Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3213/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, objekt Drahonice, zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem sídlem Revoluční 551/6, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -879 ze dne 29. srpna 2023, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -717 ze dne 3. března 2023 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -652 ze dne 14. září 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni ("nalézací soud") uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle a 3 písm. c) , za což jí uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let ve věznici s ostrahou a peněžitý trest ve výměře 140 denních sazeb ve výši 1 000 Kč. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") ve veřejném zasedání zamítl. Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), spatřuje v napadených rozhodnutích porušení svých práv zakotvených v d ("Listina").

3. Jednání, pro které byla stěžovatelka uznána vinnou a odsouzena, spočívalo 1) v prodeji a darování drogy, 2) v její výrobě společně se spoluobžalovaným a 3) v přechovávání předmětů a látek k výrobě drogy. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že trestní stíhání bylo zahájeno pouze pro jednání pod body 1) a 2), později byli obžalovaní vyrozuměni o zpřísnění právní kvalifikace, které se mělo týkat obou obžalovaných, tedy skutku 2), a nikoli skutku pod bodem 1). Touto námitkou se však odvolací ani Nejvyšší soud nezabývaly, a tím porušily stěžovatelčina práva.

4. Z napadených rozhodnutí i z vyžádaného spisu nalézacího soudu (sp. zn. ) se podává, že stěžovatelka sledovaná pro distribuci drog byla společně s další osobou zadržena při její výrobě a při souběžné domovní prohlídce byly v jejím bytě nalezeny chemikálie. Na základě toho bylo zahájeno trestní stíhání (č. l. 48-52) a v usnesení byl skutkově popsán (I) prodej drog, (II) jejich výroba a nález chemikálií. Na listu č. 55 je založeno upozornění na změnu (zpřísnění) právní kvalifikace, neboť analýzou zajištěných chemikálií bylo zjištěno, že mohly sloužit k výrobě drogy ve velkém rozsahu (více než 3 kg). Vzhledem k tomu, že zakázané látky byly nalezeny v bytě stěžovatelky, byla v obžalobě a rozsudku nalézacího soudu specifikována tato skutečnost v bodě 3 jako neoprávněné přechovávání prekursoru. Stěžovatelka již v řízení před nalézacím soudem brojila jen proti jednání pod bodem 3, další dvě jednání doznala, namítala, že o přítomnosti zakázaných látek ve svém bytě nevěděla, nalézací soud však po dokazování zaměřeném na tuto otázku uzavřel, že se stěžovatelka uvedeného jednání dopustila. V řízení o opravných prostředcích se obecné soudy vypořádaly nejen se stěžovatelčinými námitkami k dokazování a z něj vyvozeným závěrům, ale důkladně se zabývaly i jejím tvrzením o nezahájení trestního stíhání. Odvolací soud (odst. 8) uzavřel, že jednání stěžovatelky je trvající trestný čin ve stádiu pokusu, který sdělení obvinění pokrývá, a totožnost skutku byla v její věci zachována, což rozvedl i Nejvyšší soud (odst. 48-56).

5. Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů, do jejichž rozhodovací činnosti zasahuje až tehdy, jde-li současně o porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných podústavních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne teprve tehdy, zjistí-li, že závěry obecných soudů jsou hrubě nepřiléhavé, případně vykazují-li znaky libovůle.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší totožné námitky jako v opravných prostředcích, s nimiž se vypořádaly odvolací i Nejvyšší soud, jejichž závěrům není co vytknout. Skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě, záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu. Její podstatu tvoří jednání pachatele a následek jím způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Podstatou skutku je projev vůle pachatele, jehož jednáním může být způsoben následek významný pro trestní právo (porušení nebo ohrožení hodnot chráněných trestním zákonem); jde o událost popsanou v příslušném aktu orgánu činného v trestním řízení, tj. v usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobě, rozsudku, případně v usnesení o zastavení trestního stíhání. Obžalovací zásada vyžaduje, aby skutek, o němž soud rozhoduje, byl totožný s tím, který je uveden v žalobním návrhu a v usnesení o zahájení trestního stíhání [

sp. zn.

ze

dne 17. července 2002 (U 21/27 SbNU 261)].

7. Trvajícím trestným činem je udržování protiprávního stavu, které se posuzuje jako jedno jediné jednání do doby, než je ukončeno. Proto například výroba omamné či psychotropní látky pro vlastní potřebu i za účelem její distribuce dalším uživatelům musí být přes naplnění různých alternativních znaků uvedených v posouzena jako jediný skutek (srov. Šámal, P. a kol. III. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3709).

8. Stěžovatelka v řízení opakovaně brojí proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a odmítá akceptovat jejich právní závěry. Ústavní soud však v projednávaném případě nezjistil tvrzené pochybení, a tedy porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Právo na soudní ochranu ( y) ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) nezaručuje úspěch v řízení či nárok na rozhodnutí odpovídající očekávání účastníka řízení, ale "pouze" právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona, což se v tomto případě stalo.

9. Z napadených rozhodnutí i ze spisu nalézacího soudu je patrné, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly, na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily.

10. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval; napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu