Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3316/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem, sídlem Chelčického 97/1, Chomutov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2023, č. j. -1115, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a J. T. a nezletilých P., V., M., A., Š. a T. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Z ústavní stížnosti podané podle písm. d) y a , o Ústavním soudu, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Chomutově (dále jen " "), sp. zn. , vyplývá, že uvedený soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. -1079 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), zamítl návrh stěžovatele (otce) na změnu péče o nezletilé vedlejší účastníky. Doplňujícím rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, č. j. -1164, stejný soud doplnil rozsudek ze dne 29. 6. 2022 tak, že zamítl též návrh stěžovatele na změnu výživy nezletilých. Takto soud ve věci rozhodoval potřetí, neboť v pořadí první a druhé rozhodnutí okresního soudu (ze dne 26. 11. 2020, č. j. -851, a ze dne 31. 12. 2021, č. j. -1027) byla k odvolání stěžovatele zrušena.

2. Proti uvedeným rozhodnutím ze dne 29. 6. 2022 a ze dne 26. 4. 2023 podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že opakovaně odmítá určit styk a výživné pro nezletilé, které první vedlejší účastnice (matka) bez jeho souhlasu v roce 2019 přemístila do Řecka a kde s nimi zůstala. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že oba rozsudky okresního soudu potvrdil.

3. Krajský soud vyšel ze zjištění, že nezletilí pobývají spolu s matkou dlouhodobě (od roku 2019) na území Řecka, jsou plně začleněni do tamní komunity a jsou integrováni též v rámci sociálního, školního i rodinného prostředí; v Řecku mají vybudovány sociální vazby a považují ho za svůj domov. Ačkoliv je pravdou, že matka nezletilé přemístila bez souhlasu stěžovatele, nebylo možno na jejich pobyt v místě jejich současného bydliště aktuálně nahlížet jako na nezákonný, neboť stěžovatel neuspěl v návratovém řízení. Řecký soud návrhu otce na navrácení dětí do České republiky nevyhověl a legitimizoval tak pobyt nezletilých v Řecku. Šlo-li o úpravu péče, pak k její změně nebyly splněny podmínky, neboť od posledního rozhodování nenastala taková změna poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o péči; takový postup by navíc nebyl v zájmu nezletilých. V matčině péči nebyly zjištěny žádné nedostatky, nezletilí se vyjádřili tak, že se nechtějí vrátit do České republiky a chtějí zůstat nadále s matkou v Řecku. Krajský soud neshledal důvod ani k nové úpravě výživného. Výživné stěžovatele stanovené doposud je s ohledem na potřeby nezletilých velmi nízké, a nebyl proto důvod ho dále snižovat. Stěžovatel se s nezletilými nestýká, ačkoliv by mohl, a nevznikají mu tedy v souvislosti se stykem žádné náklady. Nízkého výživného přitom mohl stěžovatel využít k tomu, aby si spořil finanční prostředky na cesty za nezletilými. Úprava styku je stále stanovena dřívějším soudním rozhodnutím, fakticky se však dlouhodobě nerealizuje. Stěžovatel sice podal v roce 2022 k návrh na novou úpravu styku, soud však rozhodl, že k takovému řízení není mezinárodně příslušný a tedy nemá pravomoc rozhodnout. Úprava styku nadto nebyla předmětem tohoto řízení, v němž se stěžovatel domáhal úpravy péče a výživného.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na péči o děti a jejich výchovu podle d.

5. Se svěřením nezletilých do matčiny péče stěžovatel původně souhlasil, následně však s nimi matka odjela bez jeho souhlasu do Řecka, kde žijí doposud. Stěžovatel měl za to, že pouze odjeli na dovolenou, později však zjistil, že se tam usídlili natrvalo. Rekapituluje, že s ohledem na značnou vzdálenost a finanční náročnost není pravidelné cestování za nezletilými v jeho možnostech. Vzhledem k tomu, že je jednostranným jednáním matky fakticky vyloučen z péče o nezletilé, domáhal se v řízení před soudy jejich svěření do jeho výlučné péče. Soudy mu však nevyhověly, s tím, že nezletilí jsou již na území Řecka usazeni a mají tam své bydliště. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl úspěšný v návratovém řízení, byl podle soudů pobyt nezletilých v Řecku legitimizován a nebylo ho již možno z tohoto důvodu označovat za nezákonný. Stěžovatel přednesenou argumentaci soudů nepopírá, má však za to, že pochybily, zamítly-li zcela jeho návrh, aniž se zároveň zabývaly alternativním řešením vzniklé situace, například střídavou péčí nebo úpravou styku. Z uvedeného důvodu má za to, že by měl být zrušen (pouze) rozsudek krajského soudu, aby mohlo být dále pokračováno v řízení o změnu péče, a aby mohlo být v jeho rámci rozhodnuto, zda lze upravit alespoň styk stěžovatele s nezletilými, s tím, že se na případných nákladech na jeho realizaci bude podílet i matka, která nastalou situaci zavinila.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.

8. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že i přes pochybení, kterého se krajský soud při hodnocení věci dopustil (viz níže), jeho rozhodnutí s ohledem na nastíněné meze přezkumu obstojí.

9. Krajský soud vycházel ve shodě s (jehož rozhodnutí však není předmětem nynějšího přezkumu) z názoru, že v poměrech účastníků řízení nedošlo od poslední soudní úpravy k takové změně poměrů, která by mohla mít vliv na rozhodnutí o péči o nezletilé. S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje.

10. Z odůvodnění napadeného rozsudku i spisu okresního soudu vyplývá (stručně shrnuto), že o úpravě péče o nezletilé P., V., M., A. a Š. naposledy pravomocně rozhodl v Mostě, který v červnu 2016 schválil dohodu rodičů, na základě níž byli nezletilí svěřeni do péče matky a stěžovateli bylo uloženo hradit výživné. O úpravě péče a výživy nezletilého T. naposledy pravomocně rozhodl krajský soud v dubnu 2018, který nezletilého rovněž svěřil do matčiny péče a stěžovateli stanovil vyživovací povinnost. V únoru 2019 krajský soud rozhodoval mimo jiné o běžném styku stěžovatele s nezletilými, který upravil v souladu s návrhem stěžovatele i tím, jak styk dlouhodobě reálně probíhal, a to v každém sudém týdnu ze soboty na neděli s přespáním (srov. bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku, příp. blíže rozhodnutí obecných soudů na č. l. 166, 202 a 380).

11. V době poslední pravomocné úpravy poměrů nezletilých dětí předcházející nyní napadenému rozhodnutí se bydliště obou rodičů nacházela v České republice na území jedné obce, tj. ve vzájemné blízkosti. Následně však došlo k tomu, že se matka i s nezletilými v červenci 2019 přestěhovala do Řecka, čímž se poměry nezletilých bezpochyby změnily, a ve vztahu k otci došlo k výraznému ztížení možnosti výkonu jeho rodičovské odpovědnosti. Podle Ústavního soudu tato skutečnost představuje podstatnou změnu v poměrech účastníků řízení. Vzhledem k zamítnutí otcova návrhu na navrácení dětí do jeho bydliště v návratovém řízení nelze pobyt nezletilých v Řecku považovat za nezákonný. To však neznamená, že k popsané změně nedošlo a že neovlivnila poměry nezletilých dětí. i krajský soud se však v rozporu s uvedeným omezily na konstatování, že v poměrech účastníků žádná podstatná změna v mezidobí nenastala (srov. bod 18 odůvodnění napadeného rozsudku).

12. I přes právě uvedené, jak naznačeno výše, Ústavní soud nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku. Jednak proto, že krajský soud své rozhodnutí opřel o další závěr, ve kterém vyhodnotil nejlepší zájem nezletilých dětí, a také proto, že otec v řízení před obecnými soudy opakovaně zpochybnil, že by chtěl o nezletilé pečovat.

13. Krajský soud dospěl k závěru, že změna péče, kterou stěžovatel formálně navrhoval, by nebyla v souladu se zájmy nezletilých. Tento závěr podle zjištění Ústavního soudu odpovídá konkrétním skutečnostem, jež byly prokázány v průběhu opatrovnického řízení a jež vedou k závěru, že ani v případě, že by soudy shledaly podstatnou změnu poměrů účastníků, spočívající v přemístění matky a nezletilých do Řecka, nevyústilo by to v rozhodnutí o změně péče "ve prospěch" stěžovatele, a to právě s ohledem na rozpor takové úpravy s nejlepším zájmem nezletilých.

14. Ze spisu okresního soudu vyplývají zejména tyto, pro posouzení věci relevantní, skutečnosti. Předně, matka o nezletilé pečovala po celou dobu výlučně sama, a to jak v době soužití se stěžovatelem, tak i po ukončení jejich vztahu. Stěžovatel nezletilé ve své faktické péči po delší časová období nemíval, stýkal se s nimi zhruba jednou za dva týdny, ze soboty na neděli. Nezletilí v řízení shodně vyjádřili přání být i nadále v matčině péči a žít s ní v Řecku, kde jsou plně usazeni. Stěžovatel nemá žádné vlastní ani nájemní bydlení, pobýval u rodičů, v jejichž obydlí měl k dispozici jednu místnost, podle pozdějších zjištění soudů stěžovatel aktuálně bydlí u bývalého kolegy. Pro převzetí nezletilých do své péče nemá vytvořeny podmínky, a to nejen bytové, ale ani finanční a sociální.

15. Z vlastních vyjádření otce v průběhu řízení vyplývá, že s ohledem na usazení nezletilých v Řecku již fakticky netrval na změně rozhodnutí o péči, s tím, že návrat nezletilých do České republiky by ani podle jeho názoru nebyl v jejich zájmu (viz bod 19 rozsudku okresního soudu). Přestože stěžovatel svůj návrh na úpravu péče a výživy nevzal zpět, obsahově se v řízení domáhal spíše úpravy styku s nezletilými (k rozhodnutí o tomto návrhu však nebyly soudy v České republice příslušné, viz bod 18 tohoto rozhodnutí).

16. S ohledem na uvedené lze podle Ústavního soudu uzavřít, že závěr krajského soudu, podle něhož v nejlepším zájmu nezletilých bylo setrvat v péči matky, a proto nebyly shledány podmínky pro změnu péče, lze považovat za udržitelný. Nevyhověl-li proto v důsledku uvedeného návrhu stěžovatele, resp. potvrdil-li zamítavý rozsudek okresního soudu, je jeho rozhodnutí ústavně souladné.

17. Důvod ke kasačnímu zásahu Ústavní soud neshledal ani v případě té části napadeného rozhodnutí, jímž byl potvrzen doplňující rozsudek okresního soudu týkající se výživného. Stěžovatel v tomto ohledu nevznáší žádné konkrétní námitky, neboť veškerá jeho argumentace se soustřeďuje na posouzení návrhu na změnu péče, resp. styku.

18. Domáhal-li se stěžovatel po obecných soudech nové úpravy styku s nezletilými, je nutno připomenout, že o tomto jeho návrhu bylo již pravomocně rozhodnuto, a to usnesením okresního soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. -1086, kterým bylo řízení zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti soudu. Uvedené usnesení bylo následně potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. -1143 (bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku; blíže viz usnesení okresního soudu na č. l. 1086, usnesení krajského soudu na č. l. 1143). Z příslušných částí odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, že soudy dospěly k závěru, že stěžovatelův návrh na úpravu styku ze dne 28. 5. 2022 bylo nutno s ohledem na jeho obsah posoudit jako nový návrh a nikoliv "pouze" jako doplnění původního návrhu ze dne 11. 9. 2019 na změnu péče a výživy, a že tudíž s ohledem na datum jeho podání nebyla splněna zákonná podmínka vedení řízení v podobě mezinárodní příslušnosti soudu, která se posuzuje podle místa obvyklého bydliště dítěte v době podání návrhu (viz např. bod 11 odůvodnění usnesení okresního soudu, č. l. 1088). Měl-li přitom stěžovatel za to, že ve zmíněném řízení došlo k nepřípustnému zásahu do některého jeho ústavně zaručeného práva, měl možnost podat proti těmto rozhodnutím ústavní stížnost; to však neučinil, a Ústavní soud proto nemůže v nich obsažené závěry v tomto řízení přezkoumávat.

19. Pouze pro úplnost lze dodat, že stěžovateli bylo v odkazovaných rozhodnutích vysvětleno, z jakých konkrétních důvodů je nezbytné, aby se případné nové úpravy styku domáhal již nikoliv v České republice, ale v Řecku, v místě současného bydliště nezletilých, neboť tamní orgány veřejné moci mají podstatně příznivější podmínky pro zjišťování aktuálního stanoviska nezletilých, jejich časových možností s ohledem na školní docházku i zájmové aktivity, stejně jako dalších skutečností nezbytných pro rozhodnutí ve věci. Stěžovateli bylo rovněž připomenuto, že v přímém styku s nezletilými v místě jejich bydliště mu matka nebránila a nebrání (nepřímý styk probíhal zhruba jednou týdně prostřednictvím videohovoru), naopak v řízení opakovaně uvedla, že je ochotna podílet se na nákladech stěžovatele spojených s cestou do Řecka a dvakrát ročně mu hradit autobusovou jízdenku, a že je schopna mu zajistit po dobu jeho styku s nezletilými i ubytování (srov. např. písemné vyjádření matky a zprávu kolizního opatrovníka, shrnuto na č. l. 1087 a 1088).

20. Vzhledem ke všemu výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu