Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1450/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Jiřího Láníka a 2. Miluše Láníkové, zastoupených JUDr. Yvetou Janákovou, advokátkou, se sídlem Vachova 43/5, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2024 č. j. -505, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. srpna 2023 č. j. -461 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. září 2022 č. j. -402, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a Ing. Radoslava Panajotova, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Výše označení stěžovatelé se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " "), a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva podle , , a d (dále jen " ").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se návrhem u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") domáhala částečného zastavení exekuce v rozsahu, v němž je exekuce vedena vůči majetku ve společném jmění stěžovatelů a dále se domáhala zastavení exekuce zcela pro vady v exekučním titulu. Okresní soud návrhy zamítl, neboť s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu posoudil, zda lze exekuci vést postižením majetku ve společném jmění stěžovatelů podle právního předpisu účinného k datu vzniku závazku, tedy podpisu směnky dne 14. 9. 2006. Vycházel z ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen "o. z."), s tím, že v daném případě nelze aplikovat ustanovení (dále jen " "). Okresní soud dále konstatoval, že s neexistencí exekučního titulu se již vypořádal ve věci dříve vydaném usnesení ze dne 10. 4. 2018 č. j. -197, potvrzené usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2019 č. j. -228.

3. Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil, přičemž aproboval závěry okresního soudu. Následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé namítají, že exekuce je vedena na základě materiálně nevykonatelného exekučního titulu, neboť návrh na vydání směnečného platebního rozkazu ze strany vedlejšího účastníka řízení trpěl vadou spočívající v nesprávném označení data narození vedlejšího účastníka řízení. Dále namítají, že exekuci prodejem nemovitých věcí ve společném jmění manželů uvedených v exekučním příkazu nelze provést, neboť je majetek ve společném jmění manželů postihován ve větším rozsahu, než stanoví zvláštní právní předpis. Stěžovatelka navíc tvrdí, že nedala souhlas k uzavření závazku a povinnosti, z něhož jsou vymáhány, rozsah tohoto závazku přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni advokátkou v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d) y].

7. V ústavní stížnosti stěžovatelé opakují námitky uplatněné již v předchozích řízeních, které byly obecnými soudy řádně vypořádány. Námitkou materiálně (ne)vykonatelného titulu se Ústavní soud již zabýval v ústavní stížnosti stěžovatele pod

sp. zn.

, kterou usnesením ze dne 11. 2. 2020 pro neopodstatněnost odmítl. Z důvodu stručnosti na něj Ústavní soud odkazuje a konstatuje, že námitky týkající se neoprávněnosti vedené exekuce a s tím spojené rozhodování v nalézacím řízení nejsou opodstatněné, neboť v exekučním řízení nelze až na výjimky (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

a ze dne 15. 6. 2021

sp. zn.

) přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, přičemž jeho obsahem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017

sp. zn.

(N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.), bod 24., a ze dne 17. 1. 2012

sp. zn.

(N 15/64 SbNU 155)].

8. Stěžovatelé v ústavní stížnosti polemizují s výkladem podústavního práva; konkrétně s tím, zda na nyní projednávaný případ měla být v intencích ustanovení použita nová nebo předchozí zákonná úprava a domáhají se aplikace nové právní úpravy, konkrétně . K tomu Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem není výklad podústavního práva a ani sjednocování jeho výkladu, jelikož tento úkol primárně náleží Nejvyššímu soudu (srov. zejména , o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů). Ústavní intenzity by věc mohla dosáhnout toliko v případě, kdy by způsobem zvoleného výkladu a aplikace podústavního práva došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů, tzn. jednalo by se o zcela excesivní vybočení z dikce či smyslu aplikované zákonné normy. Nic takového Ústavní v daném případě neshledal.

9. V posuzované exekuci jsou vymáhána práva ze směnky vystavené stěžovatelem dne 14. 9. 2006. Obecné soudy aplikovaly na postižení nemovitého majetku ve společném jmění manželů právní předpis účinný v době vzniku závazku, tedy o. z. a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění před novelou provedenou Soudy dovodily, že v rozhodné době bylo možno vést exekuci na majetek ve společném jmění manželů i tehdy, byl-li vymáhán závazek, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, přičemž se zabývaly také posouzením zákonných důvodu pro vyloučení majetku z exekuce podle , které však v dané věci neshledaly. Obecné soudy postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která je ustálena na tom, že následku uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství z majetku ve společném jmění manželů je vystaveno jakékoliv společné jmění v režimu do 31. 12. 2013. Podle lze postupovat pouze při vymáhání povinností odvíjejících se od závazku založeného po datu účinnosti zákona, tj. po 1. 1. 2014.

10. Pro Ústavní soud je podstatné, že z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami, podloženými důkazy, se obecné soudy zabývaly, a z jakých důvodů považovaly stěžovateli požadované zastavení exekuce za nedůvodné.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2024

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu