Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1252/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Pila Bavory, spol. s r.o., se sídlem Bavory 160, zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Jana Palacha 121/8, Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -155 ze dne 27. 1. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a HAPPYCATERING s.r.o., sídlem Hlavní 101, Dolní Dunajovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v d (dále jen " ").

2. Stěžovatelka byla žalovanou v řízení o žalobě z rušené držby vedeném před Okresním soudem v Břeclavi. Vedlejší účastnice se žalobou podle ve spojení s a násl. po stěžovatelce domáhala vydání sedmdesáti movitých věcí. Okresní soud rozhodl usnesením č. j. -68 ze dne 2. 8. 2021 tak, že žalobu vedlejší účastnice v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a uložil jí povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 4 356 Kč (II. výrok). Proti usnesení okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání.

3. Krajský soud v Brně o odvolání vedlejší účastnice rozhodl tak, že v části výrok I. okresního soudu změnil a nařídil stěžovatelce vydat vedlejší účastnici movité věci popsané v žalobě pod čísly 1, 2, 9?13, 15, 17, 18?23, 25, 28, 30, 33, 34, 37?40, 46, 49, 51?54, 56?58, 60, 62, 64, 66 a 67. Výrokem II. krajský soud zbývající část výroku I. okresního soudu, kterou byl zamítnut návrh vedlejší účastnice k movitým věcem označeným v žalobě pod č. 3?8, 14, 6, 24, 26, 27, 29, 31, 32, 35, 36, 41?45, 47, 48, 20, 55, 59, 61, 63, 65, 68?70, zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení. O náhradě nákladů krajský soud nerozhodoval, uvedl, že v dalším řízení okresní soud rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, přičemž odkázal na .

4. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud ve výroku I. napadeného usnesení, ale také ve výroku II., označil věci, ohledně kterých bylo rozhodováno, v některých případech odlišně od označení věcí v žalobě. K upřesnění přitom došlo na základě výzvy ze strany krajského soudu. Stěžovatelka uvádí, že krajský soud vyzval vedlejší účastnici k upřesnění označení věcí, které považoval za neurčité, ale zároveň toto označení považoval za dostatečně určité, aby jej srovnal s uvedenými přípisy a konstatoval, že u těchto movitých věcí k rušení držby došlo. Stěžovatelka namítá, že v důsledku upřesnění označení věcí a jeho nekritického převzetí odvolacím soudem došlo k faktickému rozšíření návrhu vedlejší účastnice. Dodává, že přestože krajský soud umožnil vedlejší účastnici upřesnit její původní žalobu o dodatečné označení věcí a současně ji vyzval, aby prokázala svoji poslední pokojnou držbu, je podle jejího názoru z několika položek zřejmé, že se krajský soud blíže nezabýval doklady, které k doložení své držby soudu předložila.

5. Podle stěžovatelky dále byla krajským soudem nesprávně, resp. nedostatečně zohledněna skutečnost, že k některým věcem stěžovatelka vůči vedlejší účastnici uplatnila zadržovací právo. Vzhledem k tomu, že v řízení o žalobě z rušení držby se zkoumá svémocné rušení držby, je stěžovatelka toho názoru, že právě existence uplatnění zadržovacího práva svémocné vypuzení z držby vylučuje. Stěžovatelka má za to, že krajský soud nesprávně hodnotil otázku, zda vypuzení z držby bylo skutečně svémocné. Stěžovatelka dodává, že vedlejší účastnice v žalobě předložila tvrzení, v nichž se v části předmětných věcí neoznačila jako držitelka, když současně vyplynulo, že měla některé věci pouze v detenci.

6. Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal soudní spis vedený u okresního soudu a dále vyžádal vyjádření krajského soudu. Krajský soud ve svém vyjádření pouze jednou větou odkázal na písemné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že vyjádření neobsahovalo žádnou argumentaci, Ústavní soud je stěžovatelce k replice nezasílal.

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle . Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 .

8. Stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu jako celek, přestože výrokem II. bylo rozhodnuto o zrušení části usnesení okresního soudu. V tomto rozsahu je ústavní stížnost nepřípustná, neboť řízení dosud neskončilo a dále pokračuje před obecnými soudy. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (viz ). To znamená, že podmínkou zahájení řízení o ústavní stížnosti je pravomocně skončené předchozí řízení (srov. přiměřeně usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 3. 1999). Ústavní stížnost je ve zbývající části, směřující proti výroku I. napadeného usnesení, přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv, respektive žádné další k dispozici neměla (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

9. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994). Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

10. Při přezkumu rozhodnutí o žalobě na ochranu rušené držby vychází Ústavní soud z obdobných východisek jako v případě posuzování podmínek pro vydání předběžného opatření. S ohledem na zásadu zesíleného sebeomezení při přezkumu nemeritorního (či v daném případě "kvazimeritorního") rozhodnutí Ústavní soud aplikuje jen omezený test ústavnosti a posuzuje, zda rozhodnutí o žalobě z rušené držby mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. nález

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2019).

11. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu ani v rozhodnutí odvolacího soudu takové kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky. O příslušnosti obecných soudů k vydání napadeného rozhodnutí, ani o zákonném podkladu rozhodnutí není v posuzovaném řízení sporu (stěžovatelka tyto podmínky ostatně nerozporuje). Ústavní soud ve věci neshledal ani projev svévole.

12. Ve stěžovatelčině věci jde o výklad a aplikaci podústavního práva, přičemž krajský soudy zaujal v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Své rozhodnutí patřičně odůvodnil, srozumitelně a logicky uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Krajský soud provedl v odvolacím řízení dokazování a v napadeném usnesení podle Ústavního soudu vysvětlil, proč změnil I. výrok usnesení okresního soudu. Krajský soud uvedl, že ve vztahu k movitým věcem, k jejichž vydání vedlejší účastnice vyzvala stěžovatelku a ohledně kterých stěžovatelka uplatnila zadržovací právo (s výjimkou věcí již předaných), prokázala vedlejší účastnice svoji poslední pokojnou držbu i její rušení ze strany stěžovatelky.

13. Skutečnost, že civilní soud své rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá. Lze dodat, že s ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby nedochází v řízení ani k posuzování právních otázek týkajících se např. oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby (žalovaný může toliko namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil ? srov. ), ale soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu. Navíc lhůty stanovené pro rozhodování soudů (srov. ) v těchto řízeních neumožňují rozsáhlé a podrobné zkoumání. Vyhovění žalobě nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k eventuální pozdější petitorní žalobě. Stěžovatelce, které bylo pravomocným rozhodnutím uloženo vydání movitých věcí vedlejší účastnici, resp. umožnit znovu nerušenou držbu, zůstala zachována možnost podat proti vedlejší účastnici žalobu a v následném petitorním řízení prokazovat, že žalovaná neoprávněně zasahuje do jejích věcných práv.

14. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle ustanovení zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu