Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3284/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti obchodní korporace The President s. r. o., se sídlem v Lovosicích, Svatopluka Čecha 1077/25, zastoupené Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -48 ze dne 9. 10. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Finanční úřad pro Karlovarský kraj (dále jen "správce daně") vyměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období srpen a říjen 2017 z důvodu neuznání odpočtu z vykázaných zdanitelných plnění. Vedlejší účastník následně rozhodnutí správce daně potvrdil rozhodnutím č. j. 43039/20/5300-22444-712153 ze dne 12. 11. 2020. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka správní žalobu, kterou zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. -92 ze

dne 1. 2. 2022. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zamítl Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") ústavní stížností napadeným rozsudkem.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("")] domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle a d ("Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Podstatu stěžovatelčiny argumentace lze shrnout následovně: namítá, že NSS se v napadeném rozsudku nedostatečně a chybně vypořádal s jejími argumenty týkajícími se zákonnosti stanovení DPH co do způsobu i výše. Stěžovatelka nesporuje, že porušením jejích povinností při daňovém řízení měla být daň doměřena. Nicméně způsob, jímž byla daň stanovena, tj. dokazováním ve smyslu § 92 a souvisejících ustanovení daňového řádu, vedl k doměření daně, která je podle stěžovatelky excesivní - nejen, že nerespektuje konstrukci předmětu zdanění jako rozdílové veličiny, ale nadto zatěžuje stěžovatelku daní, která má pro ni v konkrétních souvislostech rdousící efekt.

4. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem NSS, že v daném případě nelze přejít na stanovení daně podle pomůcek a využít s tím spojenou doktrínu tzv. esenciálních výdajů. Správce daně měl seznam příslušných daňových dokladů, a tudíž mohl ověřit, zda daň z těchto plnění byla jejich dodavateli na výstupu odvedena, a zda tedy byla dodržena neutralita DPH. Dále stěžovatelka namítá, že NSS měl položit Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "SDEU") předběžnou otázku, spočívající v možnosti stanovení daně induktivním způsobem i co do nároku na odpočet, a to za předpokladu předložení daňového dokladu nebo jiného způsobu zaručujícího stanovení DPH při dodržení principu neutrality a proporcionality.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy je Ústavní soud povolán pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná správními orgány nebo správními soudy byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě pátéy, a tudíž by ji bylo možné kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95) nebo nález

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159)].

7. Žádné ústavněprávní vady Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Napadený rozsudek plně dostojí souvisejícím ústavněprávním požadavkům na odůvodnění soudního rozhodnutí. NSS řádně vyložil, že v případě stěžovatelky ze správního spisu a z rozhodnutí vedlejší účastnice srozumitelně vyplývá postup, který vedl k vyměření DPH za předmětná období; současně se NSS ústavně konformním způsobem vypořádal se všemi relevantními námitkami stěžovatelky, které v ústavní stížnosti znovu reprodukuje. Zpochybňuje-li stěžovatelka právní závěry NSS učiněné v rovině podústavního (daňového) práva, pomíjí, že otázka jejich věcné správnosti není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu.

8. Neopodstatněná je i námitka nepoložení předběžné otázky SDEU, kterou výslovně formuluje až v ústavní stížnosti. Z napadeného rozsudku vyplývá, že NSS neměl o výkladu a aplikaci unijního práva pochyb, ostatně v posuzovaném případě ani otázka nejasného výkladu ustanovení unijního práva nevznikla. Stěžovatelka pouze polemizuje s aplikací českého právního předpisu ve světle unijního práva. Jde-li o tvrzený tzv. rdousící efekt, stěžovatelka jej pouze tvrdí, nijak jej však nerozvádí ani nekonkretizuje. V podrobnostech proto Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu