Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1918/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy B. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Michaelem Mannem, advokátem sídlem Bartošovice v Orlických horách 34, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. -276 ze dne 29. června 2023, ve spojení s návrhem na zrušení části druhé věty , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Brno-venkov ("okresní soud") nepřipustil stěžovatelku napadeným usnesením do trestního řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), namítá porušení svých základních práv zakotvených v , , , , a v d ("Listina").

3. V předmětném řízení byl manžel stěžovatelky stíhán a obviněn pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí [ a 2 písm. d) ]. Poškozená stěžovatelka uplatnila nárok na nemajetkovou újmu řádně a včas, ale soud se jím v trestním řízení odmítl zabývat. Okresní soud zohlednil insolvenční řízení vedené proti stěžovatelce a obžalovanému coby dlužníkům (sp. zn. ) a odkázal na , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého nelze za trvání účinků rozhodnutí o úpadku rozhodovat o pohledávkách, týkajících se majetkové podstaty, vyjma (mj.) náhrady nemajetkové újmy v trestním řízení, v němž byl zajištěn majetek. Stěžovatelka byla dlouhodobě vystavena manželovu násilí a je zvlášť zranitelnou obětí [ , o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)]. Připouští, že jí nemusel být nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznán podle § 229 odst. 1 trestního řádu, neměla však být z řízení "vyloučena" postupem podle § 206 odst. 3 trestního řádu. Stát neprojevil žádnou snahu chránit ji, v adhezním řízení jí nic nepřiznal, do civilního řízení ji neodkázal a označil ji za osobu, které právo poškozené nepřísluší; proto navrhuje zrušit napadené usnesení.

4. Dále má stěžovatelka za to, že znevýhodňuje poškozené, kteří na rozdíl od orgánů veřejné moci nemohou nechat zajistit majetek pachatele, a proto navrhuje i zrušit ve slovech "pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka".

5. Ústavní soud k věci vyžádal spis a vyjádření okresního soudu. Předsedkyně senátu zrekapitulovala průběh řízení, konstatovala schválení dohody o vině a trestu v hlavním líčení dne 29. června 2023 (č. j. -273) a poukázala na usnesení Krajského soudu v Brně v obdobné věci (č. j. -431 ze dne 19. dubna 2022). Rozhodnutí nepovažuje za účelové, stěžovatelka byla za poškozenou považována a usnesením bylo rozhodnuto "pouze o tom, že poškozená se k trestnímu řízení nepřipouští s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, nikoliv, že není vůbec poškozenou". Dále odkázala na komentářovou literaturu vztahující se k této otázce s tím, že neumožní-li poškozenému uplatnit nárok na náhradu (nemajetkové újmy), nebrání mu to ve výkonu procesních práv (§ 43 odst. 1 trestního řádu). Se stěžovatelkou "bylo celé trestní řízení zacházeno jako s poškozenou, byla řádně vyrozumívána o konání hlavního líčení ... a o jejím nepřipuštění s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení bylo rozhodnuto až poté, co v rámci dokazování vyšlo najevo, že se ona společně s odsouzeným nacházejí v úpadku."

6. Stěžovatelka v replice uvedla, že po sedmi letech domácího násilí "se s obrovskou pokorou, považuje za osobu, které práva poškozené přísluší". Podle ní odkaz na § 206 odst. 3 trestního řádu naznačuje, že nepřipuštění se netýká "jen" nároku na náhradu nemajetkové újmy, ale zpochybňuje její postavení poškozené a neusnadňuje jí cestu k uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy. S odkazem na nález

sp. zn.

ze dne 26. června 2023 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz) má za to, že okresní soud nechránil práva poškozené ale obžalovaného. Svou účast u hlavního líčení nepovažuje stěžovatelka za adekvátní, neboť se jí nedostalo náhrady nemajetkové újmy za léta bití a ponižování. Byla-li by odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních jako oběť trestné činnosti (§ 229 trestního řádu), byla by její pozice v pozdějším řízení nesrovnatelně lepší, neboť pachatel by nemohl být od placení nemajetkové újmy osvobozen ( ).

7. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto je ve vztahu k procesnímu postupu soudů povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Ústavní soud zasáhne jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li svévole.

8. Ze spisu okresního soudu vyplývá, že stěžovatelka před jednáním soudu vycestovala a svá práva uplatňovala výhradně prostřednictvím zmocněnce, který se zúčastnil hlavních líčení dne 18. května 2023 i 29. června 2023, při nichž se dotazoval obviněného a přednesl závěrečný návrh. Teprve poté okresní soud vydal napadené usnesení a následně rozsudek, jímž schválil dohodu o vině a trestu.

9. Poškozenému v trestním řízení přísluší celá řada procesních práv (navrhovat doplnění dokazování, nahlížet do spisů, účastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, účastnit se hlavního líčení, atd.), nikoli jen právo na peněžní satisfakci. Oběť trestného činu má rovněž právo učinit prohlášení o dopadu na svůj život (§ 43 odst. 4 trestního řádu), a soudu tak zprostředkovat vlastní náhled na trestní věc. Stěžovatelce tato práva ve smyslu § 43 odst. 1 trestního řádu upřena nebyla, pouze jí nebyla přiznána možnost domáhat se náhrady nemajetkové újmy přímo v trestním řízení, aniž by jí však bylo znemožněno právo uplatnit později nárok "na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení před příslušným orgánem".

10. V ústavní stížnosti přesto stěžovatelka vyjadřuje svoji nespokojenost a z toho dovozuje porušení svých práv poškozené v trestním řízení, v němž však měla možnost svá práva realizovat; nevyužila-li ji, nejde o zásah do práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ( y) ani práva na zachování lidské důstojnosti a osobní cti ( y). Stěžovatelka nebyla zbavena práva domáhat se náhrady nemajetkové újmy, a nebylo tedy porušeno její právo na ochranu vlastnictví ( y). Právo na soudní ochranu ( y) představuje záruku, že o věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel, nezaručuje však, že každé rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Nevyhověl-li okresní soud majetkovému nároku stěžovatelky, nejde ani o odnětí zákonného soudce ( y), ani o porušení práva na rovnost účastníka řízení ( y).

11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

12. Společně s ústavní stížnosti může být podán návrh na zrušení (části) zákona, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti ( ). Osud takového návrhu sdílí osud ústavní stížnosti, a proto, byla-li odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, rozhodl Ústavní soud stejně o připojeném návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu