Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3387/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti CZ IZOLACE s.r.o., Blanická 834/140, Ostrava - Stará Bělá, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025 č. j. -232, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2024 č. j. -100 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. září 2023 č. j. -83, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a O2 Czech Republic a.s., sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem nyní posuzované věci je spor mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí o povinnosti uhradit dlužnou cenu za poskytované služby elektronických komunikací. Český telekomunikační úřad rozhodl o návrhu stěžovatelky tak, že je povinna uhradit dlužnou cenu ve výši 7 333,28 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím zamítl stěžovatelčinu žalobu o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu podle části páté . Odvolací soud prvostupňový rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelčino dovolání.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení práv spatřuje stručně řečeno v tom, že obecné soudy údajně jednaly svévolně, nevypořádaly se s její argumentací a odmítly její důkazní návrh.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce ( , a y). Ústavní soud totiž není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.

5. V rámci stručného odůvodnění ( ) Ústavní soud poznamenává, že obsah ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry obecných soudů a opakování námitek již uplatněných a řádně vypořádaných správními soudy. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelčina argumentace postrádá ústavněprávní rozměr, a to nejen s ohledem na to, že předmětem sporu je bagatelní částka. Obecné soudy v napadených rozhodnutích stěžovatelce srozumitelným, logickým a ústavním požadavkům vyhovujícím způsobem vysvětlily, že nárok vedlejší účastnice není promlčený, že jí předložený dobropis není relevantní, neboť se týká období, které není předmětem žaloby, a že návrh na doplnění dokazování výslechem jednatele stěžovatelky byl nadbytečný. Co se týče námitky nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí v rámci přezkumu závazných stanovisek, Ústavní soud připomíná, že smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, a též dodržení principu vyloučení libovůle. Potřebný rozsah nezbytného odůvodnění se odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení. Nelze jej chápat tak, že nutně vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument [již usnesení ze dne 25. října 1999

sp. zn.

(U 68/16 SbNU 363); rozsudek Evropského soudu pro lidská ze dne 9. prosince 1994, Ruiz Torija proti Španělsku, č. stížnosti 18390/91, bod 29]. Těmto požadavkům napadená rozhodnutí dostojí. Také odmítnutí důkazního návrhu pro nadbytečnost je v souladu s judikaturou Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů [např. již nález ze dne 30. června 2004

sp. zn.

(N 91/33 SbNU 337)].

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu