Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3368/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Ch., zastoupené JUDr. Romanou Lužnou, advokátkou, sídlem Žilkova 1060/65, Brno, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -555 ze dne 4. října 2023, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) nezl. J. Ch., 2) L. Ch., 3) R. Ch. a 4) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označené části rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen " "), s tím, že označeným výrokem byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen " ").

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, první vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") je dcerou stěžovatelky a čtvrtého vedlejšího účastníka (dále jen "otec"). Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozhodl rozsudkem sp. zn. ze dne 29. 1. 2022 tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém lichém kalendářním týdnu v roce od středy od 12 hodin do pátku do 8 hodin, a v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku od 12 hodin, do lichého pondělí do 8 hodin, a dále upravil styk otce s nezletilou o prázdninách (výrok I.). Dále městský soud upravil styk nezletilé s prarodiči, a to tak, že druhá vedlejší účastnice a třetí vedlejší účastník (dále jen "prarodiče") jsou oprávněni stýkat se s nezletilou v každém prvním lichém kalendářním týdnu v měsíci v pondělí od 12 hodin do 18 hodin (výrok II.) Městský soud zamítl návrh otce na svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů (výrok III.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání otec a prarodiče nezletilé. Otec nezletilé vzal následně své odvolání zpět a odvolací řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí podle zastavil (výrok I.). O odvolání prarodičů rozhodl tak, že rozsudek městského soudu ve výroku II. o styku nezletilé s prarodiči změnil. Určil, že prarodiče jsou oprávněni stýkat se s nezletilou v každém lichém kalendářním týdnu v roce v pondělí od 12 hodin do 18 hodin a v každém prvním lichém kalendářním týdnu sudého kalendářního měsíce od neděle 9 hodin do následujícího pondělí 8 hodin, vyjma období hlavních letních, jarních a velikonočních prázdnin a období Vánoc, když tato období samostatně upravil (výrok II., napadený ústavní stížností). Dále rozhodl, že v zamítavém výroku III. a v části výroku IV. o nákladech řízení ve vztahu mezi rodiči se rozsudek městského soudu ruší a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok III.). žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatelka namítá, že rozsah styku nezletilé s prarodiči, stanovený výrokem II. rozsudku krajského soudu neodpovídá rodinné situaci a nerespektuje, že rodiče nezletilé žijí odděleně. Dodává, že jsou to primárně rodiče, kdo má právo na výchovu svého dítěte, včetně určení toho, s kým se bude dítě stýkat. Stěžovatelka uvedla, že má s prarodiči komplikovaný vztah, což je důsledek jejich nepřiměřených požadavků na kontakt s nezletilou a jejich zasahování do výchovy nezletilé. Uvádí, že při stanovení rozsahu styku je třeba zohlednit stanovisko rodičů, a pokud si rodiče styk určité osoby s dítětem nepřejí, je takový závěr třeba zohlednit, jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za výchovu dítěte a právě právo rodiče pečovat o dítě a jeho vychovávat je ústavně chráněno ( y). Dodává, že stěžovatelka nabízela termíny styku mimosoudně a tito opakovaně nabízené termíny nevyužili. podle stěžovatelky nesprávně hodnotil nejlepší zájem nezletilé a určil styk prarodičů, aniž by rodiče s rozsahem styku souhlasili.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech velmi rezervovaně. Tato zdrženlivost plyne i z toho, že ve věcech upravených v druhé části není ? s jistými výjimkami ? proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, respektive které by jinak popíralo právo účastníka řízení na řádný proces.

7. V posuzované věci bylo mezi účastníky sporné, zda mají prarodiče právo na styk s nezletilou za situace, kdy s tím stěžovatelka nesouhlasí a kdy jsou vztahy mezi ní a jejími rodiči napjaté. Obdobnou věcí se Ústavní soud zabýval v nálezu

sp. zn.

ze dne 28. 7. 2022 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), jehož obecná východiska jsou použitelná i při přezkumu nyní napadených rozhodnutí.

8. Základním kritériem jak při stanovení rozsahu styku, tak i při zjišťování, zda vůbec je dáno právo na styk příbuzných s nezletilým dítětem podle , je nejlepší zájem dítěte. Jeho určování je ovlivněno i existencí napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je logické, že při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je nezbytné při hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu také jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou usilovat o soudní stanovení styku v konkrétním případě. Dále je třeba vzít v úvahu, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko je za normálních okolností třeba zohlednit (srov. bod 24 odůvodnění nálezu

sp. zn.

).

9. Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Rodiče odpovídají za vývoj a výchovu dítěte a právě právo rodiče (nikoli prarodiče či jiného příbuzného, pokud není takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě je ústavně chráněno ( y). Současně však Ústavní soud shledává (obecný) zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny. Je totiž v nejlepším zájmu dítěte mít ve svém blízkém okolí více příbuzných osob, se kterými má dítě citový vztah a které mu mohou být v životě oporou. To platí obzvlášť v situaci, kdy dítě ještě není samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými osobami nadále udržovat vztah, či nikoliv, a je proto podstatné mu zachovat tuto možnost do budoucna.

10. V posuzované věci uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že prarodiče o nezletilou pečovali téměř každodenně (5?6 dnů v týdnu) až do jejího věku 4 let (do července 2021), že citový vztah nezletilé k prarodičům byl velmi silný a i přes zásadní omezení jejich vzájemných kontaktů v poslední době v důsledku rozhodnutí stěžovatelky tento vztah zůstal i nadále zachován (sama stěžovatelka ho označila za nadstandardní). Dodal, že stěžovatelčiny výhrady vůči péči prarodičů o nezletilou nebyly konkrétní a že od otce pak výhrady vůči prarodičům nezazněly, jeho nesouhlas s širším stykem nezletilé s prarodiči vycházel toliko z obavy, aby v jeho důsledku nedošlo k omezení rozsahu, v jakém se s nezletilou může stýkat on sám (viz bod 20 napadeného rozsudku). Obecné a nekonkrétní výhrady stěžovatelky vůči prarodičům, pro které stěžovatelka významně omezila jejich styk s nezletilou, podle krajského soudu nepředstavují překážku, pro kterou by se nezletilá nemohla s prarodiči stýkat v přiměřeném rozsahu, který jí umožní dále udržovat, posilovat a rozvíjet citový vztah, který má od počátku s prarodiči navázán. dodal, že skutečnost, že je narušen vztah mezi stěžovatelkou a jejími rodiči, neznamená, že by měl být narušen i vztah mezi prarodiči a nezletilou, a to zvláště za situace, kdy jejich vzájemný citový vztah je i přes omezení jejich kontaktů stále velice silný.

11. K námitce stěžovatelky, že rozhodnutí krajského soudu nese prvky libovůle, lze uvést, že dále podrobně vysvětlil, proč k přijatému rozhodnutí dospěl. Konstatoval, že podle soudem vymezeného styku tráví nezletilá více času s matkou, než s otcem. Upravil styk nezletilé s prarodiči tak, aby nezasahoval do doby, kterou je s nezletilou oprávněn trávit otec, který by byl znevýhodněn na úkor stěžovatelky, která styku dcery s prarodiči brání. Shledal, že důvod, proč je upravován styk s prarodiči soudně, je skutečnost, že se prarodiče se stěžovatelkou nemohou dohodnout na styku s nezletilou, přičemž strany nemají snahu situaci zlepšit. Dodal, že z obsahu spisu vyplývá, že prarodiče měli zájem účastnit se mediace, avšak matka stejný zájem neprojevila a účast na ní odmítla. Odvolací soud při úpravě styku nezletilé s prarodiči rovněž neshledal žádné překážky pro to, aby nezletilá u prarodičů i přespávala, když do svých čtyř let byla zvyklá u nich i přespávat a má k nim navázán adekvátní citový vztah. V odůvodnění podrobně popsal i důvody pro stanovení styku prarodičů s nezletilou i o prázdninách (viz odst. 25 napadeného rozsudku).

12. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že postupoval v souladu se zde nastíněnými východisky a svědomitě posuzoval, zda je i přes konfliktní vztahy stěžovatelky s jejími rodiči v souladu s nejlepším zájmem nezletilé styk s prarodiči autoritativně upravit. Závěry, k nimž dospěl, jsou z ústavněprávního hlediska udržitelné a Ústavní soud i přes stěžovatelčiny výhrady neshledává důvod k tomu, aby do stanovené úpravy jakkoliv zasahoval.

13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu