Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3526/25

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Michala Vlčka a Márii Vlčkové, zastoupených Mgr. Michalem Staňkem, advokátem se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1, proti výroku I rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2025 č. j. -66 a o návrhu na zrušení , o Chráněné krajinné oblasti Soutok, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Ministerstva životního prostředí jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění

1. Řízení před správními soudy se týkalo zahrnutí pozemků ve spoluvlastnictví stěžovatelů do Chráněné krajinné oblasti Soutok (CHKO Soutok), vyhlášené ke dni 1. 7. 2025, kdy nabylo účinnosti , o Chráněné krajinné oblasti Soutok (nařízení vlády o CHKO Soutok). Stěžovatelé podali proti zařazení svých pozemků do CHKO Soutok námitky podle zákona o ochraně přírodě a krajiny, kterým Ministerstvo životního prostředí (vedlejší účastník) nevyhovělo. Rozhodnutí o námitkách vedlejšího účastníka následně potvrdil ministr životního prostředí. Správní žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2025 č. j. -79.

2. Nejvyšší správní soud (NSS) napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelů. Zabýval se v něm dvěma okruhy námitek stěžovatelů: ti zaprvé namítali chybějící předmět ochrany na intenzivně obhospodařované půdě a s tím související zásah do vlastnického práva a práva podnikat, zadruhé namítali nevyužití smluvní ochrany území. Ani jeden z těchto argumentačních okruhů NSS nepovažoval za důvodný. Zaprvé předmětu ochrany se podrobně věnoval již vedlejší účastník, který ve svém správním rozhodnutí (přezkoumávaném žalobou) vysvětlil provázanost orné půdy s vodním režimem a význam ochrany půdy z hlediska biodiverzity celé oblasti. Přesvědčivě obdobnou námitku podle NSS vypořádal před ním také městský soud. Stěžovatelé blíže nespecifikovali, jakým způsobem na pozemcích hospodaří a jak budou v další činnosti omezeni; ne všechny jejich pozemky jsou navíc v katastru nemovitostí evidované jako orná půda. Zásah do svých práv stěžovatelé tvrdili v obecné rovině a došlo k němu na základě zákona, jak požaduje d. Zadruhé se NSS ztotožnil s vedlejším účastníkem ve vážení jednotlivých možností ochrany s ohledem na majetkové vztahy v území, efektivitu ochrany a charakter dotčených pozemků. Dospěl k závěru, že smluvní ochrana v tomto případě nebyla vhodná ani proveditelná. Navíc podle NSS není právně možná podle zákona o ochraně přírody a krajiny, protože některé části této evropsky významné lokality už zvláště chráněné byly.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vytýkají správním soudům a správním orgánům, že se přesvědčivě nevypořádaly s jejich argumenty. Napadený rozsudek považují za rozporný s některými ustanoveními d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále vznášejí argumenty proti nařízení vlády o vyhlášení CHKO Soutok. Považují vládou zvolené řešení za neproporcionální, za rozporné se zákonem a s požadavkem na přednost smluvní ochrany a za projev libovůle. Nařízení vlády o vyhlášení CHKO Soutok zasahuje do vlastnického práva a práva podnikat vlastníků dotčených pozemků. Tím, že vláda a Ministerstvo životního prostředí nevyčkaly rozhodnutí soudů o žalobě stěžovatelů a dalších obdobných žalobách, došlo podle stěžovatelů také k zásahu do práva na přístup k soudní ochraně.

4. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelů [ y a ].

5. Stěžovatelé ústavní stížností napadli rozsudek NSS jakožto poslední rozhodnutí v soudním řízení správním, které se týkalo zařazení jejich pozemků do CHKO Soutok, v ústavní stížnosti ovšem v podstatě nepřinášejí žádná hájitelná tvrzení o zásahu do svých ústavně zaručených práv. Jediná námitka stěžovatelů vůči napadenému rozsudku je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé NSS vytýkají, že se s jejich argumenty nevypořádal, čímž jim odepřel soudní ochranu. To ale není pravda: NSS jejich kasační stížnost řádně projednal, vypořádal všechny jimi uplatněné kasační námitky a neshledal je důvodnými (viz body 15-28 napadeného rozsudku a jeho rekapitulaci v bodě 2 výše). Podle Ústavního soudu napadený rozsudek netrpí ani žádnými jinými ústavně relevantními vadami.

6. Ve zbytku ústavní stížnosti už stěžovatelé zůstávají v obecné rovině a brojí hlavně proti samotnému nařízení vlády o CHKO Soutok. Návrhem na zrušení nařízení vlády by se ale Ústavní soud zabýval až tehdy, byla-li by opodstatněná individuální ústavní stížnost, s níž byl návrh spojen. Podle má totiž návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu akcesorickou povahu (lze jej podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě uplatnění napadeného právního předpisu či jeho části) a tento návrh proto následuje osud ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatelů je ale zjevně neopodstatněná, jak Ústavní soud shledal výše.

7. Ústavní soud nadto odkazuje stěžovatele na nedávný nález

sp. zn.

, v němž plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny poslanců na zrušení , o Chráněné krajinné oblasti Soutok. V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné reagoval na obdobně formulované námitky ohledně přiměřenosti nařízení vlády ve vztahu k vlastnickému právu a právu na podnikání (viz body 92-103 nálezu) a ohledně možnosti smluvní ochrany (viz body 86-87 nálezu). Dále Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné shodně formulované ústavní stížnosti jiných stěžovatelů zastoupených týmž advokátem (např. usnesení ze dne 28. 11. 2025

sp. zn.

, usnesení ze dne 24. 11. 2025

sp. zn.

a usnesení ze dne 20. 11. 2025

sp. zn.

)

8. Ústavní soud shrnuje, že mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatelů jako zjevně neopodstatněnou podle . Návrh na zrušení , o Chráněné krajinné oblasti Soutok, pak Ústavní soud odmítl, aniž se jím samostatně zabýval, a to podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu