Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3081/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti J. N., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Odolov, zastoupeného JUDr. Ing. Václavem Chumem, LL.M., advokátem se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 12. 7. 2023, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 29. 6. 2022 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice sp. zn. ze dne 18. 3. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

2. Stěžovatel byl v záhlaví citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle k , odst. 5 písm. a) , a to ve spolupachatelství s T. F. Stěžovatel byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k peněžitému trestu ve výši 5 000 000 Kč a k trestu propadnutí věci (zajištěných 1 500 000 Kč). Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody a nemajetkové újmy. Odvolání proti rozsudku bylo Vrchním soudem v Praze zamítnuto. Nejvyšší soud následně podané dovolání odmítl.

3. Stěžovatel ve stížnosti namítá, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když své závěry postavily toliko na nepřímých důkazech, které netvoří ucelený a na sebe logicky navazující řetězec, a trvá na tom, že se ke své trestné činnosti nedoznal. Dále napadá uloženou výši trestu, zejména peněžitý trest ve výši 5 000 000 Kč, když uvádí, že soudy nezjistily jeho majetkové poměry, peněžitý trest nebude schopen uhradit, a jedná se tak o faktické prodloužení trestu odnětí svobody. Dále tvrdí, že je postihován nejen za pokus podvodu, ale i za trestný čin vraždy, za který byl odsouzen pouze spoluobviněný T. F. Uložené tresty jsou zcela evidentně nespravedlivé a nepřiměřené a nepovedou k nápravě pachatele. Soudy navíc při jejich ukládání nevzaly v potaz celkovou délku řízení a nevěnovaly se jejich přiměřenosti. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti zdůraznil, že se soudy dopustily svévole, své rozhodnutí řádně nezdůvodnily a nezohlednily dopad uložení peněžitého trestu do jeho základních práv a svobod. Nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry a nezabývaly se otázkou dobytnosti peněžitého trestu.

4. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.

5. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnost. Do jejich rozhodování je v řízení o ústavní stížnosti oprávněn vstoupit pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu.

7. Námitkám stěžovatele se obecné soudy v napadených rozhodnutích již velmi obsáhle věnovaly a plně je vypořádaly. Z ústavněprávního pohledu jim přitom není co vytknout. Ústavní soud zde není od toho, aby přehodnocoval jejich skutkové závěry. V projednávané věci přitom nic nenasvědčuje tomu, že by při hodnocení důkazů nastal exces. Délka trestního řízení se rovněž nejeví excesivní. Soudy majetkové poměry stěžovatele zkoumaly a dospěly k závěrům, které nejsou ústavně nikterak problematické. Překážkou pro uložení peněžitého trestu podle navíc není, kdyby soudy zcela neobjasnily majetkovou situaci obviněného, jestliže by jinak měly dostatek podkladů pro závěr, že obviněný má prostředky k tomu, aby peněžitý trest zaplatil.[FJ1]

8. Ústavní soud proto uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho ústavní stížnost proto podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2024

Jan Wintr, v. r.

předseda senátu