Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3353/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace M & A ImmoInvest GmbH, sídlem Oppolzergasse 6/10, 1010 Vídeň, Rakouská republika, zastoupené Mgr. Petrem Mundlem, advokátem sídlem Husova 5, Praha 1, proti výrokům I. a II. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -35 ze dne 23. 10. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a JUDr. Jiřiny Lužové, insolvenční správkyně ERB bank, a. s., v likvidaci, sídlem Dušní 866/22, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zaručená v a d.

2. Stěžovatelka se žalobou z října 2017 u civilních soudů domáhala proti vedlejší účastnici určení, že neexistuje její povinnost odkoupit v žalobě specifikované dluhopisy. Vedlejší účastnice vzájemným návrhem uplatnila nárok na zaplacení 5 000 000 Kč jako pohledávky vzniklé z důvodu neodkoupení dluhopisů stěžovatelkou.

3. Řízení bylo z důvodu úpadku a prohlášení konkursu na majetek vedlejší účastnice na delší dobu přerušeno. V průběhu řízení bylo vydáno několik rozhodnutí, kterými byla určena věcná a místní příslušnost Krajského soudu v Brně ("nalézací soud") k rozhodnutí o původní žalobě stěžovatelky, která nezaplatila soudní poplatek, v září 2020 vzala žalobu zpět a zároveň namítla mezinárodní nepříslušnost českých soudů k rozhodnutí o vzájemné žalobě (vzájemně uplatněném nároku vedlejší účastnice). Nalézací soud nejprve z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil řízení v části týkající se žaloby stěžovatelky; řízení o vzájemném návrhu vedlejší účastnice vyloučil k samostatnému projednání.

4. Nalézací soud následně ústavní stížností napadeným usnesením zamítl stěžovatelčinu námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti k rozhodnutí o vzájemném návrhu (výrok I.), a dále připustil změnu vzájemného návrhu, jak ji učinila vedlejší účastnice (výrok II.). Nalézací soud dospěl k závěru, že v souladu s čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) ["nařízení Brusel I bis"] zůstává mezinárodní příslušnost českých soudů pro řízení o vzájemné žalobě dána i po zastavení řízení o původní žalobě stěžovatelky. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že jedná-li se o vzájemnou žalobu, může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, žalována též u soudu, u něhož byla podána původní žaloba.

5. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelka namítá, že nalézací soud - jakožto soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky - měl podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie ("SFEU") podat předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie za účelem výkladu čl. 8 odst. 3 nařízení Brusel I bis. Podle stěžovatelky je nutné vyřešit otázku, zda je mezinárodní příslušnost soudu pro projednání vzájemné žaloby zachována i v případě, že řízení o původní žalobě bylo zastaveno, v důsledku čehož byla vzájemná žaloba vyloučena k samostatnému řízení.

6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ]; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je v části směřující proti výroku I. napadeného usnesení, kterým nalézací soud zamítl stěžovatelčinu námitku mezinárodní nepříslušnosti, nepřípustný ve smyslu ve spojení s .

8. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Ústavní soud v nyní projednávaném případě stěžovatelky dospěl k závěru, že stěžovatelka jí dostupné procesní prostředky, v rámci kterých by mezinárodní příslušnost českých soudů mohla rozporovat, dosud nevyužila. Rozhodnutí nalézacího soudu, který zamítl stěžovatelčinu námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti (čímž zároveň rozhodl o své místní příslušnosti), podle Ústavního soudu nelze považovat za procesní usnesení, jímž se pouze upravuje vedení řízení ve smyslu . Otázka mezinárodní příslušnosti českých soudů má přímý vliv na meritorní rozhodnutí, a proto proti jejímu posouzení musí být odvolání přípustné (srov. kupříkladu věc

sp. zn.

, ve které stěžovatel rovněž rozporoval rozhodnutí obecných soudů ohledně jejich mezinárodní příslušnosti; v této věci bylo proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitky nedostatku mezinárodní příslušnosti připuštěno odvolání i dovolání; usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 5. 2023).

9. Ústavní soud si je vědom, že nalézací soud stěžovatelku chybně poučil o nepřípustnosti odvolání proti jeho rozhodnutí o místní příslušnosti; uvedená skutečnost nicméně nemůže vést k porušení zásady subsidiarity ústavní stížnosti ve smyslu . Stěžovatelka nyní může proti výroku I. napadeného usnesení podat odvolání, které nemůže být odmítnuto jako opožděné s ohledem na princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci (srov. kupříkladu nález

sp. zn.

ze dne 6. 4. 2021). V rámci řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku bude na odvolacím soudu, případě na Nejvyšším soudu, aby otázku mezinárodní příslušnosti posoudily a zvážily i případné podání předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie podle čl. 267 SFEU.

10. Ústavní soud dále dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný ve smyslu , a to v části směřující proti výroku II. napadeného usnesení, kterým nalézací soud připustil změnu vzájemného návrhu (změnu petitu návrhu vedlejší účastnice). Stěžovatelka v ústavní stížnosti proti povolení změny petitu žádnou ústavně relevantní argumentaci neuvádí.

11. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti výroku I. napadeného usnesení jako nepřípustný návrh podle ve spojení s ; v části směřující proti výroku II. napadeného usnesení Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu