Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1811/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, sídlem Vídeňská 11/127, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -186 ze dne 20. 3. 2024, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a M. P. a nezl. B. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti zvýšení výživného pro jeho nezletilou dceru, a to i zpětně.

2. Matka nezletilé podala k Městskému soudu v Brně (dále jen "městský soud") dne 1. 12. 2022 návrh na zvýšení výživného otce pro nezletilou, a to zpětně od 1. 12. 2019. Předchozím rozhodnutím bylo výživné pro nezletilou stanoveno rozhodnutím soudu v roce 2017, a to ve výši 3 500 Kč (stejným rozhodnutím bylo stanoveno i výživné pro druhou, nyní již zletilou dceru stěžovatele, a to ve výši 4 000 Kč). Stěžovatel se zvýšením souhlasil, nikoli však pro rok 2021, kdy se potýkal s nepříznivým zdravotním stavem - pro tento rok naopak navrhl snížení výživného.

3. Městský soud rozhodl tak, že výživné stanovil ve výši 5 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2022 a stěžovateli uložil uhradit nedoplatek na výživném činící ke dni vydání rozhodnutí 15 000 Kč. Naopak jeho návrh na snížení výživného zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Zohlednil růst potřeb nezletilé i růst příjmů stěžovatele, a to i přes pokles jeho příjmů ze zaměstnání v roce 2021. Přihlédl též k tomu, že až do podzimu 2022 stěžovatel s dcerou udržoval "nadstandardní vztahy" a finančně přispíval na její potřeby a zájmy nad rámec stanoveného výživného. Co se týče zamítnutí návrhu na snížení výživného, poukázal městský soud též na , podle něhož se spotřebované výživné nezletilého nevrací.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání matka. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek městského soudu změnil tak, že změnu výše výživného stanovil ke dřívějšímu dni a odstupňovaně: pro rok 2021 uložil stěžovateli hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 5 000 Kč a od 1. 9. 2023 ve výši 5 700 Kč. Tomu odpovídajícím způsobem změnil i výrok o výši dlužného výživného. Potvrdil výrok o náhradě nákladů a sám žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Zohlednil, že stěžovatelův čistý měsíční příjem až do konce roku 2020 dosahoval 24 000 Kč, což při stanovených vyživovacích povinnostech nepřipouštělo navýšení nad dříve stanovených 3 500 Kč. Odůvodnil ale, že s tím, jak stěžovatelův čistý měsíční příjem v dalších letech rostl (z 25 700 Kč v roce 2021 až na 32 000 Kč v letech 2023 až 2024), se měl formou výživného podílet na úhradě zvýšených potřeb dcery. Přisvědčil tomu, že dárky a způsob trávení volného času s nezletilou (dovolená) nelze považovat za plnění nad rámec vyživovací povinnosti.

II.

Argumentace stěžovatele

5. V ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje, jakým způsobem bylo soudy rozhodováno o výši výživného pro obě jeho dcery. Vyjadřuje se k vývoji vztahu s dcerami, který byl až do roku 2022 dobrý, poté se ale odcizili, nad čímž pociťuje lítost. Zmiňuje také svůj zdravotní stav a majetkové poměry, včetně způsobu vypořádání společného jmění manželů mezi stěžovatelem a matkou.

6. Stěžovatel cituje z nálezu

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2024, v němž Ústavní soud zdůraznil nezbytnost vycházet z výdělkových možností rodiče odpovídajících reálné situaci v čase a místě; výši výživného určeného zpětně je podle něj nutno posuzovat podle tehdejších poměrů rodiče. Výživné, které krajský soud stanovil zpětně, podle něj tyto zásady popírá, jelikož bylo stanoveno nepřiměřeně vysoké. V tomto pochybení stěžovatel spatřuje porušení svého práva na soudní ochranu ( d, dále jen "Listina"), dále poukazuje též na ochranu své důstojnosti ( y) a právo na ochranu vlastnictví ( y).

III.

Předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní soud je k řízení o ní příslušný. Stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, respektive se mu žádné nenabízejí, a proto je ústavní stížnost přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud předesílá, že není dalším instančně nadřízeným stupněm soustavy obecných soudů (srov. y). Jeho úkolem je podle y ochrana ústavnosti, z čehož plynou omezení v jeho přezkumné činnosti. Do rozhodnutí obecných soudů zasahuje jen tehdy, došlo-li k porušení u chráněných práv stěžovatele (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 25. 1. 1995; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Řízení před Ústavním soudem tedy neslouží k pokračování v polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavního práva, jestliže nemá přesah do roviny u chráněných práv. Současně je povinností stěžovatele, aby v ústavní stížnosti vymezil, v čem konkrétně spatřuje porušení svých ústavně chráněných práv.

9. Stěžovatelova ústavní stížnost je formulovaná tak, že sice označuje práva, která měla být napadeným rozhodnutím porušena ( , a y), ústavněprávní argumentace však rozpracovaná není. Je nicméně seznatelné, že vytýká městskému soudu, že nenásledoval nález

sp. zn.

. V něm se Ústavní soud kriticky vyjádřil k tomu, pokud obecné soudy při stanovení výživného zpětně nezohlední skutečné poměry povinného rodiče, a namísto toho vycházejí z tzv. potenciality příjmu, aniž však výši takto určeného potenciálního příjmu podpoří dostatečně přesvědčivými důvody. Ze stěžovatelovy ústavní stížnosti už však neplyne, v čem konkrétně měl krajský soud porušit stěžovatelova práva obdobným způsobem jako obecné soudy ve věci řešené nálezem

sp. zn.

. Krajský soud (stejně jako před ním soud městský) nevycházel ze stěžovatelova potenciálního příjmu, nenavyšoval tak svou vlastní úvahou jeho skutečné příjmové poměry. Naopak se zjištěním jeho skutečných příjmových poměrů v minulém období zabýval pomocí podrobného dokazování v souladu s vyšetřovací zásadou, která ovládá tento druh řízení (viz nález

sp. zn.

ze dne 20. 12. 2005). Od takto zjištěné výše příjmu potom odvíjel výši stanovené vyživovací povinnosti, přičemž přihlížel k tomu, že nemůže být stanovena nepřiměřeně vysoká (viz úvahy v závěru bodu 11 napadeného rozsudku). Ústavní soud má proto za to, že se krajský soud snažil důsledně posuzovat stěžovatelovy tehdejší poměry. Za přiléhavý pro danou věc pak Ústavní soud považuje svůj závěr o ústavně konformním výkladu ve prospěch zpětného stanovení výživného v souladu s nejlepším zájem dítěte (viz nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2024), v jehož intencích se krajský soud pohyboval.

10. Lze proto mít za to, že stěžovatel spíše rozporuje konkrétní závěry, k nimž krajský soud dospěl. Ani v rovině podústavního práva však stěžovatelova argumentace není dostatečně konkrétní na to, aby se jí potenciálně bylo možné zabývat.

11. Ústavní soud proto vzhledem k nedostatečnosti odůvodnění ústavní stížnosti posoudil věc obecně z pohledu záruk práva na soudní ochranu, které dopadají i na řízení soudu ve věci výživy nezletilého dítěte (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 14. 5. 2024, body 24 až 25 a v nich dokazovaná judikatura). Otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné. Krajský soud dostál své povinnosti tuto úvahu jasným a přezkoumatelným způsobem vyložit. Jasně vymezil, jaká učinil skutková zjištění ohledně příjmů stěžovatele a srozumitelně odůvodnil svou úvahu o postupném zvyšování výživného. Krajský soud dále přezkoumatelně vysvětlil, proč započetl mezi příjem stěžovatele část jeho měsíčních cestovních náhrad a v roce 2021 také pobírané nemocenské ? zohlednil tedy specifické okolnosti, které ovlivnily stěžovatelovy příjmové poměry v tomto roce, kdy prodělal infarkt, což omezilo jeho výdělkové možnosti. Stěžovatel neupozorňuje na to, že by se krajský soud opomněl jakoukoli podstatnou skutkovou okolností zabývat.

12. Ústavní soud z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2024

Kateřina Ronovská v. r.

předsedkyně senátu