Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3248/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CB&I s.r.o., sídlem Holandská 874/8, Brno, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem, sídlem Italská 2581/67, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2023 č. j. -69, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2023 č. j. -96, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. září 2021 č. j. 32475/21/5200-11433-706478, rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 18. listopadu 2019 č. j. 4647420/19/3001-51521-712675, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 27. listopadu 2020 č. j. 4696135/19/3001-51521-712675, a č. j. 4647497/19/3001-51521-712675, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 27. listopadu 2020 č. j. 4796201/19/3001-51521-712675, a dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 16. července 2019 č. j. 3562478/19/3001-51521-712675 a č. j. 3562652/19/3001-51521-712675, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d (dále jen "") a y.

2. Napadenými dodatečnými platebními výměry Finanční úřad pro Jihomoravský kraj doměřil stěžovatelce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 a 2015 v celkové výši 20 019 540 Kč. Zároveň stěžovatelce uložil povinnost uhradit penále v celkové výši 4 003 908 Kč. Napadenými rozhodnutími o odvolání následně došlo ke snížení doměřené daně i penále. Odvolací finanční ředitelství (dále jen "OFŘ") pak napadeným rozhodnutím výši doměřené daně změnil na konečnou celkovou částku 17 366 950 Kč a úhradu penále v celkové částce 3 473 390 Kč.

3. Podle správních orgánů stěžovatelka nesplnila zákonné podmínky pro uplatnění odčitatelné položky, konkrétně výdajů vynaložených na uskutečnění projektů výzkumu a vývoje [ a 5 , o daních z příjmů (dále jen ""), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (právní úprava byla s účinností od 1. 1. 2014 v obdobné podobě přenesena do až 34c téhož zákona)]. V projektech nebyly uvedeny cíle, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení.

4. Stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí OFŘ podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), který ji zamítl. Ztotožnil se se závěrem, že stěžovatelka v projektové dokumentaci uvedla pouze obecné a vágní cíle. Odkázal zejména na ustálenou judikaturu správních soudů.

5. Nejvyšší správní soud následně napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky. Zdůraznil, že odpočet na podporu výzkumu a vývoje je výjimkou ze základního daňového principu, podle něhož lze výdaj v základu daně uplatnit u téhož poplatníka pouze jednou. Jde tedy v podstatě o daňový bonus, který poplatníkovi poskytuje výhodu, což odůvodňuje klást na daňový subjekt zvýšené nároky k prokázání oprávněnosti nároku. S přihlédnutím k vlastní ustálené judikatuře shledal, že stěžovatelka si splnění požadavků kladených na projekty výzkumu a vývoje vykládá "po svém", aniž by relevantně zpochybnila úvahy krajského soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že správní orgány a soudy svojí rozhodovací činností nepřípustně dotvořily daňové právní předpisy, resp. podmínky pro uplatnění daňového odečtu na podporu výzkumu a vývoje. Jimi zastávaný výklad vybočil z ústavně právního rámce, neboť na základě něj po stěžovatelce ex post požadovaly splnění i takových požadavků, které zákon neukládá. Konstrukční prvky daně, mezi které patří i daňové úlevy, přitom musí být v souladu s y stanoveny zákonem. Nelze k nim přistupovat jinak jen proto, že jsou ve prospěch daňových subjektů. Daňové předpisy musí být pro adresáty srozumitelné [nález ze dne 10. 8. 2017

sp. zn.

(N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.).

7. Náležitosti projektu výzkumu a vývoje v rozhodné době upravoval § 34c odst. 1 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 31. 3. 2019. Jeho součástí musí být podle písm. c) téhož ustanovení i "cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení". Podle stěžovatelky není sporné, že projekt před zahájením řešení zpracovala včetně všech náležitostí, sporné je, zda správní orgány a soudy mohou zpětně klást dodatečné kvalitativní požadavky na jejich obsah, které nejsou srozumitelné ani předvídatelné. Stěžovatelka trvá na tom, že cíle výzkumu a vývoje v projektu vymezila dostatečně, byť obecněji. Podstatné je, že stanovených cílů lze dosáhnout a lze je vyhodnotit.

8. Stěžovatelka dále tvrdí, že se její věc liší od dosud řešených Ústavním soudem, neboť v nich šlo o posouzení splnění formálních náležitostí projektu výzkumu a vývoje. Rovněž má za to, že jí svědčilo legitimní očekávání (usnesení ze dne 23. 10. 2023

sp. zn.

).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s až 31 zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Podstata ústavní stížnosti se týká podústavního práva, zejména § 34 odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 34c odst. 1 téhož zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Konkrétně jde o výklad splnění jedné z náležitostí projektu výzkumu a vývoje, a to vymezení "cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení".

11. Ústavní soud běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí nepřezkoumává. Posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. K jeho zásahu by mohlo dojít tehdy, byl-li by správními soudy zastávaný výklad právního předpisu natolik extrémní, že by vybočoval z mezí hlavy pátéy, jakož i z principů ovládajících demokratický právní stát [srov. např. nález ze dne 24. 11. 2020

sp. zn.

(N 218/103 SbNU 239)].

12. V oblasti veřejné správy je povolaným orgánem zejména Nejvyšší správní soud, který zajišťuje zákonnost a jednotu rozhodování ve správním soudnictví (viz , ). Při výkonu této pravomoci je povinen interpretovat a uplatňovat relevantní ustanovení podústavního práva, a to mj. s ohledem na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod [přiměřeně viz nález ze dne 18. 12. 2002

sp. zn.

(N 156/28 SbNU 401)].

13. Námitky stěžovatelky jsou převážně postaveny na odlišném (jí preferovaném) právním posouzení. Na rozdíl od správních orgánů a soudů má stále za to, že podmínky pro odpočet výdajů vynaložených na podporu výzkumu a vývoje splnila. Krajský soud i Nejvyšší správní soud jí nicméně logicky, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem vysvětlily, že jí předložené projekty výzkumu a vývoje neodpovídají požadavkům stanovených zákonem o daních z příjmů. Cíl výzkumu a vývoje totiž (zjednodušeně podáno) stěžovatelka vymezila příliš obecně (viz zejména body 35 a 36 napadeného rozsudku krajského soudu). Stejně jako v jiných věcech, kterými se již v minulosti Ústavní soud zabýval, tedy šlo ve své podstatě o chybějící formální náležitost (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2015

sp. zn.

). Proto stěžovatelce nemohlo vzniknout ani legitimní očekávání, že jí odpočet na podporu výzkumu a vývoje bude uznán.

14. Ústavní soud připomíná, že obecné soudy nejsou bezpodmínečně vázány doslovným zněním zákona a při výkladu přihlíží i k jeho účelu, historii, systematickým souvislostem nebo ústavněprávním principům a hodnotám [přiměřeně např. nálezy ze dne 9. 11. 2020

sp. zn.

(N 206/103 SbNU 68)]; ze dne 1. 10. 2014

sp. zn.

(N 184/75 SbNU 39) nebo ze dne 5. 12. 2012

sp. zn.

(N 200/67 SbNU 573)]. Není přitom pravdou, že by správní soudy vytvořily nové požadavky, které nevyplývají ze zákona o daních z příjmů, jak tvrdí stěžovatelka. Soudy zastávaný výklad, který vychází z jejich ustálené judikatury, se pohybuje výhradně v mezích zákonem stanovené povinnosti, podle které musí projekty výzkumu a vývoje obsahovat dosažitelné a vyhodnotitelné cíle, což stěžovatelka nesplnila.

15. Přitom nelze přehlížet, že zákonné podmínky pro odpočet výdajů vynaložených na výzkum a vývoj od základu daně jsou úzce spojeny se , o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje). Je proto racionální, že i tento zákon správní soudy zohledňují (viz např. stěžovatelkou v ústavní stížnosti zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2017 č. j. -57 nebo rozsudek ze dne 27. 9. 2016 č. j. -44). To ovšem neznamená, že by právní úprava byla pro daňové subjekty nesrozumitelná či nepředvídatelná.

16. Ústavní soud z uvedených důvodů uzavírá, že výklad relevantních zákonných ustanovení zastávaný správními orgány a soudy v napadených rozhodnutích nelze považovat za svévolný, excesivní, či dokonce extrémní. K namítanému porušení základních práv stěžovatelky (viz bod 1 tohoto usnesení) tedy nedošlo, a proto Ústavní soud její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu