Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1678/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Gilese Austina Hilliarda, zastoupeného JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou se sídlem Jedovnická 8, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -48 ze dne 21. 4. 2023, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -107 ze dne 14. 10. 2020 a rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství č. j. 4051/20/5100-41453-712735 ze dne 30. 1. 2020 a č. j. 9806/20/5100-41453-712735 ze dne 5. 3. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle a a 3 d.

2. Finanční úřady stěžovateli přiznaly úroky z neoprávněného jednání správce daně podle , daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, ale stěžovatel rozporoval způsob jejich výpočtu a domáhal se vyšší částky. Krajský soud ani Nejvyšší správní soud však jeho žalobě nevyhověly.

3. Námitky stěžovatele se soustředí zejména na výklad § 254 odst. 1 daňového řádu zastávaný finančními úřady a správními soudy. Stěžovatel rozporuje závěr, že za den splatnosti nesprávně stanovené daně je třeba považovat den "náhradní" splatnosti daně stanovené platebním výměrem. Namítá, že daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání ("původní" splatnost daně). Pokud by totiž daň včas nezaplatil, sám by se vystavil riziku úroků z prodlení. Úroky z neoprávněného jednání správce daně mu proto podle § 254 odst. 1 daňového řádu náleží ode dne následujícího po dni původní splatnosti nesprávně stanovené daně (v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání), nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.

4. Stěžovatel namítá, že finanční úřady svým postupem omezily jeho vlastnické právo volně nakládat s finančními prostředky, čímž porušily a y. Stát podle něj současně nemůže uvedenou právní úpravou fakticky eliminovat jeho právo na náhradu škody ve smyslu y. Současně tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle a násl. y, neboť soudy při výkladu práva postupovaly svévolně a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily.

5. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.

6. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. Do jejich rozhodovací činnosti v řízení o ústavní stížnosti vstupuje pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady, které nesouvisejí s rolí Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, se nacházejí mimo jeho přezkumnou pravomoc.

8. Výklad § 254 odst. 1 daňového řádu provedený správním orgánem a aprobovaný správními soudy se nijak nepříčí obecně uznávaným právně-interpretačním metodám. Sama skutečnost, že toto ustanovení lze jazykově vyložit vícero způsoby, neznamená, že je ústavně nezbytné jej vykládat ve prospěch daňového subjektu.

9. Nejvyšší správní soud v bodech 66 až 79 svého rozsudku řádně vysvětlil, proč se ve světle teleologických a systematických důvodů přiklonil k výkladu, podle něhož je dnem splatnosti nesprávně stanovené daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu den náhradní, nikoli původní splatnosti. Teprve s

vyměřením či doměřením daně (a tedy stanovením náhradní splatnosti) se totiž pojí její vymahatelnost a s ní spojené právní důsledky.

10. Soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, a stěžovateli nikterak neupřely právo na soudní ochranu podle y. Postup správních orgánů ani soudů přitom v žádném smyslu nezakládá porušení y, ani y. Jejich výklad daňového řádu nelze ve světle výše uvedeného označit za nezákonný, přičemž Ústavní soud jej nepovažuje v žádném smyslu za protiústavní.

11. Ústavní soud proto uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho ústavní stížnost proto podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu