Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3110/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele D. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, zastoupeného Mgr. Danielem Šírem, advokátem, se sídlem Belgická 642/15, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2024 č. j. -152, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024 č. j. -96 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. února 2024 č. j. -79, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Okresní soud v Kladně ("okresní soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , (" "), a za jeho spáchání stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou. Kromě toho okresní soud podle stěžovateli uložil trest propadnutí věci, a to jednoho kusu dotykového mobilního telefonu značky Samsung Galaxy A32, včetně jednoho kusu SIM karty provozovatele Vodafone.

2. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodl napadeným usnesením Krajský soud v Praze ("krajský soud") tak, že podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odvolání zamítl jako nedůvodné.

3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl rovněž napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv zaručených d ("Listina").

5. Stěžovatel předkládá shodné námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení. Podstata stížnostní argumentace spočívá v nespokojenosti s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Zdůrazňuje, že s ohledem na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně očekával uložení alternativního trestu spočívajícího ve výkonu obecně prospěšných prací, za současného uložení trestu propadnutí věci. Uvádí, že návrhu státní zástupkyně přizpůsobil svoji obhajobu i procesní strategii (přistoupil k prohlášení viny).

III.

Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Vlastní posouzení věci

7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

8. Jak bylo uvedeno výše, jádrem ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s uloženým trestem odnětí svobody. Ústavní soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález ze dne 24. 4. 2008

sp. zn.

), neboť rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (srov. y a y). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě, že by soudy nerespektovaly zásadu zákonnosti ukládaného trestu ( y). Toto pochybení by mohlo nastat v případě, že soud uloží druh trestu zákonem nedovolený, výše trestu se pohybuje mimo rozsah zákonem stanovené sazby, nejsou respektována pravidla modifikující tuto sazbu či upravující trestání v případě mnohosti trestné činnosti, nebo tehdy, jsou-li při stanovení konkrétní výměry zvoleného trestu opomenuty rozhodující okolnosti pojící se k osobě pachatele a ke spáchanému trestnému činu a je zde dána extrémní nevyváženost prvku represe a prevence (srov. např. nález ze dne 11. 6. 2014

sp. zn.

). O takové případy však v posuzovaném případě nejde.

9. Okresní soud se otázkou individualizace trestu ve vztahu k osobě stěžovatele podrobně zabýval a vysvětlil, proč nebylo možné přistoupit k uložení alternativního trestu. V rámci svých úvah o druhu a výměře trestu (s odkazem na zákonná kritéria uvedená v ) dostatečně uvážil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, osobní, majetkové a jiné poměry stěžovatele, jakož i možnosti jeho nápravy (ve vztahu k předcházejícímu způsobu jeho života). Zohlednil, že stěžovatel se trestného činu dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V rámci svých úvah reflektoval rovněž způsob provedení činu a charakter předávané věci. Podobně podrobně pak přezkoumal a vysvětlil důvody uložení trestu stěžovateli rovněž krajský soud. Na závěrech odůvodňujících uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody neshledal Ústavní soud cokoliv excesivního, a tedy protiústavního ve shora naznačeném smyslu.

10. Ústavně konformní je rovněž napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto, neboť jeho dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud se i přesto zabýval stěžovatelovými námitkami, které opětovně předkládá i v ústavní stížnosti (dovolací soud mj. zdůraznil, že návrh státní zástupkyně nebyl pro okresní soud závazný, neboť představuje toliko doporučující stanovisko - srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 29). Nejvyšší soud v rozhodnutích nižších soudů neshledal žádné pochybení, přičemž Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí neshledal důvod tento závěr přehodnocovat (srov. výše).

V.

Závěr

11. Ústavní soud ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu