Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
130057.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2862/24
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Reného Soukupa, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, sídlem Sokolovská 351/25, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 1441/2024 -733 ze dne 29. 7. 2024, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 136/2023 -695 ze dne 22. 6. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 34 D 547/2011 -640 ze dne 13. 2. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a) Jana Soukupa, b) Stanislava Soukupa, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli Janu Soukupovi, zemřelém dne 23. 2. 2011 ("zůstavitel"), napadeným usnesením mimo jiné určil čistou hodnotu dědictví částkou 5 803 369,23 Kč, dále potvrdil nabytí dědictví stěžovateli (synovi zůstavitele) v podílu 545554166/1000000000 k veškerému majetku, vedlejšímu účastníkovi a) [synovi zůstavitele] v podílu 287779167/1000000000 k veškerému majetku a vedlejšímu účastníkovi b) [vnukovi zůstavitele] v podílu 166666667/1000000000 k veškerému majetku. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1 , § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ); tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listin y základních práv.
3. Stěžovatel namítá, že soudy nerespektovaly poslední vůli zůstavitele vyjádřenou v dodatku k závěti ze dne 9. 3. 2009, podle níž se mají o rodinné restaurační zařízení nazvané "X" po jeho smrti starat jeho synové - stěžovatel a vedlejší účastník a), kteří tak měli budovu s restaurací nabýt shodným dílem do spoluvlastnictví. Stěžovatel s vedlejším účastníkem a) pomohli po povodních v roce 2002 podnik obnovit, zatímco vedlejší účastník b) neprojevoval o zůstavitele zájem; v podstatě byl vedlejší účastník b) předmětným dodatkem vyděděn. Spoluvlastnický podíl vyjádřený řádově zlomkovými miliardami je navíc nesrozumitelný. Podle stěžovatele jsou napadená rozhodnutí v rozporu s dobrými mravy.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů, a zásah Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti připadá v úvahu pouze v případě vad, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)] - takové vady v nyní projednávané věci neshledal.
6. Soudy svůj závěr nezaložily na tom, že by nezohlednily nebo špatně vyložily přání zůstavitele uvedené v dodatku k závěti, jak předestírá stěžovatel v ústavní stížnosti. Rozhodly na základě skutečnosti, že vedlejší účastník b), jakožto vnuk zůstavitele, je nepominutelným dědicem, jehož podíl musí být zachován ve stejné výši při dědění ze závěti i ze zákona. Soudy navíc nezjistily, že by vedlejší účastník b) byl vyděděn, což ani nebylo předmětem jejich přezkumu. Současně soudy s odkazem na zákonnou úpravu a ustálenou judikaturu vyložily, že dědický podíl je stanoven jako zlomek (procento) odpovídající hodnotě konkrétních věcí nebo práv ve vztahu k hodnotě celého dědictví; soudy nepotvrzují nabytí konkrétní věcí nebo práva jednotlivým dědicům, neboť pro takový postup nedává zákon prostor, nedohodli-li se tak dědicové.
7. Jelikož soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a Ústavní soud v jejich postupu neshledal známky svévole či libovůle, není důvod pro jeho zásah. Pouze pro úplnost lze uvést, že ačkoliv číselné vyjádření podílů obsahuje vysoká čísla, nemá to jakýkoliv význam z hlediska výsledného posouzení věci.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu