Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3319/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -110 ze dne 9. října 2023 a usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. -41 ze dne 15. srpna 2023, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Lounech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Lounech (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatele na jeho podmíněné propuštění z výkonu trestů specifikovaných v napadeném usnesení. Následnou stížnost Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svého práva na soudní ochranu zakotveného v d (dále jen " ").

3. Stěžovatel podal opakovanou žádost o podmíněné propuštění, odkazuje na relevantní judikaturu [nálezy

sp. zn.

ze dne 23. března 2001 (N 51/21 SbNU 439) a

sp. zn.

ze dne 9. června 2021 (N 117/106 SbNU 280)] a vyjadřuje přesvědčení, že obecné soudy by měly sledovat zejména změnu (pokrok) od posledního rozhodnutí a zda již nebylo dosaženo účelu trestu. Podle předchozích rozhodnutí (jiných soudů) stěžovatel naplnil nejen podmínku času, ale také se polepšil. V napadeném usnesení však okresní soud uzavřel, že byla splněna pouze podmínka času, nikoli již požadavek polepšení. Stěžovatel přitom po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody řádně plní své povinnosti, obdržel 14 pochval, absolvoval střední školu a složil maturitní zkoušku. Jeho podmíněné propuštění doporučila vězeňská komise i ředitel věznice. Hodnocení věci obecnými soudy považuje stěžovatel za formalistické, relativizující pozitivní skutečnosti, bagatelizující náhradu škody a průběh oddlužení. Vyslovily-li obecné soudy jiné právní závěry než soudy v předchozích řízeních, měla by změna být důkladně vysvětlena a odůvodněna. Podle stěžovatele měly obecné soudy vycházet z dříve již prokázaných a nezpochybněných skutečností přesto, že jde o řízení návrhové. Argumentaci obecných soudů považuje za nepřiléhavou a překvapivou, a proto navrhuje zrušit napadená usnesení.

4. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) a nikoli dalším stupněm v soustavě obecných soudů. Nezabývá se porušením běžných práv fyzických osob, nejde-li současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu pouze při nejzávažnějších pochybeních, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo svévolné.

5. Ústavní soud opakovaně judikoval, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ( ) je nenárokovým institutem. Má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal své polepšení již ve výkonu trestu; lze-li předpokládat snazší resocializaci odsouzeného, bylo sledovaného účelu dosaženo a další výkon trestu není potřebný (například usnesení

sp. zn.

ze dne 23. února 2012). Rozhodování není v žádném případě "mechanickým algoritmem", v němž by pouhé naplnění definované řady požadavků automaticky vedlo k podmíněnému propuštění, ale dává soudu možnost (nikoliv povinnost) odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit; podmíněné propuštění však není (ani podústavním) právem odsouzeného (viz nález

sp. zn.

).

6. Stěžovatel odkazuje na důkazy svědčící o pozitivním vývoji jeho osobnosti, zmiňuje hodnocení věznice a má za to, že (zcela) splnil požadavky, které zákon pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanoví, avšak pomíjí účel tohoto procesního nástroje i úkol obecných soudů při jeho aplikaci. Posouzení splnění podmínek je zákonem uloženo obecným soudům, aby na základě konkrétních, aktuálních a dostupných informací objektivně zhodnotily, splnil-li již výkon trestu svůj účel. Podle nálezu

sp. zn.

ze dne 28. listopadu 2018 (N 195/91 SbNU 411) musí být každý případ hodnocen individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného, aniž by byla opomenuta nejen možná náprava, ale i další relevantní aktuální informace.

7. V projednávané věci obecné soudy srozumitelně vyjádřily, proč mají za to, že stěžovatel zákonné podmínky pro podmíněné propuštění dosud nesplnil. Uvedly, jaký význam přikládají pochvalám a odkázaly na jejich klesající frekvenci, vyjádřily se k náhradě způsobených škod, probíhajícímu oddlužení, možnosti práce a ubytování, zohlednily spolupráci stěžovatele s organizacemi poskytujícími pomoc propuštěným i nesplnění podmínky zapojení se do resocializačních programů. Krajský soud jasně vysvětlil, že nemůže být vázán předchozími závěry obecných soudů, tím spíše, absentuje-li další pozitivní vývoj na straně stěžovatele, byť ten je přesvědčen o opaku.

8. Stěžovateli byly uloženy tresty ve výši stanovené zákonem ( y), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jejich podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro jejíž užití musí existovat podmínky. Neodpovídá-li závěr obecných soudů očekávání stěžovatele, neznamená to, že je porušeno jeho právo na přístup k soudu ( y), které poskytuje "jen" záruku řízení podle předem zákonem stanovených pravidel, nikoli výsledek odpovídající očekávání stěžovatele ani jistotu, že jím předložené návrhy budou bezvýhradně akceptovány a bude jim přiznán význam, jaký očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je možná pochopitelný, neznamená ale bez dalšího tvrzený zásah do základních práv.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu