Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3383/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem, sídlem Ostravská 2966, Rožnov pod Radhoštěm, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. září 2025 č. j. -375 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 8. dubna 2025 č. j. -335, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená a 5 a d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") rozhodl napadeným usnesením podle , , ve znění pozdějších předpisů, o nařízení výkonu souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 8 měsíců, jenž byl stěžovateli uložen již dříve rozsudkem téhož soudu ze dne 24. 10. 2019 sp. zn. , a jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu. V odůvodnění okresní soud uvedl, že důvodem pro nařízení výkonu podmíněného trestu bylo pravomocné odsouzení stěžovatele pro přečin podle Okresním soudem ve Zlíně ve zkušební době.

3. Stížnost podanou stěžovatelem podle § 141 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění krajský soud zdůraznil, že pravidlem při selhání ve zkušební době je nařízení výkonu trestu, ponechání podmíněného odsouzení v platnosti podle představuje výjimečný postup, který musí být odůvodněn zvláštními okolnostmi případu a osobou odsouzeného. V projednávané věci stěžovatel v průběhu zkušební doby spáchal mj. další trestný čin - konkrétně maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání - což svědčí o jeho nedbalém přístupu k dodržování právních norem a o odmítnutí nabídnuté šance k vedení řádného života na svobodě. Krajský soud dále poukázal na to, že stěžovatel se ve zkušební době dopustil rovněž několika přestupků, za něž mu byly uloženy pokuty, a odmítl se podrobit testu na přítomnost omamných a psychotropních látek. Původně uložený podmíněný trest tak neměl na stěžovatele žádný výchovný vliv, a proto krajský soud neshledal podmínky pro výjimečné ponechání podmíněného odsouzení v platnosti.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutími obou soudů bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu, jakož i právo na spravedlivý proces. Podle stěžovatele okresní soud i krajský soud nesprávně vyhodnotily jeho chování ve zkušební době podmíněného odsouzení, neboť uložený peněžitý trest řádně uhradil a tímto byl podle zákona zahlazen. Jedinou přetrvávající sankcí tak zůstal nevykonaný trest zákazu řízení motorových vozidel. Soudy na něj měly pohlížet jako na osobu, která se ve lhůtě podmíněného odsouzení osvědčila, a tudíž nebyl důvod k nařízení výkonu trestu. Tím, že okresní soud rozhodl o výkonu trestu a krajský soud jeho pochybení nenapravil, byla podle stěžovatele porušena jeho práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale pouze představuje-li takové porušení zároveň zásah do ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka prosté nesprávnosti napadeného rozhodnutí, navíc je-li dovozována z hmotného nebo procesního podústavního práva.

7. Ústavní soud dále poznamenává, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález ze dne 24. 4. 2008

sp. zn.

(N 74/49 SbNU 119) nebo usnesení ze dne 22. 7. 2010

sp. zn.

], protože rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (viz y a y). Tento přístup je třeba vztahovat i na rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu nebo o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

8. Ústavní stížnost postrádá jakoukoliv ústavně relevantní argumentaci, obsahuje pouze stručnou polemiku se závěry obecných soudů. Již okresní soud přitom dostatečně vysvětlil, že samotné zaplacení peněžitého trestu nemá samo o sobě zahlazující účinek. Stěžovatel ve zkušební době spáchal další trestný čin a dopustil se několika přestupků, a nelze proto hovořit o tom, že se osvědčil. Pokud za této situace obecné soudy rozhodly, že stěžovatel má vykonat jemu podmíněně odložený trest odnětí svobody, pak taková aplikace zákona není v rozporu s ústavním pořádkem, ani nevybočuje ze zákonných kritérií.

9. Ústavní soud tudíž uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu