Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
126502.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 2740/23
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ALLIGARD s.r.o., sídlem Libavské Údolí 44, zastoupené Mgr. Lucií Truhlářovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 2056/3A, Karlovy Vary, proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 9. 2021 č. j. 13 C 204/2019 -162, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2022 č. j. 25 Co 147/2021 -215, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2023 č. j. 33 Cdo 2296/2022 -242, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech, Krajského soudu v Plzni a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení a SANCHO PANZA, s.r.o., sídlem v Aleji 264/2, Karlovy Vary - Jenišov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 10. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu .
II.
Stěžovatelka se žalobou proti společnosti SANCHO PANZA, s.r.o., domáhala náhrady škody vzniklé v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované. Okresní soud v Karlových Varech žalobu zamítl rozsudkem ze dne 9. 9. 2021 č. j. 13 C 204/2019 -162. Odvolací Krajský soud v Plzni prvoinstanční rozhodnutí potvrdil (s výjimkou výroku o nákladech řízení) rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 25 Co 147/2021 -215. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 25. 7. 2023 č. j. 33 Cdo 2296/2022 -242. Obecné soudy učinily závěr, že škoda zčásti nevznikla, zčásti vznikla, ale nebyla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované.
Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení spatřuje v nesprávném posouzení příčinné souvislosti. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
III.
Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti nepřípustná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023
sp. zn. II. ÚS 1133/23
).
Ústavní soud se nejprve zabýval napadeným usnesením Nejvyššího soudu, který stěžovatelčino dovolání v části, v níž brojila proti závěru odvolacího soudu, že jí škoda nevznikla, odmítl pro vady. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že dle dovolacího soudu stěžovatelka řádně nevymezila dovolací důvod. Ústavní soud v tomto závěru neshledal žádné ústavněprávně relevantní pochybení. Stěžovatelka ostatně ani netvrdí, že dovolací důvod vymezila. Z toho důvodu je ústavní stížnost proti této části usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná. Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud již ve stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 učinil závěr, že pokud stěžovatel nepodal bezvadné dovolání, nevyužil tento mimořádný opravný prostředek efektivně, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu . To se týká nynějšího případu, kdy bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto pro nevymezení dovolacího důvodu.
Ve zbývající části ústavní stížnosti stěžovatelka sice formálně uvádí, že v napadených rozhodnutích spatřuje zásah do ústavně garantovaných práv, argumentuje však výhradně v rovině podústavního práva. Stěžovatelka pokračuje v polemice s obecnými soudy, nesouhlasí s posouzením příčinné souvislosti a požaduje prosazení vlastních závěrů. Fakticky se tak domáhá instančního přezkumu, k němuž však Ústavní soud není oprávněn. Jak již bylo vysvětleno, Ústavnímu soudu nepřísluší napadená rozhodnutí posuzovat z hlediska jejich věcné správnosti, nýbrž pouze z hlediska jejich ústavnosti. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že napadená rozhodnutí jsou včetně závěru o přerušení příčinné souvislosti srozumitelným a logickým způsobem odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného ústavněprávně relevantního excesu.
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu