Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
126499.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 3115/23
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti usnesením Generálního ředitelství cel, odbor 75.4 - Pátrání Olomouc ze dne 18. 7. 2023 č. j. GŘC-1322-394/TČ-2021-835450, č. j. GŘC-1322-395/TČ-2021-835450, č. j. GŘC-1322-396/TČ-2021-835450, č. j. GŘC-1322-397/TČ-2021-835450 a č. j. GŘC-1322-398/TČ-2021-835450, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023 sp. zn. 61 To 628/2023 , sp. zn. 61 To 629/2023 , sp. zn. 61 To 630/2023 , sp. zn. 61 To 631/2023 a sp. zn. 61 To 632/2023 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavnímu soudu byl dne 23. 11. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu .
II.
Napadenými usneseními Generálního ředitelství cel (dále jen "GŘC") bylo rozhodnuto o zajištění stěžovatelčina nemovitého majetku jako náhradní hodnoty ve smyslu § 79g zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka se proti těmto rozhodnutím bránila stížnostmi, které Městský soud v Praze zamítl usneseními označenými v záhlaví. Důvodem zajištění bylo podezření, že majetek byl nabyt z výnosů z trestné činnosti, jíž se měl dopustit stěžovatelčin (bývalý) manžel.
Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena její práva garantovaná v čl. 11 odst. 1 ., čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 1 Protokolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah spatřuje v absenci přezkoumatelného odůvodnění usnesení "GŘC", s níž se stížnostní soud nevypořádal. Z toho důvodu se domáhá zrušení usnesení označených v záhlaví.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústav y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn.
).
Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79a a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listin y, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci (srov. např. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn.
). Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království, stížnost č. 5493/72). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013
sp. zn. I. ÚS 2485/13
).
Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost usnesení "GŘC". Ústavní soud v napadených rozhodnutích tento nedostatek neshledal. Z odůvodnění usnesení "GŘC" je zřejmé, že podezření o financování stěžovatelčiných nemovitostí z výnosů z trestné činnosti jejího (bývalého) manžela je založeno na zjištěních o majetkových poměrech stěžovatelky a o zapojení jejího manžela do nákupu nemovitostí i do řešení technických, právních či finančních záležitostí souvisejících s nemovitostmi. Městský soud v napadených usneseních tyto závěry podrobně opřel o konkrétní skutková zjištění (srov. body 32 a násl. napadených usnesení) a současně vyložil, že tato zjištění nemohla být s ohledem na neodtajněné úkony trestního řízení uvedena v usnesení o zajištění (srov. body 31 napadených usnesení). Ústavní soud tyto závěry s ohledem na účel zajišťovacích institutů pokládá za přesvědčivé. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna a nevykazují známky svévole, nepřezkoumatelnosti ani jiného ústavněprávně relevantního nedostatku.
Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu