Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2087/23

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2022 č. j. -589, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023 č. j. -622, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023 č. j. -649, za účasti Okresního soudu v Kolíně, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 4. 8. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 10. 2022 č. j. -589, shledán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle , odst. 4 písm. d) , , ve znění pozdějších předpisů. Zločinu se dopustil, když předstíral, že jedná za společnost X, přestože neměl žádné oprávnění k zastupování této společnosti, a s poškozeným J. B. uzavřel smlouvu o poskytnutí dobrovolného vratného vkladu do této společnosti ve výši 1 000 000 Kč, dodatkem navýšeného o dalších 400 000 Kč. Podle smlouvy měl být vklad vrácen, k čemuž však ani částečně nedošlo, stěžovatel to od začátku neměl ani v úmyslu a stal se pro poškozeného nekontaktním. Stěžovatel se proti rozsudku bránil odvoláním, které Krajský soud v Praze zamítl usnesením ze dne 5. 1. 2023 č. j. -622. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 10. 5. 2023 č. j. -649.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z , 8, 36, 38 a 40 d. Zásah spatřuje v nesprávných skutkových závěrech a porušení principu presumpce neviny. Z těchto důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že při přezkumu rozhodnutí soudů v trestních věcech není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy. Podle y jen trestní soud je oprávněn rozhodovat o otázce viny a trestu. Provedené důkazy soud hodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která je výrazem ústavního principu nezávislosti soudů. Soud je podle ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 a § 125 trestního řádu povinen jasně vyložit, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou. Pokud tuto povinnost dodrží, není v pravomoci Ústavního soudu, aby do takového hodnocení zasahoval, tedy opětovně hodnotil důkazy a přehodnocoval závěry obecných soudů, až na níže uvedené specifické výjimky mající ústavněprávní relevanci. Jde o případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. např. nález ze dne 11. 11. 2003

sp. zn.

).

Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy učinily nesprávné skutkové závěry. V ústavní stížnosti však opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před obecnými soudy a s níž se obecné soudy srozumitelným a přesvědčivým způsobem vypořádaly v souladu s výše uvedenými ústavněprávními požadavky. Závěry soudů jsou řádně odůvodněné, a to i ve vztahu k výpovědím svědků K., Č. a P. (srov. např. body 20 a 21 rozsudku okresního soudu, bod 6 usnesení krajského soudu nebo bod 24 usnesení Nejvyššího soudu). Také s tvrzeným porušením principu presumpce neviny se vypořádal již Nejvyšší soud (srov. bod 25 napadeného usnesení). Ústavní soud proto konstatuje, že v napadených rozhodnutích neshledal žádný zásah do stěžovatelových ústavně garantovaných práv.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu