Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2728/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Pavla Juříčka, zastoupeného Mgr. Bořivojem Líbalem, advokátem se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. -2234 ze dne 3. 7. 2025, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -2192 ze dne 4. 12. 2024 a Nejvyššího soudu č. j. -2124 ze dne 24. 4. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníků řízení a Mgr. Radoslava Lavičky, se sídlem Hodolanská 413/32, Olomouc, insolvenčního správce obchodní společnosti MORA-TOP s.r.o., se sídlem Šumperská 1349, Uničov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci tamtéž označené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jímž tento soud zamítl stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost se stěžovatel domáhal zrušení rozsudků právě uvedených soudů z let 2022 a 2023, jimiž mu bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi 17 085 109,33 Kč s příslušenstvím. Proti daným rozsudkům vrchního a krajského soudu z let 2022 a 2023 podal stěžovatel ještě před žalobou pro zmatečnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl v záhlaví označeným usnesením.

2. Stěžovatel na titulní straně a v petitu ústavní stížnosti výslovně navrhuje zrušení pouze v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. V odůvodnění ústavní stížnosti mj. uvádí, že usnesení vrchního soudu, potvrzující zamítavé usnesení krajského soudu o žalobě pro zmatečnost, je rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany proti předchozím rozhodnutím obecných soudů. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost podle jejího obsahu; z právě uvedeného stěžovatelova tvrzení a z celkového smyslu ústavní stížnosti je patrné, že míří také na usnesení, jimiž vrchní a krajský soud rozhodly o žalobě pro zmatečnost, a tato usnesení tak Ústavní soud rovněž považuje za napadená ústavní stížností. Žalobu pro zmatečnost stěžovatel zjevně uplatnil jako procesní prostředek ochrany proti rozhodnutím soudů o věci samé.

3. V napadených rozhodnutích stěžovatel spatřuje porušení svých práv zaručených v , a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti usnesení vrchního soudu podal také dovolání. Domnívá se však, že by se měl uplatnit , neboť v dosavadních řízeních o opravných prostředcích docházelo a stále dochází ke značným průtahům, z nichž mu vzniká vážná a neodvratitelná újma. Nadto s ohledem na způsob, jakým Nejvyšší soud ve věci v minulosti rozhodl, nelze mít rozumně za to, že by u něj stěžovatel nyní nalezl zastání. Žádá proto Ústavní soud, aby vzhledem k nestandardní délce projednávání věci již nyní zasáhl.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( téhož zákona). V citovaném zákonném ustanovení má svůj základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. Podle neodmítne Ústavní soud ústavní stížnost, ačkoli není splněna podmínka podle citovaného téhož zákona, dochází-li v řízení o podaném opravném prostředku ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Ústavní soud však shledal, že stěžovatelova ústavní stížnost tuto výjimku z přípustnosti nesplňuje.

6. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, kterou stěžovatel napadl předchozí rozhodnutí ve věci samé. Posuzovaná věc se nachází ve fázi řízení o dovolání před Nejvyšším soudem. Je sice pravdou, že první rozsudek ve věci samé byl vydán již v roce 2015. Nicméně v řízení o (posledním) podaném opravném prostředku ve smyslu , tj. v aktuálně probíhajícím dovolacím řízení, dosud k průtahům nedochází, neboť stěžovatel dovolání podal dne 15. 9. 2025.

7. Argumentuje-li stěžovatel celkovou délkou řízení před obecnými soudy, pak nutno vzít v potaz, že v jeho případě rozhodovaly soudy dvakrát ve věci samé (mj. na základě úspěšné žaloby pro zmatečnost) a nyní opětovně o další žalobě pro zmatečnost, a to ve všech stupních soudní soustavy, jakož i v řízení o ústavní stížnosti, která byla odmítnuta v roce 2020. Vzhledem k historii sporu tak nelze bez dalšího shledat, že by docházelo ke značným průtahům, nýbrž že celková doba řešení případu je dána jeho komplikovaným procesním vývojem. Ostatně první rozhodnutí o v pořadí druhé žalobě pro zmatečnost, tj. zde napadené usnesení krajského soudu, bylo vydáno téměř přesně před rokem, což nelze považovat za značné průtahy. Stěžovatel ani nijak neosvědčuje, čím a jak mu vzniká či může vzniknout neodvratitelná újma, bylo-li o věci samé již pravomocně rozhodnuto rozsudkem vrchního soudu ze dne 27. 4. 2023.

8. Proto v daném procesním stadiu není Ústavní soud v rámci své y a stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, povolán vyvozovat k námitkám stěžovatele jakékoli závěry. Stěžovatel v podstatě žádá urychlení řízení, což je ale postup, který zákon neumožňuje a který odporuje výše uvedeným zásadám. V případě neúspěchu v řízení o dovolání může stěžovatel všechny uplatněné námitky vznést v řízení o ústavní stížnosti, avšak až po konečném rozhodnutí ve věci, není-li náprava před jinými orgány možná.

9. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2025

Jan Wintr, v. r.

soudce zpravodaj