Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3118/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -710 ze dne 6. září 2023, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -672 ze dne 15. března 2023 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. -599 ze dne 5. prosince 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kolíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen "okresní soud") zprostil stěžovatele obžaloby, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") odvolání stěžovatele proti rozsudku zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v a v a násl.d (dále jen "") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

3. Stěžovatel zrekapituloval průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí s tím, že vycházejí z pochybností o jeho příčetnosti a trestní odpovědnosti. Obecné soudy neakceptovaly odkaz na širší souvislosti (dlouhodobé sledování stěžovatele i jeho rodiny), neprovedly k tomu dokazování ani nezajistily stopy v jeho bytě a na jeho těle. Důkazy prokazující zásah do jeho fyzické i psychické integrity obecné soudy odmítly, jako a priori neúčelné a nedůvodné; vycházely pouze ze znaleckého zkoumání, podle kterého trpí duševní chorobou. To stěžovatel odmítá a má za to, že revizní posudek by vyloučil závěr o paranoidní schizofrenii, která přesvědčivě neprokazuje jeho chování a není jednoznačným podkladem pro zproštění obžaloby; proto navrhuje zrušit napadená rozhodnutí, jimiž měly obecné soudy extrémně vybočit z pravidel spravedlivého procesu.

4. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl trestním příkazem okresního soudu č. j. -174 ze dne 30. prosince 2019 uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy, pro nové skutečnosti byla povolena obnova řízení, v níž byl obžaloby zproštěn. K jeho odvolání krajský soud (opakovaně) věc okresnímu soudu vrátil, aby provedl navržené důkazy a zabýval se i progresí stěžovatelovy choroby, tedy lze-li její vliv vztáhnout i na jeho dřívější jednání. Naposledy okresní soud uzavřel, že stěžovatel neměl schopnost rozpoznávat smysl trestního řízení ani získávat prostředky a platit výživné, což lze podle zásady in dubio pro reo vztáhnout i na jeho starší jednání. Krajský i Nejvyšší soud považují zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu za nejpříznivější rozhodnutí pro stěžovatele.

5. Účelem trestního řízení není zjistit veškeré okolnosti vedoucí účastníka řízení k jeho jednání, ale náležitě vyšetřit, zda byl spáchán trestný čin. V trestním řízení jsou základní práva chráněna a zásah je možný jen v odůvodněných případech a v nezbytné míře. V projednávané věci taková situace nenastala a základní práva stěžovatele nebyla porušena.

6. Právo na přístup k soudu (y) i právo na spravedlivý proces ( Úmluvy a y) poskytují záruku, že věc projedná nestranný, nezávislý a zákonný soud bez zbytečných průtahů a ve veřejném jednání, což se v tomto případě stalo. Stěžovateli nebylo upřeno právo na obhajobu (y) ani nebyl stíhán pro jednání, které zákon neoznačuje za trestný čin (y). Byl-li stěžovatel po provedeném řízení zproštěn obžaloby z důvodů pro něj nejpříznivějších, nemohla být porušena jeho základní práva.

7. Napadená rozhodnutí jsou ústavně konformní, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu