Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
129612.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2769/24
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Páska, Ph.D., zastoupeného Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem, sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 418/2024 -701 ze dne 26. 6. 2024 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 393/2021 -603 ze dne 10. 3. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále a) Jiřího Pexy, b) Márie Sabanošové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Proti vedlejšímu účastníkovi a) je vedena exekuce. Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") usnesením č. j. 64 EXE 931/2021 -262 ze dne 2. 8. 2021 zamítl návrh vedlejší účastnice b) - bývalé manželky vedlejšího účastníka a) - na částečné zastavení exekuce v rozsahu několika exekučních příkazů. K odvolání vedlejších účastníků Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným usnesením (v pořadí druhým) změnil usnesení obvodního soudu tak, že se exekuce zastavuje v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, č. j. 015 EX 207/21-20 ze dne 16. 4. 2021. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením jako nepřípustné.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1 , § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ); tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listin y základních práv.
3. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně interpretovaly zákon při rozhodování o exekuci na majetek bývalé manželky povinného, čímž mu jako věřiteli znemožnily dosáhnout uspokojení pohledávky z tohoto majetku. Podle stěžovatele soudy pominuly smysl § 736 občanského zákoníku , který chrání věřitele před snahami dlužníků obejít exekuci "vyprazdňováním" nevypořádaného společného jmění manželů ("SJM"). Majetek získaný transformací majetku v nevypořádaném SJM by měl do něj spadat i nadále, a má tudíž být dostupný pro exekuci. Výklad soudů umožňuje dlužníkům účinně vyvádět majetek z dosahu exekuce, čímž se výrazně zhoršuje postavení věřitelů. Nejvyšším soudem uváděnou možnost použití tzv. žaloby z lepšího práva považuje stěžovatel za omyl, neboť touto žalobou lze brojit pouze proti jiným oprávněným osobám - věřitelům. Ústavněprávní přesah spatřuje stěžovatel v tom, že ochrana věřitelů je ústavně zaručenou hodnotou.
4. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ, je proto v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze v případě vad, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)] - takové vady v nyní projednávané věci neshledal.
5. Stěžovatelova argumentace představuje především pokračující polemiku s řešením otázek podústavního práva týkajících se vypořádávání SJM a jeho exekuční postižitelnosti v konkrétní věci, k jejichž přehodnocování není Ústavní soud bez dalšího povolán. Odvolací soud podle Ústavního soudu srozumitelně vyložil, že předmětné nemovitosti, z nichž stěžovatel chce uspokojit svůj nárok, nemohou být součástí SJM, a to ani nevypořádaného, neboť je nabyla vedlejší účastnice b) až po rozvodu manželství (srov. zejm. body 17 až 23 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud následně s odkazem na svou ustálenou judikaturu závěry odvolacího soudu aproboval. Jelikož soudy své úvahy řádně odůvodnily a Ústavní soud v nich nespatřuje prvky svévole či libovůle, není pro jeho výjimečnou ingerenci důvod. Nejvyšší soud odkázal stěžovatele na řízení o tzv. žalobě z lepšího práva pouze ve vztahu k možnosti namítat, že vedlejší účastnice b) eventuálně nabyla předmětnou nemovitou věc do svého výlučného vlastnictví mimo jiné z prostředků náležejících do nevypořádaného SJM - ani v tom neshledává Ústavní soud nic protiústavního.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu