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily. Naopak závěry soudů jsou srozumitelně, logicky a podrobně odůvodněny. Pokud jde o posouzení dobré víry na straně vedlejší účastnice, soudy se této otázce pečlivě věnovaly a podrobně se k ní vyjádřil jak odvolací soud (body 30 a 31 rozsudku odvolacího soudu), tak dovolací soud (body 17 až 19 usnesení dovolacího soudu). Nalézací soudy v odůvodnění svých rozhodnutích řádně a přesvědčivě popsaly všechny úvahy, které je vedly k závěru, že vlastníkem předmětných nemovitostí je vedlejší účastnice. Nelze ani souhlasit se stěžovatelem, že Nejvyšší soud formalistickým odmítnutím dovolání porušil jeho právo na spravedlivý proces. Dovolací soud se podrobně zabýval všemi dovolacími námitkami stěžovatele, a u každé jednotlivě objasnil důvody, pro něž nemohou založit přípustnost dovolání.

8. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu