Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3372/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023 č. j. -1757, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. května 2023 č. j. -1725, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů vydaných v opatrovnickém řízení. Tvrdí, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Stěžovatel je otcem dcery, která v době mezi rozhodnutími obvodního a městského soudu nabyla zletilosti. Stěžovatel se návrhem podaným Obvodnímu soudu pro Prahu 9 domáhal úpravy výchovy nezletilé, styku s nezletilou a zbavení rodičovské odpovědnosti matky nezletilé. Stěžovatel v řízení argumentoval zejména tím, že nezletilá je z důvodu lehké mentální retardace snadno manipulována matkou. V důsledku negativního působení ze strany matky nezletilá odmítá jakýkoliv kontakt s otcem. Obvodní soud napadeným rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. -1725 návrh stěžovatele zamítl. Provedl ve věci rozsáhlé dokazování listinami a výslechy všech účastníků. Své zamítavé rozhodnutí ohledně úpravy styku nezletilé se stěžovatelem odůvodnil zejména přáním nezletilé, která v rámci výslechu s kolizním opatrovníkem i před soudem jednoznačně uvedla, že si nepřeje se se stěžovatelem stýkat. Obvodní soud shledal, že nezletilá svůj postoj k otci srozumitelně a důvěryhodně odůvodnila nepříjemnými zážitky s ním v minulosti. Obvodní soud připomněl, že názor dítěte je nutné považovat za vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu v případě, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Při hodnocení názoru nezletilé vycházel jednak z jejího věku blížícímu se zletilosti, jednak ze samotného pohovoru s nezletilou. Na základě pohovoru přitom shledal, že je nezletilá dostatečně rozumově a emocionálně vyspělá na to, aby soud hodnotil její přání a názor coby téměř dospělé osoby. Ústavní soud nepovažuje za podstatné odůvodnění napadeného rozsudku podrobněji opakovat, neboť je stěžovateli známo.

3. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 19. 10. 2023, č. j. -1757, zrušil rozsudek obvodního soudu a řízení zastavil. Městský soud shledal, že jelikož nezletilá v mezidobí nabyla zletilosti, je třeba řízení zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

4. Stěžovatel má za to, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na rodinný život podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d a také právo na soudní ochranu podle Úmluvy a y. Stěžovatel předesílá, že si je vědom toho, že případný vyhovující nález v jeho věci by měl charakter toliko akademického výroku. I přesto se však domáhá vyslovení porušení svých ústavně zaručených práv. Jednak z důvodu, že by se v takovém případě mohl domáhat náhrady škody za nezákonné rozhodnutí, jednak proto, že podle jeho názoru jeho případ zásadně přesahuje jeho vlastní zájmy. Stěžovatel ve své stížnosti v zásadě opakuje argumenty, které předestřel již v řízení před opatrovnickými soudy. Podrobně rekapituluje dosavadní průběh řízení a uvádí skutkové okolnosti, které v něm byly projednávány. Stěžovatel rovněž poukazuje na judikaturu Ústavního soudu.

5. Ústavní stížnost podal včas oprávněný stěžovatel, který byl účastníkem řízení, v němž obecné soudy vydaly napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona a contrario).

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná ve smyslu .

7. Ústavní stížnost se týká rozhodování opatrovnických soudů o výchově nezletilé a styku nezletilé s otcem (stěžovatelem).

8. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Ústavní soud zkoumá, zda v řízení či v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

9. Podstatou věcných námitek stěžovatele je nesouhlas s právními závěry opatrovnických soudů ohledně stanovení styku s nezletilou dcerou. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem, jak je popsáno výše. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o děti či stanovení výživného. Ústavní soud ve své ustálené praxi zastává zdrženlivý postoj při přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé děti. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů také proto, že opatrovnické soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu, mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Jeho úkolem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele a zda konaly řízení a přijaly opatření v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily potřebné důkazy a zda rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. bod 17 nálezu

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683);].

10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jsou v souladu s výše nastíněnými východisky a nezjistil v nich žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Z napadeného rozsudku obvodního soudu je jednoznačně zřejmé, že soud učinil své rozhodnutí zejména (nikoliv výlučně) na základě přání nezletilé, které bylo v době rozhodování obvodního soudu sedmnáct let. Obvodní soud na základě osobního, tj. přímého pohovoru s nezletilou shledal, že je i přes lehkou mentální retardaci dostatečně rozumově a emocionálně vyspělá na to, aby si mohla učinit vlastní názor ohledně toho, zda (a případně v jakém rozsahu) se chce stýkat se svým otcem, a tento názor samostatně sdělit. Obvodní soud sice přisvědčil stěžovateli v tom ohledu, že je nezletilá do jisté míry negativně ovlivňována svou matkou ve vztahu k otci. I přes toto ovlivnění však setrval na závěru, že je třeba respektovat názor nezletilé na věc, a to zejména s ohledem na její věk blížící se zletilosti. Ústavní soud shledal, že obvodní soud svůj závěr dostatečně jasně a srozumitelně vysvětlil a své rozhodnutí opřel o relevantní důkazy. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavnímu soudu nepřísluší provedené důkazy znovu, podle vlastního přesvědčení hodnotit. To platí o to víc v situaci, kdy je napadené rozhodnutí z velké části založeno na účastnickém výslechu nezletilé. Ústavní soud klade ve své judikatuře velký důraz na zachování participačních práv dětí v řízení, která se jich dotýkají (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 7. 9. 2023, nález

sp. zn.

ze dne 19. 6. 2018, nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2018 nález

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2018 či nález

sp. zn.

ze dne 19. 12. 2017). V projednávané věci obvodní soud právě tato práva nezletilé náležitě chránil.

11. Ani v napadeném usnesení městského soudu Ústavní soud neshledal žádná ústavněprávně relevantní pochybení. Za situace, kdy nezletilá nabyla zletilosti, nemohl městský soud postupovat jinak než rozsudek obvodního soudu zrušit a řízení zastavit (srov. věta první ). Námitka stěžovatele, že městský soud s cílem "šikanovat stěžovatele" rozhodl o jeho odvolání den po nabytí zletilosti jeho dcery, nemá žádné opodstatnění.

12. Ústavní soud s ohledem na uvedené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu