Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3038/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jana Mareše, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti výroku IV rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -194 ze dne 9. 11. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 233 250 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedených u nalézacího soudu pod

sp. zn. a sp. zn. , která byla spojena ke společnému projednání pod sp. zn. . Nalézací soud rozsudkem č. j. -136 ze dne 22. 8. 2023 uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli 95 250 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části žalobu zamítl; současně uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovateli náklady nalézacího řízení.

2. Proti rozsudku nalézacího soudu podali stěžovatel i vedlejší účastnice odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu v zamítavém výroku a ve vyhovujícím výroku ohledně částky 23 250 Kč s příslušenstvím; ve zbývající části vyhovujícího výroku jej změnil tak, že se žaloba ohledně částky 72 000 Kč s příslušenstvím zamítá. Dále uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovateli náklady nalézacího řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (ústavní stížností napadeným výrokem IV). Odvolací soud vyložil, že v odvolacím řízení měl stěžovatel v intencích závěru nálezu

sp. zn.

ze dne 19. 7. 2022 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) úspěch co do základu zadostiučinění ve věci sp. zn. a vedlejší účastnice měla úspěch co do základu zadostiučinění ve věci sp. zn. , chybně přiznaného nalézacím soudem. Proto si účastníci podle ve spojení s nesou náklady odvolacího řízení sami.

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] domáhá zrušení výroku IV v záhlaví uvedeného rozsudku; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

4. Stěžovatel namítá, že napadený výrok je překvapivý a rozporný s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, podle níž, je-li ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokázaný základ nároku, postupuje soud při rozhodování o náhradě nákladů podle , jenž umožňuje přiznat i jen částečně úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu. Napadené rozhodnutí je podle stěžovatele projevem paradoxu, neboť odvolací soud v případě nákladů řízení před nalézacím soudem respektuje konstantní judikaturu a v případě nákladů odvolacího řízení ji popírá; lze je proto označit za ostudu justice a její systémové selhání - soudkyně odvolacího senátu nejsou schopny pochopit jednoduché závěry ustálené judikatury. Odvolací soud opomíjí, že výsledkem odvolacího řízení je úspěch stěžovatele v řízení, který je kompenzován.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že priorita prokázání základu nároku nad určením jeho přiměřené výše (pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení) se uplatní i při rozhodování o nákladech odvolacího řízení (kromě nálezu

sp. zn.

srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2023,

sp. zn.

ze dne 5. 9. 2023,

sp. zn.

ze dne 11. 10. 2023 a

sp. zn.

ze dne 6. 12. 2023). Nelze totiž žalobce sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů odvolacího řízení za to, že se odvolací soud neztotožnil s jeho názorem o konkrétní výši zadostiučinění, byl-li se základem svého nároku celkově úspěšný. Nepostupuje-li v takovém případě soud podle , aniž by zároveň náležitě vysvětlil s ohledem na konkrétní okolnosti věci z jakého důvodu, porušuje tím právo jinak úspěšného žalobce na soudní ochranu podle y, příp. právo na ochranu vlastnictví podle y.

7. Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud předestřená východiska v nyní projednávané věci respektoval. Odvolací soud při rozhodování o nákladech odvolacího řízení řádně odůvodnil, že nalézací soud pochybil, přiznal-li stěžovateli zadostiučinění i za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. (které bylo spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. ). Nalézacím soudem přiznanou částku tak odvolací soud snížil nikoli na základě odlišné úvahy ohledně konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění, ale z důvodu chybně dovozeného základu nároku (jeho části). Uzavřel-li následně odvolací soud, že za této situace si účastníci nesou náklady odvolacího řízení ve svých poměrech sami, neshledává v tom Ústavní soud rozpor se svou nálezovou judikaturou či jiné ústavně relevantní pochybení.

8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu