Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3298/23

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. října 2023 č. j. -18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky (ač tato žádá, aby z důvodu "zákonného akcesorického vztahu přenesení práv v zastoupení SVČ" byl stěžovatelem i její syn Ladislav Regnard, ten nebyl stranou původního řízení, a proto stěžovatelem býti nemůže) označené jako "Ústavní stížnost." "Žádost o prodloužení lhůty k právnímu doplnění." Návrh doplněný desítkami příloh popisuje různá údajná pochybení orgánů veřejné moci jdoucí až do 70. let minulého století a na ně navázaná porušení základních práv stěžovatelky. Ač podání neobsahuje petit, lze z něj odvodit, že formálně stěžovatelka napadá v záhlaví citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta její kasační stížnost směřující proti stanovení valorizace jejího důchodu.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatelka zpravidla vyzvána k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Podání stěžovatelky zjevně není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou procesních a obsahových nedostatků ( ), zejména není patrno, čeho se stěžovatelka v tomto řízení domáhá a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelka není zastoupena advokátem (, ). K ústavní stížnosti nebylo doloženo ani napadené rozhodnutí ( ).

4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovatelce (jednotlivě či společně s Ladislavem Regnardem) dostalo opakovaně v desítkách řízení (za všechny viz usnesení ze dne 27. 8. 2019

sp. zn.

). Na tyto výzvy však stěžovatelka (stěžovatelé) nereagovala odstraněním vad a podané ústavní stížnosti musely být odmítnuty pro nesplnění podmínek řízení, a tedy jako věcně neprojednatelné.

5. Rovněž v nyní posuzovaném návrhu stěžovatelka sice v nadpisu žádá o "prodloužení lhůty", nicméně není vůbec patrno, k čemu by toto prodloužení (a jaké) lhůty mělo sloužit. Stěžovatelka byla v minulosti rovněž mnohokrát poučena o okolnosti, že Ústavní soud není oprávněn stěžovatelům ustanovit zástupce. Navzdory této okolnosti stěžovatelka nevyvinula žádné procesní úsilí k tomu, aby její další ústavní stížnost byla věcně projednatelná. Tzn., například nedoložila, že by vyslyšela dřívější výzvy zdejšího soudu a před podáním návrhu požádala o určení právního zástupce Českou advokátní komoru.

6. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

7. Stejně jako u předchozích podání stejné stěžovatelky (stěžovatelů) se proto z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití a její návrh soudce zpravodaj jako vadný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2024

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj