Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3268/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Julie Zachařové, zastoupené advokátkou JUDr. Martinou Pixovou, sídlem Bozděchova 1840/7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -177 ze dne 8. září 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -59 ze dne 29. května 2025, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d, právo na ochranu vlastnictví podle y a právo na rovnost účastníků řízení y. Stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, která proto považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci.

2. Z ústavní stížnosti vyplynulo, že před Městským soudem v Praze je vedeno řízení, v němž se žalobkyně (společnost MI Estate s.r.o.) po svých bývalých jednatelích domáhá zaplacení 67 787 332 Kč s příslušenstvím. K návrhu žalobkyně městský soud v daném řízení napadeným usnesením nařídil předběžné opatření, kterým prvnímu žalovanému (synovi stěžovatelky) uložil zdržet se jakéhokoliv nakládání s blíže specifikovanými nemovitostmi. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením k odvolání účastníků prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Stěžovatelka namítá, že nemovitosti, s nimiž podle předběžného opatření nemá první žalovaný nakládat, na ni byly převedeny na základě darovací smlouvy uzavřené dne 24. 3. 2025, přičemž zápis vlastnického práva byl proveden 28. 5. 2025. Stěžovatelka z toho dovozuje, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření, které zasahuje do jejích práv, neboť vyvolává právní nejistotu, protože by na jeho základě mohla být zpochybněna platnost samotného převodu vlastnického práva k nemovitostem. Stěžovatelka přitom nebyla účastníkem řízení, a to ani v části o návrhu na nařízení předběžného opatření, a nemohla v něm bránit svá práva.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána někým zjevně neoprávněným. Je tomu tak proto, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, která stěžovatelce ani neuložila žádnou povinnost a nejsou způsobilá zasáhnout do jejích práv [srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 1. 7. 2016, bod 6, či nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2023 (N 14/116 SbNU 115), bod 17].

5. Je pravda, že Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

ze dne 10. 1. 1996 (N 3/5 SbNU 17) připustil, že se stěžovatelé mohou ústavní stížností za určitých okolností bránit i proti rozhodnutím vydaným v řízení, jehož nebyli účastníkem; takové rozhodnutí vůči nim může představovat "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu písm. d) y. Předpokladem takového postupu (kterému navíc ne zcela odpovídá stěžovatelkou zvolený petit) ale je, že napadeným rozhodnutím bylo (pravomocně) rozhodnuto o právech stěžovatelů. Tak tomu zde není.

6. Dané předběžné opatření uložilo povinnost osobě od stěžovatelky odlišné a stěžovatelka v ústavní stížnosti nevysvětlila, jak jím je zasahováno právě do jejích vlastnických práv s výjimkou tvrzení o právní nejistotě způsobené tím, že by předběžným opatřením mohla být zpochybněna platnost převodu vlastnického práva na její osobu. Toto tvrzení ale není blíže vysvětleno, naopak na jiném místě stěžovatelka argumentuje tím, že předběžné opatření "zcela evidentně není schopno dosáhnout zamýšlených právních následků". Pokud skutečně byl převod vlastnictví v době vydání předběžného opatření dokonán (jak stěžovatelka tvrdí), pak řešené předběžné opatření samo o sobě není způsobilé tento převod zpochybnit (byť pochopitelně okolnosti vedoucí k jeho vydání mohou být významné i při řešení souvisejících právních sporů). Dojde-li v budoucnosti k zásahu do stěžovatelčina vlastnického práva, kterého se nyní jen obává, může jí být poskytnuta soudní ochrana včetně - za splnění všech zákonných podmínek - ochrany v řízení o ústavní stížnosti, pokud tyto procesní prostředky v souladu s právem uplatní. K podání této ústavní stížnosti ale stěžovatelka oprávněna není.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2025

Tomáš Langášek v. r.

soudce zpravodaj