Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2960/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Kateřiny Fréharové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -124 ze dne 23. 7. 2025, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -104 ze dne 13. 2. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -41 ze dne 30. 10. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejší účastnice řízení, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se vůči vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 70 001,40 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Uvedenou újmu měla utrpět v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení, v němž se dožadovala zaplacení 29 580 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatelky na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění zamítl, přičemž jeho rozhodnutí v odvolacím řízení potvrdil Městský soud v Praze. Nejvyšší soud však k dovolání stěžovatelky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek sp. zn. ze dne 5. 11. 2024). Městský soud následně rozsudek obvodního soudu opět potvrdil. Stěžovatelka proti uvedenému rozsudku podala dovolání, ale Nejvyšší soud je v záhlaví uvedeným usnesením odmítl. Nejvyšší soud ve shodě s městským soudem uzavřel, že věc stěžovatelky byla s ohledem na svou složitost, význam pro stěžovatelku a zohlednění jejího postupu, který přispěl ke vzniku průtahů, projednána ještě v přiměřené lhůtě (3 roky a 7 měsíců); zohlednil i kontext pandemie nemoci covid-19.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti trvá na tom, že soudní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že jí měla být poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Probíhající řízení ji udržovalo v dlouhodobé nejistotě, a to navíc v kontextu její nedobré majetkové situace. Řízení probíhalo 42 měsíců, a s ohledem na základní odškodňovací částku 20 000 Kč za rok řízení jí měla být přiznána požadovaná náhrada. Pandemická situace nemůže podle ní na uvedeném nic změnit. zakládá objektivní odpovědnost státu za újmu a nelze se jí zprostit. Obecné soudy podle stěžovatelky svými rozhodnutími porušily její právo na spravedlivý proces podle d, jakož i právo vlastnit majetek podle y.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Jinými vadami se nezabývá.

6. V nyní posuzované věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Obecné soudy své závěry srozumitelně a přesvědčivě odůvodnily. Nejvyšší soud svým rozsudkem sp. zn. ze dne 5. 11. 2024 korigoval závěry městského soudu týkající se příliš extenzivního způsobu zohlednění pandemie covid-19 a tentýž senát Nejvyššího soudu v záhlaví uvedeném usnesení konstatoval, že městský soud ve svém druhém rozhodnutí respektoval jeho kasačně závazný právní názor; připomněl, že důsledky celosvětové pandemie mohou být okolností, pro niž lze tím spíše ojedinělý průtah orgánu veřejné moci tolerovat. Je přitom důležité poznamenat, že napadená rozhodnutí srozumitelně vysvětlují i další důvody nezávislé na pandemii, pro které soudy dospěly k závěru o přiměřenosti délky řízení. Jejich závěry se ve světle tvrzení stěžovatelky nepříčí y, přičemž porušení y v této věci nepřipadá v úvahu.

7. Ústavní soud proto návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu