Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 32/24

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky), Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -92 ze dne 3. září 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -38 ze dne 7. září 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a prezidenta republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí.

2. Stěžovatel podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, jenž měl spočívat ve jmenování Josefa Baxy, Kateřiny Ronovské, Jana Wintra a Daniely Zemanové do funkce soudců Ústavního soudu a jmenování Josefa Baxy předsedou a Kateřiny Ronovské místopředsedkyní Ústavního soudu.

3. Městský soud v Praze napadeným usnesením žalobu odmítl. Vyšel z toho, že prezident republiky při jmenování soudců Ústavního soudu vystupuje jako ústavní orgán, a nikoliv jako orgán správní, a tudíž jeho postup není přezkoumatelný ve správním soudnictví.

4. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatele. Dospěl k závěru, že městský soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a jeho rozhodnutí je věcně správné.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se před soudy domáhal ochrany před diskriminací, a proto mělo být o jeho žalobě meritorně rozhodnuto.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, a proto splňuje podmínky pro zastoupení v řízení před Ústavním soudem, ač není zastoupen jiným advokátem.

7. Vedlejším účastníkem řízení je prezident republiky, rozhodnout o ústavní stížnosti proto náleží plénu Ústavního soudu [ , o Ústavním soudu, ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti ze dne 25. března 2014 č. Org. 24/14, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.].

8. Ústavní soud nepřehlíží, že stěžovatel tvrdí, že k zásahu do jeho práv mělo dojít rozhodnutími správních soudů, souvisejícími se jmenováním čtyř soudců Ústavního soudu, a že tito soudci jsou součástí pléna, jež o ústavní stížnosti rozhoduje.

9. Podle je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

10. Rozhodování nezávislým a nestranným soudcem je klíčovou součástí práva na soudní ochranu zaručeného d. Zároveň platí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, kterého, resp. jehož příslušnost, stanoví zákon ( y). Postup, kterým je zákonný soudce vylučován z rozhodování věci a jímž je jiný soudce určen jako zákonný, je tedy postupem výjimečným. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. září 2022).

11. Rozhoduje-li Ústavní soud v plénu, je složení rozhodovacího tělesa (soudu) pevně dáno a vyloučeného soudce není možné žádným způsobem nahradit jiným soudcem. Podmínky vyloučení soudce proto musí být při rozhodování v plénu oproti senátním věcem interpretovány výrazně úžeji. Podle přitom může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců, rozhodnutí pléna je pak přijato většinou přítomných soudců ( první věta ). K odchýlení se od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu je dokonce zapotřebí minimálně devět hlasů ( druhá věta ) bez ohledu na počet přítomných soudců. Jinými slovy, vylučování soudců může ohrozit usnášeníschopnost pléna, změnit jeho hlasovací poměry (počet hlasů nezbytných pro přijetí rozhodnutí), včetně způsobilosti překonávat dříve vyslovené právní názory. Pokud by v této věci byli čtyři soudci vyloučeni, byla by způsobilost usnášet se a rozhodovat ohrožena, neboť absence dvou dalších soudců na zasedání pléna by již takovou způsobilost vyloučila.

12. V posuzované věci je souvislost mezi soudci a napadenými rozhodnutími pouze nepřímá a nezakládá zde odůvodněné pochybnosti, že by některý ze soudců nemohl rozhodovat nezávisle a nestranně. Žádný ze čtyř soudců poté, co se s ústavní stížností seznámil, ani neprohlásil, že se cítí být podjatým podle ), a ani stěžovatel nesdělil, že by některého ze soudců považoval za podjatého podle . Předpoklady, pro které by mohl a měl být kterýkoliv ze soudců z projednání a rozhodování věci vyloučen, zde nejsou naplněny.

13. K samotné ústavní stížnosti: Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podstatou řízení o ústavní stížnosti není posouzení zákonnosti či věcné správnosti napadených soudních rozhodnutí, nýbrž "toliko" posouzení, zda napadenými rozhodnutími či řízením, jež předcházelo jejich vydání, nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele.

14. Ústavní soud při posuzování napadených rozhodnutí vycházel z toho, že jednou z podmínek úspěšného uplatnění ústavní stížnosti je i její racionalita [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. března 2009 (N 43/52 SbNU 431), bod 16]. Tam, kde by kasace nemohla přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem příslušného řízení oprávněně očekávat, byl by kasační nález ryze formálním aktem, který by ke změně procesního postavení stěžovatele vedoucí k ochraně materiální podstaty jeho základních práv nikterak nepřispěl (obdobně usnesení

sp. zn.

ze dne 22. května 2024, bod 34).

15. Stěžovatel se u soudů domáhal vyslovení nezákonnosti zásahu spočívajícího v tom, že prezident republiky někoho odlišného od stěžovatele jmenoval soudcem či funkcionářem Ústavního soudu. Výběr kandidátů na soudce Ústavního soudu přísluší výlučně prezidentu republiky. Odpovědnost spojená s tím, koho a jak prezident republiky vybere, je primárně politická. Za určitých okolností lze uvažovat o ústavní odpovědnosti za velezradu či hrubé porušení ústavního pořádku. Klíčovou kontrolní roli v procesu výběru soudců Ústavního soudu hraje Senát. Navrhl-li by prezident někoho, kdo se nemůže stát soudcem Ústavního soudu (například proto, že není občanem České republiky či nebyl deset let činným v právnickém povolání), je úkolem Senátu, aby odepřel souhlas se jmenováním takové osoby. I odpovědnost Senátu za výkon této kontrolní funkce je primárně politická.

16. Stěžovateli nepřísluší, aby zákonnost procesu kreace Ústavního soudu kontroloval prostřednictvím žaloby podané ve správním soudnictví. Úkolem soudů ve správním soudnictví je ochrana veřejných subjektivních práv, nejsou fórem pro iniciativu jednotlivců, jež má charakter actii popularis.

17. Ač stěžovatel tvrdí, že splňuje podmínky pro jmenování soudcem Ústavního soudu, a jmenování jiných osob chápe jako diskriminaci vůči své osobě, nelze mu přisvědčit, že by rozhodnutí prezidenta republiky jmenovat někoho soudcem Ústavního soudu bylo rozhodnutím či jiným zásahem do stěžovatelových ústavně zaručených práv (obdobně usnesení

sp. zn.

ze dne 6. prosince 2023).

18. Z uvedeného důvodu nemohl být stěžovatel úspěšný se svou žalobou. Ani případné zrušení napadených rozhodnutí nemůže přinést pro stěžovatele žádnou změnu v rovině jeho ústavně zaručených základních práv.

19. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. prosince 2024

Josef Baxa

předseda Ústavního soudu