Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3290/23

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem, sídlem Masarykova 1680/110, Ústí nad Labem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. -692, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a J. Ž., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl pravomocně odsouzen pro přečin výtržnictví podle a ublížení na zdraví podle , odst. 3 . Následně proti němu uplatnil poškozený návrh na přiznání náhrady nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení.

2. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") rozhodl tak, že stěžovatel je podle § 154 odst. 1 trestního řádu povinen nahradit poškozenému náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení v celkové výši 121 008 Kč, když do částky 98 607 Kč návrh poškozeného zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou rovněž napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

3. Stěžovatel vnímá jako podstatnou vadu napadených rozhodnutí absenci úvah soudů ohledně přiměřenosti uplatněných požadavků zmocněnce poškozeného, a to zejména s ohledem na povahu a okolnosti skutku, pro který byl stěžovatel uznán vinným. Namítá, že poškozený uplatňoval celou řadu zjevně neoprávněných a neúčelných položek, čímž se ve svém důsledku snaží na úkor stěžovatele obohatit. Obvodní soud se sice zabýval počtem úkonů právní služby poskytnuté poškozenému jeho zmocněncem, ovšem již se nezabýval výší odměny nárokované za tvrzenou právní službu, kdy výše odměny za jeden úkon právní služby činila 6 220 Kč. V porovnání s výší tarifní odměny obhájce stěžovatele tak dochází k nepřiměřenému finančnímu zvýhodnění poškozeného, resp. jeho zmocněnce.

4. Stěžovatel proto namítá, že celkové vyznění rozhodnutí o náhradě nákladů poškozeného je nespravedlivé. Stěžovatel není bez sebereflexe a poškozenému uhradil náhradu škody i náhradu nemajetkové újmy. Nesouhlasí však s výší přiznané náhrady nákladů souvisejících s účastí poškozeného v trestním řízení, která ve svém důsledku zpřísňuje dopad již uloženého trestu a pro rodinu stěžovatele je téměř likvidační. Proto namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva na ochranu vlastnictví podle y a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

5. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy je účastníkům řízení znám, není třeba je dále podrobněji rekapitulovat.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

7. Toto ustanovení je založeno na logice, že Ústavní soud není ve vztahu k obecným soudům nadřízenou soudní instancí, která by byla oprávněna přehodnocovat jimi dosažené výsledky řízení, a to po skutkové či právní stránce. Role Ústavního soudu, vycházející zejména z y, je odlišná. Jeho úkolem je totiž "pouze" chránit ústavnost, což nelze zaměňovat s dohledem nad průběhem řízení před obecnými soudy v tom ohledu, zda precizně dodržují procesní pravidla a jakým způsobem vykládají podústavní právo. Proto také platí, že nikoliv každý procesně vadný postup současně porušuje ústavně zaručená práva a svobody, a nemusí tedy vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí.

8. V nyní posuzované věci stěžovatel uplatňuje námitky v zásadě výhradně jen proti způsobu hodnocení důkazů obecnými soudy, z něj vyvozovaných skutkových zjištění a formulovaných právních závěrů. Povýtce je však nutno uvést, že jakkoliv se stěžovatel věci snaží dát ústavněprávní rozměr tím, že uvádí porušení základního práva na soudní ochranu a vlastnického práva ( a y), představuje jím použitá argumentace ve skutečnosti jen polemiku se skutkovými závěry obecných soudů. Celý obsah ústavní stížnosti totiž není ničím jiným, nežli opakováním výsledků předchozího řízení a dříve uplatněných námitek, avšak bez jakékoliv skutečné ústavněprávní argumentace.

9. Obecné soudy se v napadených rozhodnutích dostatečně přesvědčivě i podrobně vypořádaly s námitkami stěžovatele. O tom ostatně svědčí také okolnost, že obvodní soud dospěl k závěru, že výše nákladů zmocněnce poškozeného je s ohledem na jejich účelnost značně nepřiměřená. Z toho důvodu také návrh poškozeného na přiznání nákladů souvisejících s jeho účastí v trestním řízení částečně zamítl. Obvodní soud poškozenému přiznal náhradu hotových výdajů a odměny zmocněnce za 17 úkonů právní služby, zatímco za 13 úkonů právní služby náhradu hotových výdajů ani odměny zmocněnce nepřiznal. Svůj postup obvodní soud přitom dostatečně pečlivě odůvodnil (viz odst. 7 - 16 napadeného usnesení obvodního soudu). Stejně tak i městský soud zdůraznil, že obvodní soud citlivě reagoval na neetičnost některých požadavků zmocněnce poškozeného. Na druhou stranu však připomněl, že účelem trestního řízení je chránit poškozeného. Byl-li proto stěžovatel v dané trestní věci odsouzen a byla mu uložena povinnost k náhradě škody, má poškozený právo i na to, aby mu stěžovatel nahradil náklady související s jeho účastí v trestním řízení (viz odst. 4 napadeného usnesení městského soudu). Úkolem soudů je pak posuzovat pouze účelnost těchto nákladů.

10. Závěrem je možné shrnout, že stěžovatel v ústavní stížnosti představil pouze repetitivní argumentaci, se kterou se však již přesvědčivým způsobem vypořádaly obecné soudy. Ústavní soud proto nespatřuje žádný rozumný důvod, pro který by měl jejich závěry z hlediska svojí ústavní role ochrany ústavnosti (y) revidovat, neboť je nepovažuje za excesivní, což teprve by mohlo založit důvod jeho kasačního rozhodnutí.

11. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu