Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3529/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Martiny Burdové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. září 2025 č. j. -29, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti COOL CREDIT, s.r.o., sídlem Václavské náměstí 841/3, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného výroku

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena základní práva zaručená , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na legitimní očekávání.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") vyhověl plně žalobě stěžovatelky a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku 6 461,40 Kč s příslušenstvím (výrok I), napadeným výrokem stěžovatelce přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II). Podle obvodního soudu je sice nárok stěžovatelky na úhradu nákladů právního zastoupení oprávněný, pro výpočet náhrady nákladů soudního řízení ale aplikoval vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Závěr, že jde o žalobu na ustáleném vzoru, obvodní soud učinil na základě porovnání několika žalob od téhož právního zástupce (zastupujícího nyní stěžovatelku) směřujících proti totožné vedlejší účastnici s tím, že je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka tvrdí, že obvodní soud svévolně a v její neprospěch jako spotřebitele rozšířil podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu, když za klíčové kritérium považoval totožnost právního zástupce, nikoli totožnost žalobce, jak vyžaduje jazykový výklad i ustálená judikatura k tomuto ustanovení právního předpisu. Obvodní soud tímto postupem nerespektoval její legitimní očekávání založené na rozhodovací praxi vyšších soudů i Ústavního soudu a fakticky ji sankcionoval za výběr specializovaného advokáta. Odkazuje zejména na nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024

sp. zn.

. Z § 14b advokátního tarifu neplyne, že se má vztahovat na případy, kdy odlišné žalobce (spotřebitele) s obdobnými nároky zastupuje tentýž advokát. Není možné vykládat § 14b v neprospěch spotřebitelů, toto ustanovení cílí na případy, kdy obdobné návrhy podává opakovaně tentýž žalobce, nikoli tentýž advokát. Opačný přístup by vedl k tomu, že by se oslabilo právo spotřebitelů na právní pomoc poskytovanou právním profesionálem. Vznikl by tím také nedůvodný rozdíl v honorování advokáta pravidelně zastupujícího spotřebitele při uplatňování jejich práv v této oblasti, a advokáta, který podá takovou žalobu jen ojediněle.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující výrok napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

6. K problematice náhrady nákladů řízení se Ústavní soud staví nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně [např. bod 19 nálezu ze dne 17. 4. 2019

sp. zn.

(N 65/93 SbNU 301)]. Byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivce. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může výjimečně nabýt ústavněprávního významu, dojde-li k zásadnímu zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémnímu vykročení z procesních pravidel [srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111)].

7. Ústavní soud také dal ve své dřívější rozhodovací praxi najevo, že u bagatelních věcí, u nichž zákon nepřipouští dovolání, je už z jejich podstaty - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - důvodnost ústavní stížnosti vyloučena. Tento přístup Ústavní soud potvrdil v bodě 34 stanoviska pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. (97/2025 Sb.).

8. Tvrzená nesprávná aplikace § 14b advokátního tarifu je pochybením při výkladu a použití podústavního práva. V posuzované věci jde ovšem o bagatelní částku, což zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Pro zrušení rozhodnutí o nákladech řízení v bagatelní výši by musely hovořit mimořádné důvody, které však v projednávané věci Ústavní soud neshledal. Stěžovatelka takové mimořádné okolnosti ani netvrdí a neprokazuje, přestože je na ní, aby Ústavnímu soudu vysvětlila, proč věc přes bagatelnost částky vykazuje ústavněprávní rozměr. Naopak z podkladů, které k ústavní stížnosti připojila, plyne, že napadené rozhodnutí je ojedinělé. Ústavnímu soudu je současně známo další (aktuální) rozhodnutí, které je napadené ústavní stížností jiné stěžovatelky zastoupené týmž právním zástupcem, a projednávané pod

sp. zn.

. Stěžovatelka sama ovšem k ústavní stížnosti přiložila rozhodnutí, z nichž plyne, že § 14b advokátního tarifu nemá být na obdobné věci použit. Stěžovatelka přiléhavě namítá nejednotnost rozhodovací praxe. Současně tvrdí, že napadené usnesení je excesem z ustálené praxe. Úkolem Ústavního soudu však není sjednocovat judikaturu obecných soudů. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že věc nedosahuje ústavní intenzity.

9. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím (jeho výrokem II) došlo k porušení základních práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu