Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2233/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, zastoupeného Mgr. Vítem Zahálkou, advokátem, sídlem Radyňská 479/5, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -970 ze dne 16. dubna 2024, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -898 ze dne 24. listopadu 2023 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -857 ze dne 22. srpna 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích ("nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a 2 písm. c) dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let ve věznici s ostrahou a trest propadnutí ve výroku uvedených movitých věcí a dříve zajištěných nemovitostí. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") ve veřejném zasedání napadený rozsudek zrušil, uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a 2 písm. c) . Za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců ve věznici s ostrahou, trest propadnutí ve výroku uvedených movitých věcí a ideální poloviny specifikovaných nemovitostí. Odvolání manželky stěžovatele odvolací soud odmítl jako opožděné. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako podané z jiných než dovolacích důvodů.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých základních práv zakotvených v a v d (dále jen " ").

3. Podle stěžovatele se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s jeho argumentací ohledně úmyslu, množství THC a problematiky pěstování konopí pro vlastní potřebu. Nalézací soud neprovedl navržené důkazy a rozhodl jen na základě dedukcí a pravděpodobnosti; jeho závěry převzal odvolací soud, který moderoval zjištění nalézacího soudu, i Nejvyšší soud, který se zabýval problematikou opomenutých důkazů. Rozhodnutí o opravných prostředcích byla již odůvodněna pečlivěji, soudy ale nedostály své úlohy nezávislého arbitra a nerespektovaly zaručená práva stěžovatele, který trvale zpochybňuje, že by měl povědomí o pěstování rostlin konopí v jím částečně vlastněné nemovitosti, nebo že by je (vědomě) přechovával pro jiného - o pěstírně nevěděl a opak nebyl prokázán. Podle obecných soudů množství rostlin a koncentrace obsažených látek vylučuje pěstování pro vlastní potřebu - přesto, že množství účinné látky bylo na základě odborného vyjádření pouze předpokládáno, ačkoli rostliny byly v různém stadiu pěstebního cyklu a nebyly v optimálních pěstebních podmínkách. Nalézací soud vycházel z nesprávných závěrů, při analyzování rostlin nebyla dodržena odpovídající metodika, a proto stěžovatel navrhl opatřit revizní odborné vyjádření. Neprovedení důkazu považuje za opomenutí, neboť jeho nepřipuštění nebylo dostatečně odůvodněno. Stěžovatel odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , podle kterého není neoprávněné pěstování konopí výrobou ve smyslu . Podle skutkové věty odvolacího soudu byl sice odsouzen jen pro přechovávání, které se však ve smyslu uvedeného stanoviska nevztahuje na pěstování rostlin. Zjištění obecných soudů jsou v extrémním rozporu a nesouladu s provedenými důkazy, proto má stěžovatel za to, že závěry obecných soudů jsou nesprávné a navrhuje zrušit napadená rozhodnutí.

4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti ( y), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví. Ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud reaguje jen na taková pochybení, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud zasáhne pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole.

6. Z napadených rozhodnutí se podává, že v nemovitosti vlastněné z části stěžovatelem byla provedena domovní prohlídka, při níž byla nalezena nepovolená pěstírna konopí a v ní 616 rostlin v různém stádiu vývoje. Nalézací soud na základě provedených důkazů dovodil, že stěžovatel pěstírnu zřídil, v ní vyráběl a jinak nakládal s výpěstky. Koncentrace látek v rostlinách byla ze vzorku zjištěna standardním postupem, pro účely rozhodnutí soud vycházel z nejmenší naměřené koncentrace. Odvolací soud na základě nalézacím soudem provedených důkazů dospěl k závěru, že nebyla prokázána výroba drogy, šlo však o neoprávněné přechovávání omamné a psychotropní látky. S přihlédnutím k dalším okolnostem (obžaloba se neodvolala) snížil uložený trest odnětí svobody a upravil výrok o propadnutí věcí ve vztahu k předmětným nemovitostem. Nejvyšší soud pak vycházel z poznatku, že stěžovatel neuplatnil zákonné dovolací důvody a toliko zopakoval svoji obhajobu z řízení, s níž se nalézací i odvolací soud dostatečně vypořádaly.

7. V ústavní stížnosti stěžovatel opakoval námitky, jimiž se obecné soudy zabývaly a s nimiž se vypořádaly. Z napadených rozsudků je patrné, že se soudy důkladně zabývaly naplněním zákonných požadavků trestného činu podle , přihlédly ke konkrétním okolnostem projednávané věci a vycházely z objektivních zjištění. Popis skutku, jak jej provedl odvolací soud, odpovídá požadavkům stěžovatelem citovaného stanoviska Nejvyššího soudu, podle kterého "[n]eoprávněným vypěstováním rostliny konopí ... která je sama o sobě omamnou látkou ... může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle tr. zákoníku spočívající v tom, že ‚jinému opatří' nebo ‚pro jiného přechovává' omamnou látku". Nalézací soud srozumitelně vysvětlil, proč neprovedl další navrhované důkazy.

8. Právo na soudní ochranu zakotvené v y nezaručuje, že výsledek řízení bude odpovídat očekávání stěžovatele, že všechny jím tvrzené skutečnosti budou akceptovány a důkazy budou vyhodnoceny způsobem, který očekává. Uvedené právo poskytuje "pouze" záruku, že řízení před nezávislým a nestranným soudem bude probíhat podle předem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo; nesouhlas s právními závěry obecných soudů lze považovat za pouhou polemiku, která nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Presumpce neviny ( y) obviněnému poskytuje záruku, že je až do pravomocného rozhodnutí považován za nevinného; souběžně ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost prokázat obžalovanému vinu - i to se v projednávané věci stalo.

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit tvrzený zásah do jeho základních práv. Obecné soudy se věcí řádně a důkladně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. V řízení při tom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.

10. Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti dříve zrušenému rozsudku krajského soudu není Ústavní soud podle příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu