Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2829/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 1, Jindřichův Hradec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2025 č. j. -289, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu z důvodu namítaného rozporu s a d a y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl přítomen na politické diskuzi, během níž se část účastníků začala slovně i fyzicky ohrazovat proti - z jejich pohledu - nevhodnému transparentu. Tento konflikt na mobilní telefon natáčela poškozená a současně spoluobviněná M. K. (dále jen "poškozená"). Stěžovatel se jí (úspěšně) pokusil mobilní telefon vytrhnout, načež se poškozená začala vulgárně dožadovat jeho vrácení. Stěžovatel na to reagoval tím, že ji razantním úderem mezi hlavu a rameno odstrčil. Po odmrštění poškozená přistoupila k stěžovateli a sklenicí o obsahu 0,3 litru jej udeřila do oblasti hlavy.

3. Okresní soud v Jindřichově Hradci za shora popsané jednání uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle , , za který byl odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 10 000 Kč; stejným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu poškozené. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo mj. zamítnuto stěžovatelovo odvolání. Oba soudy vyšly z toho, že celý incident byl zachycen na kamerových záznamech a byla mu přítomna řada svědků. O jeho průběhu proto neměly pochybnosti. Současně uzavřely, že nelze mít pochybnosti ani o tom, že stěžovatel - jakožto iniciátor konfliktu - použil fyzické násilí vůči jiné osobě na místě veřejně přístupném, před zraky mnoha lidí.

4. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel v dovolání namítal, že skutková zjištění nižších soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jakož i to, že nejednal v úmyslu dopustit se protiprávního jednání, nýbrž v úmyslu zabránit protiprávnímu jednání (natáčení) poškozené. K první dovolací námitce Nejvyšší soud uvedl, že skutková zjištění nižších soudů považuje za správná a odpovídající provedeným důkazům, zejména kamerovým záznamům konfliktu a svědeckým výpovědím. Z provedených důkazů jasně plyne, že iniciativa střetu vzešla ze stěžovatelovy strany, nikoli ze strany poškozené. K druhé námitce Nejvyšší soud uvedl, že se plně ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že stěžovatel jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu. Muselo mu být zřejmé, že pokud použije fyzické násilí vůči jinému (navíc evidentně slabší ženě), jde o jednání způsobilé otřást důvěrou občanů v bezpečnost, klid a pořádek.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že trestní soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, v důsledku čehož dospěly k vadným skutkovým a právním závěrům. Opakuje, že se svým jednáním pouze snažil zabránit poškozené v protiprávním natáčení, což však Nejvyšší soud nijak nereflektoval. Nezohlednil ani to, že poškozená stěžovateli vulgárně nadávala a následně jej udeřila do oblasti hlavy sklenicí, což mu způsobilo bodnořezná poranění. Má proto za to, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty výtržnictví.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Podstata stěžovatelových námitek spočívá v jeho nesouhlasu s hodnocením důkazů v trestním řízení (zejm. stran průběhu incidentu). Ústavní soud v této souvislosti předně připomíná, že zásadně nemůže "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených trestními soudy, protože není další odvolací instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) navíc plyne zásada volného hodnocení důkazů, jež je na zákonné úrovni vyjádřena v § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Dle této zásady jenom soud rozhoduje, které důkazy provede, které skutečnosti jsou relevantní a které má za prokázané. Do dílčího hodnocení jednotlivých důkazů - ať už jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost - není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, ani kdyby měl za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné [nález ze dne 20. 6. 2017

sp. zn.

(N 106/85 SbNU 739), bod 23]. Z tohoto pravidla je připuštěna výjimka mj. v situaci, kdy skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a jeví se proto jako zcela neudržitelná [srov. např. nález ze dne 10. 7. 2014

sp. zn.

(N 140/74 SbNU 185)].

8. K tomu však ve stěžovatelově věci nedošlo. Závěry trestních soudů - včetně Nejvyššího soudu - byly založeny na přesvědčivých důkazech, k nimž patří mimo jiné kamerové záznamy předmětného konfliktu a výpovědi očitých svědků. Navíc šlo o poměrně jednoduchý skutkový děj, který nebylo nutno složitě prokazovat nebo o jehož průběhu by existovaly relevantní pochybnosti. Provedené dokazování bylo s ohledem na prokazované skutečnosti dostatečné a nic nenasvědčuje ani tomu, že by trestní soudy arbitrárně deformovaly obsah provedených důkazů. Pro posouzení stěžovatelovy viny bylo navíc irelevantní, zda byla poškozená novinářka nebo ne, neboť stěžovatele nic neopravňovalo k tomu, aby se takto nepřiměřeně, agresivně, bez možnosti vysvětlení - slovy Nejvyššího soudu - pasoval do samozvané role ochránce práv jiných (v podrobnostech lze odkázat na bod 21 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatel ostatně ani nevznáší argumenty svědčící o opaku.

9. Pokud jde o poukaz na to, že poškozená stěžovatele rovněž napadla, nelze než poznamenat, že o její vině a trestu bylo rozhodnuto ve stejném řízení, v němž byla posuzována otázka viny a trestu stěžovatele. To, že ve své podstatě šlo o vzájemný fyzický konflikt, tudíž nikdo nezpochybňuje. Pro posouzení námitek uplatněných v ústavní stížnosti je však podstatnější, že iniciátorem fyzického konfliktu byl podle provedených důkazů stěžovatel.

10. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. prosince 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu