Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
127044.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 3190/23
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Kroba, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2023 č. j. 24 Cdo 2296/2023 -73, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 12. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu .
II.
Stěžovatel dne 30. 4. 1996 uzavřel zástavní smlouvu se společností Pragobanka, a.s., kterou pro tohoto zástavního věřitele zřídil zástavní právo ke svým nemovitostem. Zástavní právo je v současnosti vedeno v katastru nemovitostí. Zástavním právem stěžovatel zajistil pohledávku Pragobanky, a.s., která měla vzniknout poskytnutím bankovní záruky pro společnost COLSYS, s.r.o. pro případ, že by uspěla ve veřejné soutěži o obchodní zakázku. Protože však tato společnost ve veřejné soutěži neuspěla, bankovní záruka nebyla nikdy realizována. V roce 2009 Pragobanka, a.s. zanikla bez právního nástupce. Stěžovatel se domáhal výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Jeho návrh však Katastrální úřad Beroun zamítl rozhodnutím ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. V-389/2022-9. Stěžovatel následně podal žalobu, aby byl povolen výmaz zástavního práva. Žalobu následně Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 13. 9. 2022 č. j. 76 C 3/2022 -29. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2023 č. j. 5 Co 257/2022 -55, prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 1. 9. 2023 č. j. 24 Cdo 2296/2023 -73. Obecné soudy vyložily, že katastr má charakter tzv. knihovního orgánu, a proto při rozhodování o tom, zda vklad povolí či nikoliv, není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu práv k nemovitostem. Je proto tedy nutné, aby případný nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, nelze-li jej odstranit tzv. "vkladuschopnou" listino u, byl odstraněn ve sporném řízení zahájeném určovací žalobou. V souběžně vedeném řízení se stěžovatel domáhal obnovení Pragobanky, a.s. podle § 209 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , aby proti ní následně mohl směřovat žalobu na určení neexistence zástavního práva. Městský soud v Praze však stěžovatelovu návrhu nevyhověl a odvolací Vrchní soud v Praze prvoinstanční rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 22. 2. 2023 sp. zn. 14 Cmo 213/2022 .
Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Domnívá se, že byly naplněny podmínky pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a že není možné, aby neexistovala žádná cesta, jak výmazu zástavního práva dosáhnout.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn.
).
Námitky obsažené v ústavní stížnosti představují pokračující polemiku s obecnými soudy vedenou převážně v rovině podústavního práva v otázkách, s nimiž se však ústavně konformním způsobem vypořádaly již obecné soudy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zcela srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, proč katastr není nadán pravomocí rozhodovat o existenci zástavního práva. Těmto závěrům z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout. Přestože lze se stěžovatelem souhlasit, že by měl mít možnost výmazu dosáhnout, je za tímto účelem třeba zvolit jiný procesní postup. V úvahu připadá například návrh na obnovení právnické osoby dle § 209 občanského zákoníku , díky němuž by stěžovatel následně mohl podat určovací žalobu. Ústavní soud si je sice vědom, že krajský i vrchní soud stěžovatelovu návrhu nevyhověly, z ústavní stížnost však není zřejmé, že by se stěžovatel proti jejich rozhodnutí bránil dalšími procesními prostředky.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu