Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1913/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Jaroslavy Neumannové, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, sídlem Zábrdovická 15/16, Brno, proti výrokům II, III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. března 2025 č. j. -340, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) Petra Šultese a 2) Jany Šultesové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení, konkrétně uplatnění tzv. moderačního práva ze strany odvolacího soudu. Vychází z civilního sporu o stanovení povinnosti odstranit poškození nemovitosti. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek prvostupňového soudu, který zamítl žalobu, jíž se vedlejší účastníci domáhali, aby stěžovatelka odstranila poškození jejich rodinného domu. Co se týče nákladů řízení, krajský soud využil moderačního práva podle a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů nalézacího ani odvolacího řízení, a povinnost nahradit náklady řízení vzniklé státu rozdělil na půl mezi stěžovatelku a vedlejší účastníky.

2. Stěžovatelé v napadeném nákladovém výroku spatřují porušení svých ústavně zaručených práv podle , a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V ústavní stížnosti namítají, že použití moderačního práva krajským soudem nesplňuje ústavní požadavky na řádné odůvodnění a poskytnutí procesního prostoru k vyjádření, je založeno na libovůli a odporuje principům předvídatelnosti, rovnosti zbraní a přezkoumatelnosti. S odkazem na znalecké posudky stěžovatelka dále tvrdí, že tvrzení krajského soudu jsou nepravdivá.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. V rámci stručného odůvodnění ( ) Ústavní soud poznamenává, že v posuzovaném případu neshledal závažné (mimořádné) důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17. dubna 2019

sp. zn.

(N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012

sp. zn.

(N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní soud jistě není nejvyšším nákladovým soudem. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. (č. 97/2025 Sb.), bod 11, a judikatura tam citovaná]. Takové mimořádné okolnosti v posuzované věci Ústavní soud neshledal a dospěl k závěru, že věc nedosahuje ústavní intenzity (srov. y).

5. v přiznává civilním soudům jistý prostor pro zohlednění specifik projednávané věci ve výroku o nákladech řízení za účelem spravedlivého řešení sporu. Musí přitom jít o rozhodnutí odůvodněné a rámcově předvídatelné [nález ze dne 28. května 2013

sp. zn.

(N 95/69 SbNU 457), bod 23; usnesení ze dne 24. dubna 2024,

sp. zn.

, bod 14]. Při hodnocení skutkových otázek jsou soudy vázány zásadou volného hodnocení důkazů, která se pojí se zásadou bezprostřednosti dokazování. Není úkolem Ústavního soudu, aby úvahy příslušných civilních soudů o moderaci nákladů řízení jako další odvolací instance věcně přezkoumával, zvláště je-li zpochybňováno hodnocení důkazů (usnesení ze dne 9. června 2025

sp. zn.

, bod 10; usnesení ze dne 7. května 2025

sp. zn.

, bod 23).

6. Podstatné je, že se krajský soud neuchýlil k nic neříkající citaci zákona, nýbrž své rozhodnutí o moderaci nákladů srozumitelně vyložil. Uvedl, že se vedlejší účastníci mohli zcela důvodně domnívat, že vlhkost a plísně v jejich domě jsou důsledkem stavebních prací na domě stěžovatelky, a upozornil na podíl stěžovatelky na vyvolání sporu (bod 21 napadeného rozhodnutí krajského soudu). Úlohou Ústavního soudu pak není, aby tyto úvahy dále přehodnocoval (i kdyby se s nimi sám neztotožňoval) či ověřoval správnost skutkových zjištění, z nichž tyto úvahy vycházejí (usnesení ze dne 9. dubna 2025

sp. zn.

, bod 12). V dané věci odvolací soud nevyšel ze skutečností, které by byly pro účastníky řízení nové či objektivně překvapivé. Bylo tedy alespoň rámcově možné předpovídat, že odvolací soud může náhradu nákladů řízení moderovat (např. usnesení ze dne 9. dubna 2025

sp. zn.

, usnesení ze dne 3. prosince 2024

sp. zn.

, usnesení ze dne 24. dubna 2024

sp. zn.

).

7. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že zdůvodnění uplatnění moderačního práva ze strany krajského soudu je postačující a že z hlediska výše vymezeného velmi zdrženlivého standardu ústavněprávního přezkumu napadené rozhodnutí obstojí.

8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu