Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2656/24

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. června 2024 č. j. -816 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. prosince 2023 č. j. -768, , , za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a nezletilého D. P. a V. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle , , a 38 d, jakož i podle a 18 Úmluvy o právech dítěte, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z podané ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem změnil předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 15. 5. 2018 č. j. -58 tak, že vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") svěřil do péče vedlejší účastnice (dále jen "matka"), počínaje 1. 2. 2023 uložil otci platit na nezletilého výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, vždy do každého 16. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok I); dluh na výživném pro nezletilého ve výši 3 500 Kč vzniklý za období od 1. 2. 2023 do 15. 12. 2023 uložil otci splácet po částce 500 Kč spolu s běžným výživným k rukám matky pod ztrátou výhody splátek (výrok II); řízení o soudní úpravě styku otce s nezletilým zastavil (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

3. K odvolání otce rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že se rozsudek okresního soudu ve výroku III mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém kalendářním roce od ledna do listopadu poslední neděli v měsíci od 11.00 hodin do 14.00 hodin a každého 27. 12. od 11.00 hodin do 14.00 hodin s tím, že si otec nezletilého převezme a po skončení styku předá zpět matce v místě jejího bydliště (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

4. Krajský soud uvedl, že vnímal, že nezletilý si nepřeje styk upravit, představa, že bude jeho styk s otcem upraven, jej zjevně stresovala, a to po celou dobu řízení, respektive od února 2023, kdy došlo k předání nezletilého do péče matky. Na základě provedeného dokazování krajský soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro úpravu styku otce s nezletilým, ale nikoli v rozsahu, jak otec požaduje. Poté, co opět došlo k narušení důvěry nezletilého v otce, již nelze upravit pravidelný běžný styk tak, jak se jej otec domáhá bez reflexe k tomu, co se stalo mezi ním a nezletilým. Současně krajský soud si je vědom věku nezletilého, který je nyní dvanáctiletý, jeho stanovisek a názorů, ale i toho, že nezletilý žije v neutuchajícím konfliktu rodičů, kteří jsou málokdy schopni věcné komunikace bez výčitek a obviňování. I matka má na problematickém vztahu rodičů svůj díl viny. Tím, že je matka nezletilému svým chováním a přístupem bližší, v chování k němu je citlivější a vřelejší, respektující jeho citlivou neprůbojnou povahu, by mohl být úsudek nezletilého do budoucna ovlivněn do té míry, že by sám otce nevyhledával a mohlo by dojít ke ztrátě vztahu otce a syna, který by se v dospělosti obtížně reparoval. Otec by měl ještě dostat možnost s nezletilým navázat kontakt a posléze vztah, bude-li toho schopen při respektu k osobnosti nezletilého, což se bez osobních setkání neobejde. Asistované kontakty v současné době již krajský soud nevidí jako přínosné, neboť tyto svou funkci obnovy vztahu mezi nezletilým a otcem v létě 2023 splnily. Krajský soud proto stanovil styk nezletilého s otcem, jak je ve výroku jeho rozhodnutí uvedeno.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel zejména namítá, že obecné soudy musí vzít v úvahu přání nezletilého, ale nemohou vycházet izolovaně pouze z jeho názoru. Musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti, mimo jiné rozumovou a emocionální vyspělost. Krajský soud své odůvodnění sice založil na jedné z vymezených okolností, kterou je možnost křehkosti dítěte, ale zcela pominul, že stěžovatel je otcem nezletilého, že byl schopen po dobu 11 let pečovat o nezletilého, z toho 5 let v režimu střídavé péče, že jako otec nikdy nebránil styku s příbuznými matky, stěžovatel babičce nezletilého postavil dům, dům postavil i s matkou, stěžovatel vždy souhlasil se změnou školy, byl schopen nezletilého do školy připravovat, byl schopen zajišťovat materiální či jiné potřeby, v průběhu řízení upustil od toho, aby byl nezletilý svěřen do střídavé péče a snažil se s matkou dohodnout na rozsahu styku a podporoval všestranný rozvoj nezletilého. V předmětné věci napadená rozhodnutí podle stěžovatele nenaplňují kritéria řádného odůvodnění, na základě kterého by bylo dostatečně vyvráceno tvrzení o strukturální diskriminaci jednoho z rodičů z důvodu pohlaví (otce) při svěřování dětí do péče. V daném případě byly opominuty a neprovedeny důkazy, kdy nesoulad skutkových závěrů soudu s provedenými důkazy je pak shledán také v závěru o závadovém prostředí otce, které je založeno primárně na vyjádření nezletilého, kdy si soud nevyžádal další podklady a důkazy, které v příkladech stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí. V dané věci není zřejmé, na základě jakých provedených důkazů soudy dospěly k radikálnímu závěru ve vztahu k rodinnému prostředí otce a jeho výchovným schopnostem, a to navíc za situace, kdy se stěžovatel nikdy neuchýlil k tomu, aby nenalezl shodu s matkou, pokud se jednalo o důležitou záležitost. Stěžovatel zde spatřuje jasné porušení jeho práv, a to zvláště za situace, kdy je rozhodováno o tak zásadním zásahu do rodinného života, kterým je eliminace styku stěžovatele s jeho synem na 3 hodiny v měsíci.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

7. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

8. Ústavní soud přezkoumal napadené soudní rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení péče o děti a styku s nimi. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů (zejména krajského soudu) žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.

10. Napadený rozsudek krajského soudu a jemu předcházející rozsudek okresního soudu vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou krajským soudem dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a Ústavní soud v jeho závěrech (sub 4 tohoto usnesení a zejména body 21 až 32 napadeného rozsudku krajského soudu) neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah. Krajský soud se ústavně konformním způsobem též vypořádal s participačním právem nezletilého. Ústavní soud dodává, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže být konečným univerzálním "rozhodcem", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015

sp. zn.

(U 5/76 SbNU 957)].

11. Nadto nutno uvést, že závěr krajského soudu je zcela souladný s rozhodovací praxí Ústavního soudu, podle které nejsou-li zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, není ani při plném respektu k právům samostatných nezletilých zákonného, tím méně pak ústavněprávního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, respektive nepřiměřeně omezen. V nyní posuzované věci je však důvodem omezení styku otce s nezletilým dosavadní způsob výchovy a vztah otce vůči nezletilému, jak velmi důsledně popsal krajský soud, pročež rozsah nově nastaveného styku nelze v nyní posuzované věci hodnotit jako nepřiměřeně omezující [srov. přiměřeně např. nález ze dne 24. 9. 1998

sp. zn.

(N 105/12 SbNU 87)].

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu