Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2635/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, sídlem Štěpská 380, Vizovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. července 2024 č. j. -29, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 2, a d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , 2 písm. a) , .

3. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 6. 2024 č. j. -13 bylo rozhodnuto dle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), že se stěžovatel ponechává ve vazbě, neboť trvají důvody vazby dle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu, a dle § 71a trestního řádu, že se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu zamítá.

4. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 7. 2024 č. j. -29 bylo usnesení okresního soudu zrušeno a bylo nově rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel má za to, že krajský soud měl rozhodovat ve veřejném zasedání. Slyšení před soudem prvého stupně nelze považovat za dostatečné, neboť u něj probíhalo dokazování a výslech pouze k ponechání ve vazbě koluzní.

6. Dále stěžovatel namítá, že se krajský soud opomněl zabývat písemným slibem stěžovatele a nabídnutou zárukou důvěryhodných osob, a též příslibem bydlení a zaměstnání, a to v situaci, kdy okresní soud tyto skutečnosti neměl za relevantní, když dovodil existenci koluzní vazby.

7. Dle stěžovatele by bylo bývalo vhodnější, aby krajský soud věc vrátil okresnímu soudu k novému posouzení. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně při výkonu dohledu shledalo postup krajského soudu rozporným s § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu pouhé správnosti použití podústavních předpisů, nýbrž zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může toliko, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [ písm. d) y, ].

10. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví ( a y). Vazbě, jakožto legitimní ústavní výjimce z obecného pravidla nepřípustnosti zásahu do osobní svobody jednotlivce ( y), však je v judikatuře Ústavního soudu věnována mimořádná pozornost. Vazba představuje významný zásah do života obviněného, neboť jej izoluje od rodinného a sociálního prostředí a nezřídka jej stigmatizuje, což má pro něj závažné sociální, psychologické a ekonomické důsledky, spočívající v pozbytí možnosti pracovat a tím i zdroje příjmů. Výjimečnost tohoto zajišťujícího institutu je dána především tím, že zbavuje svobody a vystavuje popsaným negativním dopadům osobu presumovaně nevinnou před definitivním vyslovením její viny [srov. nález ze dne 12. 8. 2008

sp. zn.

(N 139/50 SbNU 235); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

11. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v § 67 trestního řádu (tedy u tzv. vazby útěkové že uprchne nebo se bude skrývat, u tzv. vazby koluzní že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a v případě tzv. předstižné vazby že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině obviněného a jemu uloženém trestu.

12. Při přezkumu ústavnosti je klíčové naplnění požadavku vyplývajícího z y a z Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, aby byla rozhodnutí soudu, na jejichž základě došlo ke zbavení osobní svobody, náležitě odůvodněna. To znamená, že z nich musí být seznatelné důvody, pro které soudy považovaly za splněné podmínky pro tento zásah [srov. nálezy ze dne 21. 1. 2014

sp. zn.

(N 6/72 Sb NU 83), ze dne 27. 3. 2011

sp. zn.

(N 61/64 SbNU 723) nebo ze dne 22. 11. 2010

sp. zn.

(N 231/59 SbNU 357)]. Argumenty použité soudy musí jasně odůvodňovat reálnost rizik a obav vyžadujících držení ve vazbě. Jen tak je možné ověřit, zda byly dodrženy uvedené ústavněprávní požadavky. Výklad podústavních norem přitom nesmí být svévolný či nerozumný, nebo vybočující z obecně akceptovaných pravidel výkladu právních předpisů [např. nálezy ze dne 18. 10. 2011

sp. zn.

(N 178/63 SbNU 69), ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17) nebo ze dne 17. 5. 2011

sp. zn.

(N 94/61 SbNU 453)].

13. V posuzované věci stěžovatel nepředložil jakékoliv zásadní námitky, které by důvodnost vazby zpochybňovaly. Co se týče absence osobního slyšení před krajským soudem, Ústavní soud má za to, že ani z y, ani z judikatury Ústavního soudu, nevyplývá povinnost vytvořit prostor pro slyšení před soudem ve dvou stupních (obdobně např. usnesení ze dne 16. 10. 2006

sp. zn.

, ze dne 15. 11. 2012

sp. zn.

, ze dne 26. 2. 2014

sp. zn.

či ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

).

14. Okresní soud se po shledání důvodů pro koluzní vazbu zabýval i důvody pro vazbu útěkovou a předstižnou, a zárukami a dalšími tvrzeními stěžovatele. Okresní soud také výslovně konstatoval, že i pokud by koluzní vazba nebyla dána, stěžovatelem nabízené instituty jako je nabízená záruka důvěryhodné osoby, by nemohly postačovat. Svůj závěr řádně odůvodnil (viz str. 2 usnesení okresního soudu). Stěžovatel proto nebyl nijak zkrácen v možnosti bránit se těmto důvodům cestou opravných prostředků. Ze závěrů okresního soudu pak vyšel i soud krajský (bod 8 napadeného usnesení), přičemž na jeho zjištěních nic neústavního není. Ostatně žádné konkrétní výhrady nezaznívají vůči těmto zjištěním ani v ústavní stížnosti.

15. Pokud stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti uvedl, že Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně při výkonu dohledu shledalo postup krajského soudu rozporným s § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu, přípis státního zastupitelství, který stěžovatel přikládá, říká něco odlišného. Státní zastupitelství v rámci dohledu řeší pouze následný postup podřízeného státního zástupce, a to z hlediska opětovného posouzení slibu a nabízených záruk. To se však nedotýká zákonnosti či ústavnosti napadeného rozhodnutí, v němž přijetí slibu a záruk bylo posouzeno prvotně. Státní zastupitelství nevyslovuje, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení trestního řádu, natož k porušení spojenému se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatele.

16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto podle jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu