Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2277/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obce Hutisko-Solanec, sídlem Hutisko-Solanec 512, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. července 2023, č. j. -45, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2022, č. j. -79, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. května 2022, č. j. -48, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2022, č. j. -50, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a 1) Krajského úřadu Zlínského kraje, sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, 2) Blanky Zatloukalové a 3) Luďka Zatloukala, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelkou je obec, která prováděla terénní úpravy při rekonstrukci mostu.

2. Dne 26. 11. 2004 se druhá vedlejší účastnice a třetí vedlejší účastník (osoby zúčastněné na řízení) obrátili na stavební úřad se stížností na realizaci terénních úprav při rekonstrukci mostu v prostoru u Kamenného mostu v k. ú. Hutisko-Solanec. Stavební úřad zahájil stavební řízení o odstranění stavby. Stěžovatelce opakovaně prodloužil lhůtu k podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Stěžovatelka tuto žádost nepodala a stavební úřad nařídil odstranění stavby.

3. Rozhodnutí o odstranění stavby považoval Okresní soud ve Vsetíně za absolutně materiálně nevykonatelné, a proto zažádaly osoby zúčastněné na řízení stavební úřad o obnovu řízení. Stavební úřad obnovu povolil a stěžovatelka v návaznosti na to zažádala o dodatečné povolení stavby, čemuž správní orgány vyhověly. Jejich rozhodnutí zrušil k žalobě osob zúčastněných na řízení krajský soud rozsudkem č. j. -44. V něm uvedl, že obnovu řízení povolily správní orgány nezákonně. V takové situaci měly správní orgány šetřit práva nabytá v dobré víře. Důvodem obnovy řízení bylo pochybení správního orgánu ve formulaci výroku původního rozhodnutí, a jen tento nedostatek měl být v obnoveném řízení napraven. Za těchto okolností nemohla stěžovatelka zažádat o dodatečné povolení stavby. Po vrácení věci krajským soudem správní orgány žádost stěžovatelky o dodatečné povolení stavby zamítly a zároveň rozhodly o odstranění stavby.

4. K žalobám stěžovatelky krajský soud tato rozhodnutí opět zrušil rozsudky č. j. -38 a č. j. -42, a to z důvodu, že sice správní orgány postupovaly dle závazného právního názoru vysloveného zrušujícím rozsudkem č. j. -44, nicméně krajský soud zaujal na věc v jiném složení senátu jiný názor, a to ten, že v předchozím rozhodnutí krajský soud nebyl oprávněn otázku zákonnosti obnovy řízení zkoumat a nová rozhodnutí správních orgánů nerespektovala základní zásady správního řízení. Zrušující rozsudky krajského soudu zrušil Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadenými rozsudky č. j. -50 a č. j. -48. Svá rozhodnutí odůvodnil tím, že svým prvním rozsudkem zavázal krajský soud k provedení obnovy z důvodu chybné formulace výroku původního rozhodnutí, nejen správní orgány, ale i sám sebe v dalších řízeních. Pokud se následně od svého dříve vysloveného názoru odchýlil, vybočil z principu kasační vázanosti.

5. Krajský soud proto rozhodoval ve věci znovu. Řízení ve věci o dodatečném povolení stavby a ve věci o odstranění stavby spojil ke společnému projednání a následně rozsudkem č. j. -79 (nyní napadeným ústavní stížností) žaloby stěžovatelky zamítl. Zopakoval, že správní orgány postupovaly v souladu s názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku č. j. -44, pokud žádost stěžovatelky o dodatečné povolení stavby zamítly a rozhodly o odstranění stavby. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost podle , neboť stěžovatelčiny námitky nesměřovaly proti tomu, že by se krajský soud neřídil závazným právním názorem v dřívějším kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Krajský soud se tímto názorem řídil a argumentace stěžovatelky směřovala proti odůvodnění rozsudku krajského soudu č. j. -44, proti kterému však po jeho vydání kasační stížnost nepodala. Stejně tak stěžovatelka nevyužila možnosti obrany proti rozhodnutí o povolení obnovy řízení, přesto tuto argumentaci používá v kasační stížnosti.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle a 4, a 3 a d.

7. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že Nejvyšší správní soud odmítl její kasační stížnost bez dalšího odůvodnění. Nejvyšší správní soud měl věc opětovně projednat a rozhodnout, a to i s ohledem na to, že věci byly sloučeny do společného řízení. Věcí samou, tedy pochybením správních orgánů a krajského soudu při projednávání obnoveného řízení, se Nejvyšší správní soud nikdy nezabýval a soustředil se pouze na procesní aspekty věci.

8. Dále stěžovatelka namítá, že nebylo možné po nezákonně nařízené obnově šetřit práva jen jednoho účastníka řízení a k druhému nepřihlížet. Nezákonně obnovené řízení nemělo vůbec proběhnout a správní orgány nebyly v jeho rámci oprávněny přijímat jakákoliv rozhodnutí. Pokud však již řízení bylo obnoveno, tak komplexně a lze v něm uplatnit vše, co v původním řízení. Není možné, aby obnovou řízení bylo možné napravit závažná pochybení správních orgánů, ale obdobně se nepřistupovalo k účastníkům řízení. Stěžovatelka cituje závěry Nejvyššího správního soudu ke kasační závaznosti, se kterými z hlediska procesně formálního souhlasí, avšak obsahově se s nimi neztotožňuje. Vázanost krajského soudu svým předchozím právním názorem je v rozporu se zásadami nestrannosti a nezávislosti soudů. Stěžovatelka odmítá, že by se krajský soud nemohl v novém složení senátu a v novém rozhodnutí zabývat nezákonností předchozích řízení. Případné odstranění stavby, která je stavbou v obecném zájmu a existuje mnoho let, bude značně nákladné a zamezí přístup k dalším pozemkům. Výlučnou ochranou vlastnického práva osob zúčastněných na řízení dojde k neadekvátnímu zásahu do práv druhých.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle . Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena ( až ). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

10. Dále se Ústavní soud zabýval včasností ústavní stížnosti. Již dříve Ústavní soud dovodil, že je-li věcné hodnocení všech žalobních námitek správním soudem prvního stupně předurčeno závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, není přípustnost ústavní stížnosti, v níž je tvrzeno porušení základních práv či svobod výhradně v důsledku věcného posouzení žalobních námitek, podmíněna podáním opakované kasační stížnosti. Opakovaná kasační stížnost, v níž by stěžovatel zpochybnil výhradně věcné hodnocení žalobních námitek, které by bylo v souladu s předchozím závazným názorem Nejvyššího správního soudu, by byla podle nepřípustná. Proto tato kasační stížnost, jde-li o námitky proti věcnému posouzení, nepředstavuje procesní prostředek k ochraně práva dle [nález

sp. zn.

(N 129/95 SbNU 66), bod 27]. Ústavní soud tímto respektuje účel , podle něhož se Nejvyšší správní soud nemá v téže věci opakovaně zabývat stejnými otázkami a zásadně přezkoumává jen dodržení svého dříve vysloveného právního názoru soudem prvního stupně [nález

sp. zn.

(N 119/37 SbNU 519)]. S ohledem na uvedené lze v projednávané věci konstatovat, že posuzováno podle charakteru stěžovatelčiných námitek uvedených v kasační stížnosti měla stěžovatelka ústavní stížností ve lhůtě stanovené napadnout přímo v záhlaví označený rozsudek krajského soudu, případně též jemu předcházející rozhodnutí. To však neučinila, neboť rozsudek krajského soudu jí byl doručen dne 2. 1. 2023, avšak ústavní stížnost podala až dne 23. 8. 2023. Z toho důvodu je její ústavní stížnost směřující proti rozsudku krajského soudu, stejně jako proti podkladovým rozsudkům Nejvyššího správního soudu, podána opožděně [ ]. Ve zbylé části směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu je ústavní stížnost podána včas. Ústavní soud se proto zaměří pouze na ústavní souladnost tohoto rozhodnutí.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Argumentace stěžovatelky proti odmítnutí její kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem z důvodu není opodstatněná. Nejvyšší správní soud respektoval dříve vyslovený názor rozšířeného senátu č. j. -165, a stěžovatelce pečlivě vysvětlil, proč zákon limituje přípustnost opakovaných kasačních stížností (body 30 a 31 usnesení Nejvyššího správního soudu). Stěžovatelka přitom skutečně nenamítala, že by se krajský soud neřídil dříve vysloveným závazným názorem Nejvyššího správního soudu. Pouze se dožadovala opakovaného přezkumu argumentů týkajících se především zákonnosti povolené obnovy řízení, tedy věcného přezkumu rozsudku krajského soudu č. j. -44. Tyto její výhrady však nemohly být přípustnými námitkami kasační stížnosti, neboť krajský soud byl v ústavní stížností napadeném rozsudku vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným ve zrušujících rozsudcích, ale především názorem svým vyjádřeným právě v rozsudku č. j. -44, proti kterému však stěžovatelka kasační stížnost nepodala, ač tak učinit mohla, a sama proto zabránila věcnému projednání jejich argumentů směřujících proti obnovenému řízení. Z těchto důvodů nemohlo odmítnutí její kasační stížnosti porušit y (přiměřeně použitelné stanovisko pléna sp. zn. , zejména výrok I a body 25 násl.). Na tom nemůže nic změnit ani spojení věcí (o odstranění stavby a o dodatečném povolení stavby) do jednoho společného řízení.

V.

Závěr

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh opožděný podle a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu