Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3548/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Martiny Křižkové, zastoupené Mgr. Janou Roubalovou, advokátkou se sídlem Korunní 969/33, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. září 2025 č. j. -510, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníka řízení, a Vojtěcha Krejčiříka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení o návrhu stěžovatelky (povinné) na zastavení exekuce a zamítl její námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 8. 2025 č. j. 007 EX 4422/17-258. Stěžovatelka namítala, že příkaz k úhradě nákladů exekuce má být zrušen, protože se jedná o neoprávněnou exekuci, kterou je třeba zastavit. K samotnému příkazu sdělila toliko, že není transparentně a srozumitelně vyčíslený. Okresní soud uvedl, že exekutor byl oprávněn příkaz vydat, jím provedené výpočty nákladů exekuce jsou správné a vydaný příkaz je přezkoumatelný.

2. Stěžovatelka podává proti shora označenému usnesení ústavní stížnost. Okresní soud podle ní porušil její právo na soudní ochranu podle d (dále "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva") a právo vlastnit majetek (y). Zároveň podle ní porušil princip vázanosti soudu zákonem (y) a princip procesní rovnosti (y).

3. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh exekučního řízení a uplatněné námitky před okresním soudem. Namítá, že samotný exekuční titul je neplatný a nevykonatelný. I kdyby byl vykonatelný, exekuce byla nařízena předčasně. Napadené usnesení kromě toho není řádně odůvodněno.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [, , a ].

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná, že k problematice náhrad nákladů řízení se staví nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně. Byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít (obecně vzato) citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva nebo svobody stěžovatelů.

7. Navíc stěžovatelka napadá usnesení okresního soudu, který potvrdil její povinnost zaplatit náklady exekuce ve výši 44 600 Kč a náklady povinného ve výši 11 882,2 Kč. Spornou je tedy peněžní částka jenom mírně převyšující hodnotu 50 000 Kč, což je částka považována judikaturou Ústavního soudu za bagatelní [viz např. usnesení

sp. zn.

;

sp. zn.

; ].

8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze opakuje námitky týkající se nezákonnosti a nevykonatelnosti exekučního titulu, které již byly obecnými soudy vypořádány. Jediná námitka týkající se samotného napadeného usnesení se týká nedostatečného vypořádání stěžovatelčiny námitky, že požadované náklady nebyly transparentně a srozumitelně vyčísleny. Okresní soud tuto námitku vypořádal v bodech 14-16 napadeného usnesení. Vysvětlil, že z odůvodnění je patrné jakou částku vzal soudní exekutor jako tarifní hodnotu. Podle okresního soudu soudní exekutor v souladu se zákonnými a podzákonnými předpisy podrobně rozepsal způsob výpočtů nákladů exekuce. Ústavní soud neshledal důvod do tohoto posouzení jakkoliv zasahovat.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu