Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2679/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele: Fotbalová asociace České republiky, se sídlem Atletická 2474/8, Praha, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023 č. j. 27 Cdo 3737/2021- 121, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na svobodu sdružování zaručená v čl. 20 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem nepřípustným.

3. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 6 Cmo 325/2020-88, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 73 Cm 155/2019-65, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Stěžovatel namítá porušení práva na soudní ochranu a rozporuje výklad provedený kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Řízení o ústavní stížnosti ovládá zásada subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 117/2000

ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2891/08

ze dne 3. 4. 2009).

5. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity (řízení o) ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [viz bod 10 usnesení

sp. zn. III. ÚS 941/19

ze dne 30. 5. 2019]. Ústavní soud proto opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 125/06

ze dne 30. 3. 2006,

sp. zn. IV. ÚS 3256/10

ze dne 4. 1. 2011,

sp. zn. III. ÚS 256/11

ze dne 16. 2. 2011,

sp. zn. III. ÚS 1492/13

ze dne 23. 5. 2013 či

sp. zn. IV. ÚS 1743/20

ze dne 25. 8. 2020).

6. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí odvolacího i prvostupňového soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení před nalézacím soudem, v němž stěžovatel může bránit svá práva. Dále tak může činit, bude-li to (vůbec) třeba, podle nastalé procesní situace v řízení o opravných prostředcích, které mu zákon poskytuje, a posléze i v řízení o ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky, které uvedl v nyní posuzované ústavní stížnosti. Stěžovatel proto dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Řízení není pravomocně skončeno (obdobně srov. např.

sp. zn. III. ÚS 993/15

usnesení ze dne 12. 5. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 2231/21

ze dne 8. 9. 2021 či

sp. zn. II. ÚS 3033/21

ze dne 29. 11. 2021).

7. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatele "předčasná" - směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nebyly splněny ani podmínky postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení v nyní posuzované věci neshledal.

8. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2024

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj