Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2518/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti Jiřího Malíka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem, se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2016, č. j. -606, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -576 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. dubna 2015, č. j. -517, a proti jinému zásahu České republiky - Ministerstva financí, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 1 a České republiky - Ministerstva financí, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud

- konstatoval, že "postupem orgánů veřejné moci, zejména Ministerstva financí, obecných soudů a samotného Ústavního soudu, došlo a nadále dochází k porušování základních práv a svobod stěžovatele zaručených y ČR, , 5, 7 odst. 2, , , a a 3 d, tím, že stát, navzdory pravomocnému rozsudku správního soudu o zavinění státu nezákonným zásahem a rozhodnutí finančních orgánů, nevykonal potřebná nápravná opatření a udržuje stav, kdy stěžovatel fakticky zůstává ve stavu status ex lex, tzn. ve stavu zbavení ústavně zaručených přirozených a základních práv a vyloučen a izolován od společnosti",

- zakázal všem orgánům veřejné moci pokračovat v porušování jeho základních práv a svobod,

- zrušil v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí,

- zakázal České republice - Ministerstvu financí, aby pokračovala v zásahu do jeho základních práv a svobod, který byl zahájen postupem orgánů finanční správy v roce 1998, a uložil jí obnovit stav před tímto zásahem restitucí majetku tvořícího majetkovou podstatu jeho podnikání v rozsahu vymezeném v blíže specifikovaných rozhodnutích Finančního úřadu pro Prahu Jižní Město z roku 1998,

- není-li to možné, poskytnul peněžitou náhradu odpovídající reálné tržní hodnotě uvedeného majetku,

- přikázal orgánům veřejné moci obnovit stav před zásahem.

2. Stěžovatel uvádí, že jeho ústavní stížnost je reakcí na usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2025, kterým byla jeho předchozí ústavní stížnost odmítnuta pro nesplnění procesních předpokladů řízení. Stěžovatel uvádí, že nejde o duplicitní ani opakovanou stížnost ve smyslu procesní nepřípustnosti, ale o stížnost, jejímž předmětem je stále trvající a neukončený zásah, jehož právní důsledky nebyly předchozím řízením ani jinými dostupnými prostředky odstraněny.

3. Stěžovatel tak jako v předchozí ústavní stížnosti opakuje, že postup orgánů finanční správy v roce 1998 byl nezákonný. Nesouhlasí s výsledkem odškodňovacího řízení, z něhož vzešla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Nesouhlasí ani s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu v jeho věcech a tvrdí, že zásah do jeho práv stále trvá, a to již 27 let.

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Ústavní soud se obsahově obdobnými stížnostmi stejného stěžovatele již zabýval, naposledy právě v usnesení

sp. zn.

. Stěžovateli lze sice přisvědčit, že Ústavní soud nemůže stížnost odmítnout jako "opakovanou stížnost ve smyslu procesní nepřípustnosti", neboť překážku věci rozhodnuté tvoří pouze nálezy, nikoli usnesení ( ).

6. To však nic nemění na tom, že argumentace Ústavního soudu v usnesení

sp. zn.

stále platí a rozšíření stěžovatelovy argumentace v nově podané ústavní stížnosti nemůže na podstatě věci nic změnit.

7. Proti rozhodnutím orgánu finanční správy z roku 1998 bylo možno se bránit běžným pořadem práva včetně správního soudnictví. Pokud tak stěžovatel v dané době neučinil, nelze nyní důsledky těchto rozhodnutí napadat jako jiný trvající zásah do práv. V opačném případě by byla zcela popřena subsidiarita ústavní stížnosti a povinnost vyčerpat všechny dostupné prostředky nápravy. Jak již uvedl Ústavní soud v usnesení , stěžovatel v prvé řadě nedoložil, že by byl proti zmíněným rozhodnutím finančního úřadu ve své době podal odvolání, o kteréžto možnosti v nich byl řádně poučen. Účinky rozhodnutí finančního úřadu nelze za této situace ‚přetavit' v jiný zásah jen proto, že stěžovatel nevyužil možnosti ochrany svých práv, které měl k dispozici.

8. Napadená rozhodnutí obecných soudů v odškodňovacím řízení již byla předmětem ústavní stížnosti ve věci

sp. zn.

. Je-li řízení před obecnými soudy ukončeno rozhodnutím, nelze daná rozhodnutí opakovaně před Ústavní soudem napadat jako trvající jiný zásah do ústavně zaručených práv, ale pouze jako rozhodnutí, a to ve stanovené lhůtě.

9. Nezbývá tak než zopakovat, že stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu (z roku 2016) je podána zjevně po lhůtě dle .

10. V části směřující proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 je stížnost nepřípustná pro řádné nevyčerpání dovolání, jak již uvedl Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

[srov. ve spojení s ].

11. Ústavní stížností lze napadat "zásah orgánu veřejné moci" do ústavně zaručených práv. Požaduje-li stěžovatel v petitu, aby Ústavní soud "zakázal České republice - Ministerstvu financí, aby pokračovala v zásahu do jeho základních práv a svobod, který byl zahájen postupem orgánů finanční správy v roce 1998, a uložil jí obnovit stav před tímto zásahem restitucí majetku", směšuje vrchnostenskou povahu rozhodnutí finanční správy z roku 1998 a postavení státu (České republiky) jako strany civilního řízení dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

12. V obou případech však není možno použít zásahovou ústavní stížnost. Proti vrchnostenským aktům orgánů finanční správy se lze bránit ve správním soudnictví ( y) a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem ( y) se lze domáhat před civilními soudy, čehož ostatně stěžovatel (byť neúspěšně) využil.

13. V části, v níž stěžovatel požaduje, aby mu Ústavní soud poskytnul "peněžitou náhradu" jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ], neboť jde fakticky o požadavek na opětovné zahájení odškodňovacího řízení, ke kterému jsou příslušné civilní soudy.

14. Ústavní soud proto ústavní stížnost podle , d) a e) odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2025

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka