Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3190/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Kroba, zastoupeného JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem, sídlem Štěpánská 653/17, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2023 č. j. -73, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 3. 12. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel dne 30. 4. 1996 uzavřel zástavní smlouvu se společností Pragobanka, a.s., kterou pro tohoto zástavního věřitele zřídil zástavní právo ke svým nemovitostem. Zástavní právo je v současnosti vedeno v katastru nemovitostí. Zástavním právem stěžovatel zajistil pohledávku Pragobanky, a.s., která měla vzniknout poskytnutím bankovní záruky pro společnost COLSYS, s.r.o. pro případ, že by uspěla ve veřejné soutěži o obchodní zakázku. Protože však tato společnost ve veřejné soutěži neuspěla, bankovní záruka nebyla nikdy realizována. V roce 2009 Pragobanka, a.s. zanikla bez právního nástupce. Stěžovatel se domáhal výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Jeho návrh však Katastrální úřad Beroun zamítl rozhodnutím ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. V-389/2022-9. Stěžovatel následně podal žalobu, aby byl povolen výmaz zástavního práva. Žalobu následně Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 13. 9. 2022 č. j. -29. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2023 č. j. -55, prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 1. 9. 2023 č. j. -73. Obecné soudy vyložily, že katastr má charakter tzv. knihovního orgánu, a proto při rozhodování o tom, zda vklad povolí či nikoliv, není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu práv k nemovitostem. Je proto tedy nutné, aby případný nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, nelze-li jej odstranit tzv. "vkladuschopnou" u, byl odstraněn ve sporném řízení zahájeném určovací žalobou. V souběžně vedeném řízení se stěžovatel domáhal obnovení Pragobanky, a.s. podle , , aby proti ní následně mohl směřovat žalobu na určení neexistence zástavního práva. Městský soud v Praze však stěžovatelovu návrhu nevyhověl a odvolací Vrchní soud v Praze prvoinstanční rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 22. 2. 2023 sp. zn. .

Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byla porušena jeho práva garantovaná v d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Domnívá se, že byly naplněny podmínky pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a že není možné, aby neexistovala žádná cesta, jak výmazu zástavního práva dosáhnout.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů ( y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn.

).

Námitky obsažené v ústavní stížnosti představují pokračující polemiku s obecnými soudy vedenou převážně v rovině podústavního práva v otázkách, s nimiž se však ústavně konformním způsobem vypořádaly již obecné soudy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí zcela srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, proč katastr není nadán pravomocí rozhodovat o existenci zástavního práva. Těmto závěrům z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout. Přestože lze se stěžovatelem souhlasit, že by měl mít možnost výmazu dosáhnout, je za tímto účelem třeba zvolit jiný procesní postup. V úvahu připadá například návrh na obnovení právnické osoby dle , díky němuž by stěžovatel následně mohl podat určovací žalobu. Ústavní soud si je sice vědom, že krajský i vrchní soud stěžovatelovu návrhu nevyhověly, z ústavní stížnost však není zřejmé, že by se stěžovatel proti jejich rozhodnutí bránil dalšími procesními prostředky.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu