Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2573/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Savencia S.A., sídlem 42 Rue de Rieussec, Viroflay, Francie, zastoupené JUDr. Andreou Považanovou, advokátkou, sídlem Elišky Peškové 15/735, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2023 č. j. -97, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, a společnosti BEL Sýry Česko, a. s., sídlem Pražská 218, Želetava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Obsah ústavní stížnosti

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku uvedeného v záhlaví usnesení. Tvrdí, že správní soudy porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle a zároveň porušily ústavní zákaz libovůle rozhodování soudů, který by měl vyplývat z d.

2. Základem sporu je návrh stěžovatelky na prohlášení kombinované ochranné známky č. 329334 ve znění "SMETANITO" za neplatnou podle a b) ve spojení s , o ochranných známkách, z důvodu existence pravděpodobnosti záměny s jejími staršími ochrannými známkami "APETITO" a z důvodu vyvolání spojení napadené ochranné známky se staršími ochrannými známkami "APETITO" s dobrým jménem.

3. Úřad průmyslového vlastnictví návrh zamítl, přičemž na tom nic nezměnily následně ani správní soudy. Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost směřující proti zamítavému rozhodnutí Městského soudu v Praze.

4. Stěžejním pochybením Nejvyššího správního soudu má být nezohlednění stanoviskau pro jazyk český Akademie věd České republiky, podle něhož koncovka "ito" slouží k upoutání pozornosti. Takový prostředek podle stěžovatelky má nutně z pohledu spotřebitelů vysokou rozlišovací způsobilost, která je tak dominantním prvkem, v opačném případě by stěží šlo hovořit o koncovce poutající pozornost. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou tak nelogické a výrazem libovůle.

5. Nejvyšší správní soud také rozhodl v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU (C-252/07 Intel Corporation Inc. proti CPM United Kingdom Ltd.), když nezohlednil výše uvedené stanoviskou pro jazyk český a skutečnost, že stěžovatelka začala používat ochrannou známku s touto koncovkou ("APETITO") v České republice pro tavené sýry jako první. Naopak Nejvyšší správní soud zohlednil skutečnosti, které v demonstrativním výčtu v daném rozhodnutí Soudního dvora EU uvedeny nejsou a nejsou relevantní, konkrétně jde o obal, na němž je ochranná známka uvedena.

6. Stěžovatelka v této věci navrhuje předložení předběžné otázky Ústavním soudem Soudnímu dvoru EU.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu (dále jen ""). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( ). Není tu překážka věci rozhodnuté či zahájené ( ). Ústavní stížnost je tak i přípustná.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. , 90 až 92y).

9. Ústavnímu soudu proto nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003

sp. zn.

(N 138/31 SbNU 227) a na něj navazující judikatura]. Jako protiústavní hodnotí výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedený obecnými soudy, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767)]. Nic podobného v dané věci nebylo shledáno.

10. Napadené rozhodnutí je pouze jedno z řady jiných, již pravomocných, v nichž soudy, pokud jde o východiska týkající se předmětných ochranných známek, dospěly k velice podobným závěrům (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -95 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ) jako Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí. Ústavní stížnost v tomto představuje pouze pokračující polemiku se závěry obecných soudů.

11. Nejvyšší správní soud se v napadeném rozhodnutí zabývá stanoviskemu pro jazyk český Akademie věd České republiky týkajícím se koncovky "ito" velice podrobně v bodech 21 až 31. Jeho úvahy jsou přesvědčivé a plně odůvodňující přijaté závěry. Nijak nevybočují z ústavněprávních limitů výkladu a aplikace jednoduchého práva.

12. Skutečnost, že je určitá koncovka (zde "ito") používána k ozvláštnění, upoutání pozornosti nutně neznamená, že je pro danou obchodní známku příznačná, činí ji zaměnitelnou s jinými obchodními známkami a má vysokou rozlišovací způsobilost. Stěžovatelka v tomto významově posouvá předložené stanovisko ve prospěch své argumentace. Skutečnost, že něco poutá v rámci běžné jazykové komunikace pozornost adresáta, ještě nutně neznamená, že je to zaměnitelné s jinými obdobnými prostředky, že je to něco jedinečného pro stěžovatelku, že by měla mít například s ohledem na časovou prioritu monopol na užívání takových ozvláštňujících prostředků.

13. Nejvyšší správní soud akcentuje v napadeném rozhodnutí jako dominantní kmeny slov "apetit" a "smetana" (bod 23 napadeného rozhodnutí), v důsledku toho i různé znění (bod 28 napadeného rozhodnutí), obecně pak činí závěr o podružnosti významu koncovky "ito" v daných spojeních (bod 23 a 27 napadeného rozhodnutí). Jde o závěry logické a srozumitelné ve vazbě na porovnávané ochranné známky, navíc se opírající i o předchozí rozhodnutí týkající se těchto ochranných známek.

14. Ústavněprávní rozměr nemá ani otázka výkladu rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-252/07 Intel Corporation Inc. proti CPM United Kingdom Ltd., zohlednění či nezohlednění určitých skutečností. V první řadě je třeba říci, že danou problematikou se nezabývá pouze toto rozhodnutí, ale Nejvyšší správní soud (ale i Městský soud v Praze) zmiňuje i rozhodnutí další (C-408/01 Adidas-Salomon AG a Adidas Benelux BV proti Fitnessworld Trading Ltd.). V souladu s touto judikaturou zkoumá Nejvyšší správní soud existenci spojení mezi kolidujícími ochrannými známkami. Soudní dvůr EU v tomto přikazuje posuzovat existenci takového spojení celkově s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům (věci C-252/07 Intel Corporation Inc. proti CPM United Kingdom Ltd., odst. 41, C-408/01 Adidas-Salomon AG a Adidas Benelux BV proti Fitnessworld Trading Ltd. odst. 30). Výčet zohledňovaných skutečností při posuzování zásahu do dobrého jména ochranné známky je přitom demonstrativní.

15. Pokud Nejvyšší správní soud zohlednil i skutečnost, jak vypadají obaly výrobků, na nichž jsou známky umístěné, nejde o něco, co vybočuje z relevantních okolností pro posouzení možností kolize ochranných známek, ostatně ve výčtu relevantních skutečností se uvádí i posouzení, zda dochází k vyvolání nebezpečí záměny u veřejnosti, či zda jde o podobné výrobky. Zkoumá se proto i zda relevantní veřejnost věří nebo může věřit, že výrobky nebo služby uváděné na trh pod starší ochrannou známkou a výrobky nebo služby uváděné na trh pod pozdější ochrannou známkou pocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených (např. C-252/07 Intel Corporation Inc. proti CPM United Kingdom Ltd., odst. 57). Tedy nejde pouze o ochranné známky jako takové, ale i výrobky a služby pod nimi uváděné. Soud přitom v rámci svých úvah zohlednil jako relevantní i skutečnosti, které zůstaly podle stěžovatelky opomenuty, a to časovou prioritu užívání koncovky "ito" (bod 24 a 39 napadené rozhodnutí) nebo její význam (bod 21-24 napadeného rozhodnutí), např. při formulaci závěru o nízké podobnosti posuzovaných ochranných známek. V kontextu dalších skutečností však nebyly shledány jako odůvodňující tvrzení stěžovatelky.

16. Stěžovatelka v závěru své ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud položil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku, zda je možné údaje na obalech výrobků a podobu obalů považovat za relevantní skutečnosti pro posouzení otázky existence spojení mezi starší ochrannou známkou s dobrým jménem a pozdější ochrannou známkou ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) první směrnice Rady 89/104/EHS.

17. Předběžná otázka představuje nástroj spolupráce (dialogu) mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem EU, který jediný je oprávněn konečně a autoritativně vykládat obsah unijního práva [srov. nález

sp. zn.

ze dne 11. 9. 2018 (N 153/90 SbNU 483), bod 19 a násl.]. Z judikatury Soudního dvora EU však vyplývají tři výjimky, kdy předběžnou otázku klást není nutné. Vnitrostátní soudy poslední instance se nemusí obrátit na Soudní dvůr, jestliže: 1. předmětná otázka unijního práva není významná pro řešení daného případu; 2. již existuje ustálená judikatura Soudního dvora k dané otázce (tzv. acte éclairé); a 3. výklad a správná aplikace unijního práva jsou natolik zřejmé, že nedávají žádný prostor pro rozumné pochybnosti (tzv. acte clair; srov. nález

sp. zn.

ze dne 18. 10. 2021, bod 55 a judikatura tam citovaná).

18. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, zatímco položení předběžné otázky je otázkou primárně unijního práva. Na druhou stranu však Ústavní soud opakovaně uvedl, že za určitých okolností může nepoložení předběžné otázky v rozporu s právem Evropské unie zapříčinit i porušení ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces (d). Nepoložení předběžné otázky může být rovněž porušením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak ve své judikatuře opakovaně uvedl i Evropský soud pro lidská práva [srov. nález

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2018 (N 108/89 SbNU 593), body 69 a 70 a judikatura tam citovaná].

19. Ústavní soud má za to, že pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU Ústavním soudem při kontrole ústavnosti napadených rozhodnutí nejsou důvody. Směrnice Rady 89/104/EHS byla navíc již v roce 2008 zrušena. Odhlédne-li se od tohoto formálního nedostatku, podobná úprava je dnes v čl. 5 odst. 3 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. 12. 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, k položení nejsou na ústavní úrovni ani žádné věcné důvody. Nejvyšší správní soud aplikoval v napadeném rozhodnutí několik rozhodnutí Soudního dvora EU, přičemž jeho závěry plně odpovídají závěrům v dané věci. Jde tedy o situaci acte éclairé, kdy Soudní dvůr o obdobné otázce již rozhodoval. K tomu viz výše bod 14 a 15 odůvodnění tohoto usnesení.

20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2024

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu