Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3261/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele T. Z., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem sídlem Kadaňská 3550/39, Chomutov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -910 ze dne 16. srpna 2023, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 27. října 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -420 ze dne 20. dubna 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ("nalézací soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle a 3 ve znění účinném do 30. června 2016 a pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle , odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) a c) ve znění účinném do 31. května 2016. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let ve věznici s ostrahou, trest zákazu činnosti - výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování, a zákaz podnikání v oboru nákup, prodej a skladování pohonných hmot včetně jejich dovozu na sedm let, a trest propadnutí věci (peněžních prostředků). Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") stížnost stěžovatele ve veřejném zasedání zamítl. Nejvyšší soud následné dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), má za to, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, zakotvená v , 37 odst. 2 a v d ("Listina").

3. Podle stěžovatele nalézací soud nedostatečně zohlednil jeho zdravotní stav, důvody jeho nepřítomnosti u hlavního líčení, přístup jeho původního obhájce a odvolací soud ani Nejvyšší soud tato pochybení nenapravily. Stěžovatel je invalidou ve třetím stupni, proto se neúčastnil hlavního líčení, při němž jej měl zastupovat jím zvolený obhájce, který se však v opakovaně odročeném hlavním líčení nechal zastupovat substitutem. Poté, co stěžovatel tuto neaktivitu svého obhájce zjistil, odvolal plnou moc (20. srpna 2020). Novému obhájci nebyl, poté, co soud stěžovateli přiznal právo na bezplatnou obhajobu, poskytnut dostatečný čas k seznámení s obsáhlým případem (přes 70 000 stran). Nalézací soud u hlavního líčení 20. prosince 2021 neumožnil zopakovat předchozí řízení, nepřečetl protokoly z hlavního líčení a nevyhověl žádosti o odročení hlavního líčení jak z důvodu kolize, tak i s ohledem na potřebu nového obhájce s věcí se důkladně seznámit. Podle stěžovatele odporoval popsaný postup judikatuře Ústavního soudu [např. nález

sp. zn.

ze dne 30. dubna 2008 (N 106/53 SbNU 331)], a proto navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

4. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, nikoli další instancí soustavy obecných soudů, a proto není oprávněn zasahovat do jejich rozhodování, nevybočí-li, na úkor stěžovatele z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ a písm. d) y]. Ve vztahu k procesnímu postupu obecných soudů Ústavní soud reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat.

5. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že nalézací soud poté, co se 28. srpna 2020 dozvěděl, že stěžovatel odvolal plnou moc prvnímu obhájci, vyloučil řízení o jeho trestné činnosti k samostatnému projednání (v původní věci sp. zn. bylo obžalováno 18 osob) a 1. září 2020 jej vyzval k zajištění nového obhájce. Ač stěžovatel již 7. prosince 2020 nalézacímu soudu sdělil jméno nového obhájce, plnou moc mu udělil až 25. února 2021. Do přiznání bezplatné obhajoby (31. května 2021) nekonal obhájce žádné úkony a teprve po e-mailovém dotazu nalézacího soudu ze dne 23. června 2021 stran dalšího postupu ve věci obhájce 9. července 2021 poprvé nahlédl do spisu. S ohledem na rozsah věci a souběh s dalším jednáním obhájce byl původní termín hlavního líčení posunut na 20. prosince 2021, a teprve tehdy navrhl stěžovatel podle § 219 odst. 3 trestního řádu zopakování celého hlavního líčení s odkazem na dlouhou dobu od posledního hlavního líčení (5. listopadu 2019). Takový požadavek byl podle nalézacího soudu účelově obstrukční, a proto mu nevyhověl, stejně jako následným (nedůvodným) žádostem o další odročení hlavního líčení; dne 20. dubna 2022 pak rozhodl ve věci samé.

6. Vytýká-li stěžovatel porušení práva na právní pomoc v řízení před soudy ( y) a práva obviněného, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby ( y), není z ústavní stížnosti ani z napadených rozhodnutí patrné, jaké kroky pro ochranu těchto svých práv činil od 20. srpna 2020 do 25. února 2021 a jaké okolnosti bránily obhájci vykonávat obhajobu do 9. července 2021, kdy poprvé nahlížel do spisu. Nalézací soud poskytl stěžovateli dostatek času, aby mohl uvedená práva realizovat. V průběhu vyčkávání na postup stěžovatele nalézací soud rozhodl 5. října 2020 původní věc provázanou s věcí stěžovatele; rozhodoval přitom v obdobném složení senátu (ve věci stěžovatele byla členem senátu původně náhradní přísedící, věci znalá), měl tedy věc nastudovanou.

7. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se dostatečně zabývaly nejen námitkami tvrzenými v ústavní stížnosti, ale i dalšími obdobnými procesními námitkami, které stěžovatel v řízení opakovaně uplatnil; obecné soudy srozumitelně vysvětlily, proč nebyl důvod pro aplikaci § 219 odst. 3 trestního řádu ani pro další odročování. Pro nalézací soud šlo o primární otázku pro rozhodování v celé věci (body 2-14 odůvodnění usnesení), tvrzeným pochybením se věnoval i odvolací soud (body 9-11) a podstatná část napadeného usnesení Nejvyššího soudu (body 34-58). Obecné soudy vynaložily veškeré úsilí k řádnému výkonu spravedlnosti a již nalézací soud vysvětlil, proč kroky stěžovatele považuje za obstrukční (viz též nález

sp. zn.

).

8. Stěžovatel nyní v ústavní stížnosti opakuje část svých výhrad proti postupu soudů, které se věcí dostatečně zabývaly a vyslovily závěry stěžovatelem neakceptované. Podobná polemika však není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.

9. Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by vypovídala o porušení jeho základních práv, zejména na přístup k soudu ( y). Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu