Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2254/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky L. T., zastoupené Mgr. Michalem Staňkem, advokátem, sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2025 č. j. -59, a s ní spojeným návrhem na zrušení , o Chráněné krajinné oblasti Soutok, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva životního prostředí, sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 - Vršovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku I rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle , a 3, a 2, d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka podala návrh na zrušení č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen " "), podle .

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka je spoluvlastnicí devíti pozemků v k. ú. P., které měly být zahrnuty do Chráněné krajinné oblasti Soutok (dále jen "CHKO Soutok"), vyhlášené dne 1. 7. 2025. Stěžovatelka podala proti zařazení jejích pozemků (orná půda) do záměru na vyhlášení CHKO Soutok námitky podle , o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí zastavilo řízení o námitkách týkající se sedmi pozemků, které neležely v oznámeném území CHKO Soutok, a rozhodnutím ze dne 21. 5. 2024 námitkám ke zbývajícím dvěma pozemkům nevyhovělo. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, který ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 5. 9. 2024 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobu stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 19. 12. 2024 č. j. -84 zamítl. Městský soud konstatoval, že pozemky stěžovatelky byly řádně zahrnuty do předmětu ochrany, přičemž důvod této ochrany byl v záměru CHKO Soutok i rozhodnutí správních orgánů náležitě vysvětlen; v posuzované věci nebylo možné sjednat smluvní ochranu namísto ochrany zvolené (viz ); analýzu Agentury pro ochranu přírody a krajiny shledal věrohodnou a relevantní; probíhající pozemkové úpravy se nijak nedotýkají veřejných subjektivních práv stěžovatelky; možnosti využití dotačních nástrojů u evropsky významných lokalit a CHKO Soutok nemají vliv na nosné důvody správních rozhodnutí a rozhodnutí vedlejšího účastníka po zákonem stanovené lhůtě nezpůsobilo nezákonnost jeho rozhodnutí. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl, přičemž aproboval závěry městského soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že proces přijetí návrhu na vyhlášení CHKO Soutok neprobíhal v souladu se zásadou proporcionality zvolených řešení v , byl direktivní a nezohledňoval připomínky dotčených osob. Vláda vydáním napadeného nařízení nepostupovala v souladu s , neboť jednala v přímém rozporu s jiným nařízením v podobě Národního seznamu, které sama vydala. K porušení zásady proporcionality došlo i tím, že rozsah ochrany území byl dosud dostatečný a v případě potřeby jej bylo možno rozšířit buď vyhlášením maloplošných chráněných území, nebo zajištěním smluvní ochrany dle s vlastníky dotčených pozemků, což se nestalo. Kvůli napadenému nařízení dojde k neopodstatněnému zvýšení intenzity zásahu do zaručeného práva na vlastnictví podle y oproti dosavadnímu stavu. Ministerstvo navíc při přípravě záměru na vyhlášení CHKO Soutok rezignovalo na posouzení jeho dopadů na podnikatelské subjekty činné na území. Napadené nařízení disproporcionálně a bezúčelně zasahuje do výkonu práva podnikat, který sice může být v souladu s y omezen, avšak toto omezení musí být nadále v mezích y.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jedná v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá konkrétní pochybení Nejvyššího správního soudu, ani nerozporuje rozhodování správních soudů nebo správních orgánů v předcházejícím řízení. Ústavní stížnost stěžovatelky neobsahuje žádnou konkrétní argumentaci týkající se zařazení jejích pozemků do oblasti CHKO Soutok, netvrdí žádný individuální zásah do svých práv. Nijak nespecifikuje tvrzené omezení jejího práva podnikat, námitky týkající se zásahu do vlastnického práva rovněž ponechává na obecné úrovni. Její stížnost je koncipována pouze jako návrh na zrušení vládního nařízení. Přezkumem návrhu na zrušení vládního nařízení se Ústavní soud již zabýval v nálezu ze dne 22. 10. 2025

sp. zn.

(dále jen "plenární nález"), přičemž návrh skupiny poslanců zamítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepodává odlišné námitky od těch, kterými se Ústavní soud již zabýval v plenárním nálezu.

8. Ústavní soud v plenárním nálezu po přezkumu uzavřel, že bylo přijato k tomu u zmocněným orgánem, v mezích u stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem ( a y). Bylo vydáno oprávněným subjektem, nijak nezasahuje do záležitostí vyhrazených zákonu a je z něj zřejmá vůle zákonodárce k podrobnější úpravě podzákonným předpisem. Proces schvalování a projednávání napadeného nařízení podle Ústavního soudu nevykazoval jakékoli znaky libovůle. Stěžovatelkou namítaný rozpor s Ústavní soud neshledal, neboť vyhlašování chráněné krajinné oblasti jako jednoho ze zvláště chráněných území (srov. ) probíhá podle autonomních pravidel, přičemž tohoto zákona v tom vládu nijak nelimituje. Ústavní soud v plenárním nálezu zdůraznil, že stát má ve vztahu k povinnosti chránit přírodu své pozitivní závazky a ochrana životního prostředí má být komplexní, promyšlená a plánovaná, přičemž přispívá ke kvalitnější ochraně dotčených přírodních lokalit. Právo na ochranu vlastnictví a právo na podnikání však nebylo úpravou dotčeno ústavně nepřiměřeným způsobem.

9. Vyhlášení CHKO Soutok podle Ústavního soudu sleduje legitimní cíl v podobě ochrany přírodního bohatství ( y) a ochrany životního prostředí ( y). Zároveň obstojí v testu proporcionality, neboť představuje vhodný (způsobilý) prostředek k naplnění sledovaného cíle, zároveň prostředek potřebný, neboť zvažované alternativy nejsou s to daný legitimní cíl naplnit ve srovnatelné míře, a konečně jde i o prostředek přiměřený, neboť silný zájem na ochraně významné přírodní lokality též pro budoucí generace převáží nad negativy v podobě zásahů do vlastnického práva, práva na podnikání a práva na samosprávu.

10. Nejvyšší správní soud rozhodoval ještě před přijetím plenárního nálezu, přičemž Ústavní soud konstatuje, že právní závěry v napadeném rozsudku jsou ústavně konformní, souladné se závěry plenárního nálezu a není třeba je jakkoli korigovat.

11. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Návrh na zrušení , jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti a Ústavní soud jej odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu