Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3277/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného Mgr. Markem Konečným, advokátem, sídlem Petržílkova 2583/15, Praha 13 - Stodůlky, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2023 č. j. -914 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. ledna 2023 č. j. -805, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. února 2022 č. j. -719 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. dubna 2021 č. j. -647, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Praha-západ, jako účastníků řízení, a J. J. a nezletilé N. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý (sc. řádný) proces podle a 2d (dále jen ""), na zákonného soudce podle y a na projednání věci podle y.

2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") sp. zn. se podává, že uvedený soud napadeným rozsudkem zastavil řízení ve věci návrhu stěžovatele - otce druhé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") na stanovení povinnosti první vedlejší účastnici - matce nezletilé (dále jen "matka") předávat nezletilou ve stanovených termínech ke styku (výrok I), jakož i na stanovení povinnosti opatrovníkovi být přítomen při předávání a přebírání nezletilé stěžovatelem a matkou a kontrolovat, zda je nezletilá vybavena na styk (výrok II) a na stanovení povinnosti matce písemně informovat o zdravotním stavu a školním prospěchu nezletilé (výrok III), a dále zamítl stěžovatelův návrh na stanovení povinnosti matce kontrolovat nezletilé vybavení, když jde na styk k otci, (výrok IV) a pravidelně ho informovat o všech dalších skutečnostech týkajících se nezletilé (výrok V), přičemž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).

3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") shora označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Tento rozsudek napadl stěžovatel žalobou pro zmatečnost, kterou však okresní soud v záhlaví uvedeným usnesením zamítl s tím, že nebyly naplněny podmínky , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným usnesením jako věcně správné usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

II.

Stěžovatelova argumentace

6. Stěžovatel uvádí, že v nalézacím řízení chtěl uplatnit námitku podjatosti, což mu ale soud neumožnil, a neposkytl mu procesní poučení podle , přičemž namítá, že v odvolacím řízení, a ani v řízení o žalobě pro zmatečnost se soudy s jeho námitkami nevypořádaly. Krajský soud podle něho v napadeném usnesení nesprávně vyhodnotil jeho námitku jako námitku podjatosti, a nikoliv zásadního procesního pochybení majícího vliv na zákonnost procesního postupu soudu, a nevysvětlil, proč by o. s ř. "měl mít větší právní sílu" než a 2 Ve skutečnosti, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k osobě soudce, stěžovatel spatřuje porušení svého práva na řádný proces, maje za to, že není rozhodující, zda by jeho námitky byly shledány důvodnými či nikoliv.

7. Dále stěžovatel upozorňuje na délku řízení a na průtahy, k nimž mělo v jeho průběhu docházet, a tvrdí, že v důsledku toho došlo k porušení jeho základních práv.

8. S poukazem na odbornou literaturu, judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, které se týkají práva na zákonného soudce, stěžovatel uvádí, že obsahem uvedeného práva je transparentní a předvídatelný způsob přidělení případu konkrétnímu senátu, čemuž podle jeho názoru odporuje, jestliže krajský soud tvrdí, že algoritmus přidělování jednotlivých nápadů v informačním systému nezná, a Ministerstvo spravedlnosti mu ho odmítá poskytnout. Účastníci řízení se tak nemohou účinně bránit proti účelovému přidělování věci konkrétním soudcům. Stěžovatel dále považuje pravidlo uvedené v písm. B, odst. 8 rozvrhu práce krajského soudu za netransparentní, a tudíž nezákonné, protože omezuje náhodné přidělování věci, a vytváří neodůvodněné rozdíly mezi účastníky řízení, kdy o stejném odvolání budou rozhodovat dva rozdílně určené senáty. Z tohoto důvodu má za to, senát 32 Co "nebyl příslušný k rozhodování jeho věci".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu obecných soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

11. Stěžovatel tvrdí, že se v nalézacím řízení nemohl vyjádřit k osobě soudce, konkrétně soudkyně JUDr. Ivany Nefové, a uplatnit tak námitku podjatosti, a že dané pochybení v dalším řízení obecné soudy nenapravily. Z napadeného rozsudku krajského soudu však plyne, že stěžovatel údajně nesprávný procesní postup okresního soudu namítl v odvolání, který se touto námitkou a potažmo námitkou podjatosti uvedené soudkyně zabýval a náležitě se s ní vypořádal. Na základě žaloby pro zmatečnost se okresní soud pak s ohledem na stěžovatelem uplatněný zmatečností důvod [tj. podle ] zabýval znovu otázkou, zda byla jmenovaná z rozhodování stěžovatelovy věci vyloučena, a opět námitce podjatosti nepřisvědčil, stejně jako krajský soud, který rozhodoval o stěžovatelově odvolání. Z uvedeného plyne, že stěžovatel se mohl k osobě soudce vyjádřit, což opakovaně učinil, přičemž namítal jeho podjatost. I kdyby skutečně okresní soud v nalézacím řízení pochybil, jak stěžovatel tvrdí, na těchto svých procesních právech (vyjádřit se k osobě soudce a případně k jeho podjatosti) nemohl být nijak dotčen. Namítá-li stěžovatel porušení dalších (nicméně již blíže nespecifikovaných) procesních práv, z ústavní stížnosti neplyne, jaké by mělo mít ústavněprávní konsekvence, a tak ani v této část nelze považovat ústavní stížnost za jakkoliv opodstatněnou.

12. Stěžovatel vznáší rovněž námitku nepřiměřené délky (a průtahů) soudního řízení. Vzhledem k tomu, že soudní řízení již skončilo, Ústavní soud se danou námitkou nemůže zabývat, neboť tato skutečnost (až na specifické případy) nepředstavuje důvod pro zrušení rozhodnutí vydaných v takovém řízení. Podstatné je, že stěžovatel se může domáhat ochrany svých práv postupem stanoveným v zákoně č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, přičemž s ohledem na princip minimalizace zásahů do činnosti obecné justice a subsidiaritu ústavní stížnosti Ústavní soud není oprávněn se v této fázi vyjadřovat ani k tomu, zda došlo k porušení základního práva stěžovatele podle y.

13. Na doplnění Ústavní soud uvádí, že proti průtahům v probíhajícím řízení se lze bránit ústavní stížností, nicméně pak je jejím předmětem tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, čemuž musí odpovídat i návrhové žádání (petit) [srov. ]. Před jejím podáním je (zpravidla) nutné vyčerpat procesní prostředek ochrany práva, za který je pro tyto případy považován návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu [ , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů].

14. Námitky shrnuté v bodě 7 ústavní stížnosti nejsou podle přípustné. Stěžovatel je totiž neuplatnil v řízení o odvolání proti napadenému usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a z materiálního hlediska tak řádně tento procesní prostředek, který měl k ochraně svých práv k dispozici, nevyčerpal.

15. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2024

Jan Svatoň, v. r.

předseda senátu