Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3613/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelů P. N., nezl. M. N., zastoupené zákonnou zástupkyní P. N., I. V., a L. N., všichni zastoupeni JUDr. Barborou Steinlauf, advokátkou, sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 10. 2025, č. j. 3 ZN 2723/2024-45, a usnesení Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality ze dne 20. 8. 2025, č. j. KRPB-238217-58/TČ-2024-060276, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle a d (dále jen " "), jakož i , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Policejní orgán Policie České republiky, Městské ředitelství Policie Brno, 6. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") napadeným usnesením podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil trestní věc stěžovatelů podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle , odst. 2 , jehož se měly dopustit L. B. a Z. K., roz. H., neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Předmětného jednání se označené osoby měly, dle textu trestního oznámení stěžovatelů, dopustit tím, že u poškozené stěžovatelky P. N., která se dostavila v 38. týdnu těhotenství na Gynekolgicko-porodnickou kliniku Fakultní nemocnice Brno z důvodu odtoku plodové vody a slabého krvácení, nepostupovaly odborně správně, když neprovedly laboratorní test k ověření odtoku plodové vody, nesprávně vyhodnotily CTG záznam a neuvedly údaje o vyšetření, které by popisovalo charakter, intenzitu a dobu krvácení. Na základě nesprávně provedeného vyšetření pak dospěly k závěru, že zdravotní stav poškozené je v pořádku, a nepřijaly ji k hospitalizaci s diagnózou počínajícího porodu. Tím byla velmi pravděpodobně promarněna příležitost pro vhodnou intervenci - včasné ukončení porodu - při zjištění tísně plodu během porodu, kdy zřejmě dne 18. 11. 2021 došlo k jeho úmrtí a dne 19. 11. 2021 byl porozen mrtvý chlapec.

3. Stěžovatelé napadli usnesení policejního orgánu včasnou stížností, jež byla napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") jako nedůvodná zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé namítají porušení svého práva na účinné vyšetřování, neboť ve věci nadále přetrvávají rozpory, zejména nebylo postaveno najisto, která z lékařek byla přítomna při vyšetření stěžovatelky a kdo vyšetření odborně vyhodnotil. Z. K. totiž byla v té době čerstvou absolventkou lékařské fakulty, t. č. stále ve zkušební době, a tudíž nebyla oprávněna bez dozoru kvalifikovaného lékaře sama vyšetření provádět, natož vyhodnocovat. Policejní orgán se taktéž nevypořádal s rozpory mezi odborným vyjádřením doc. MUDr. Z. Pastora a znaleckým posudkem MUDr. M. Turka, kdy se bezdůvodně přiklonil k závěrům posléze jmenovaného. Do zdravotnické dokumentace byly nadto doplněny některé údaje až ex post.

5. Stěžovatelé taktéž namítají, že stěžovatelka P. N. nebyla ze strany policejního orgánu poučena o svých právech, která jí vyplývají z jejího statusu oběti trestného činu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené . V této souvislosti zjistil, že stěžovatelé podali ústavní stížnost trpící formálním nedostatkem, který zakládá důvod odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost podle .

7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

8. Vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, Ústavní soud svým rozhodnutím zasahuje (shledal-li k tomu právem stanovené předpoklady) zejména proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( a 6 ), a tím efektivně usměrňuje možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod. V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.

9. V posuzované věci měli stěžovatelé možnost využít tzv. podnět k výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství, což ovšem neučinili. Uvedený procesní prostředek je judikaturou Ústavního soudu setrvale považován za prostředek, který může vést k nápravě a o jehož vyřízení musí být i podatel vyrozuměn. Podnět k výkonu dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství je tudíž obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takový je jej nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s (srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691) či recentní nález ze dne 3. 9. 2025

sp. zn.

). Z těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím a postupu policejních orgánů a státních zastupitelství, které namítají, že vyšetřování bylo nedostatečné a zároveň nebyl podán podnět k výkonu dohledu nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, za nepřípustné pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

10. Z ústavní stížnosti tedy nikterak nevyplývá, že by tento prostředek stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti využili, resp. se o něm vůbec nezmiňují. Ústavnímu soud tak nezbývá než posuzovanou ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

11. Ústavní soud však zároveň podotýká, že využijí-li stěžovatelé podnět k výkonu dohledu podaný nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství a nedomohou se nápravy, jsou oprávněni následně podat ústavní stížnost, která již naplní podmínku přípustnosti ústavní stížnosti.

12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2025

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj